Ve Znojmě před Vánoci koncertovala Marie Rottrová, což byla příležitost i pro nás si s pěveckou legendou popovídat.
Paní Rottrová do Znojma se vracíte po několikáté a znovu máte vyprodáno. Já se tomu vůbec nedivím, vždyť jste nestárnoucí legenda, pilíř kulturnosti národa české a slovenské republiky…
To zní úžasně… (s milým chápavým úsměvem)
Ale já to myslím vážně. Čím si tedy vysvětlujete ten neustálý zájem široké veřejnosti o vás, o vaši práci po těch mnoho desítek let. V čem tkví to vaše tajemství úspěchu? Chtěla jste skončit, ale nešlo to. Přemýšlela jste nad tím, čím jste si to zasloužila?
To je velmi těžké na to odpovědět. To by vám měl říci asi nějaký fanoušek, ten by vám na to uměl lépe odpovědět. Já si myslím, že mám dobré písničky, že pro mě psali skvělí autoři a že mám i štěstí na Ostravu, kde jsem většinu své kariéry prožila. Měla jsem tam i skvělou kapelu a úžasné rozhlasové studio, kde jsem natočila skoro všechny písničky. Musím říci, že i spousta muzikantů z Prahy a kluků, kteří studovali konzervatoř společně s našimi muzikanty z kapely Ostravy, dodnes uznale říkají, vy máte tak skvělé nahrávky v té Ostravě. Tam to byl tehdy opravdu tým, bezvadný tým lidí, který mě obklopoval. Díky němu jsem pak i měla dobré možnosti jak v tamním rádiu, tak v televizi, takže jsem pak i hodně točila. A když člověk to má rád a dělá to pro lidi tak pořád, tak pak se může stát, že i na chvilinku, když přestanete zpívat na dva, tři roky, tak za vámi lidé znovu zase přijdou, protože jim máte co nabídnout.
Vím, že u nás ve Znojmě jste byla kdysi dávno, právě tady dole v Dukle, tuším s Plameňáky; na koncert v Městském divadle s kapelou Neřež, s kterou jste před mnoha lety přijela, si dodnes vzpomínám. S kým jste dojela teď?
Je to Septet plus orchestra, který řídí Dalibor Kapras. Já jsem s nimi kdysi dělala vánoční koncerty, nebo spíše sérii vánočních koncertů každý rok, ale dali jsme se dohromady teprve před pár lety, když kytarista právě ze skupiny Neřež, která mě doprovázela, onemocněl a my si tak dali pauzu. Jenže ona ta pauza byla dlouhá a protahovala se, tak jsem začala dělat s touhle kapelou a už to tak zůstalo.
Prozradíte k vašemu doprovodnému orchestru něco víc?
Kapela je to skutečně výborná. Mám tam dvě skvělé vokalistky Naďu Wepperovou a Alenku Průchovou. Naďa Wepperová zpívá ve Stardance s Dashou sóla, takže všichni víte, že i ona je výborná zpěvačka. Myslím, že i tady ve Znojmě to bude kvalitní koncert.
Paní Rottrová, přijela jste letos v čase adventu v rámci vašeho turné. Dovolte mi tak všetečnou otázku, stihnete vůbec na svátky upéct a uklidit?
Já nepeču. Nikdy. To dělala vždycky moje maminka. Teď mám už několik roků jednu fanynku, původem Slovenku, která peče koláčiky, jak říká a tam mi peče obrovský krabice cukroví, který se ani nedají sníst a tak je pak i zamrazíme. Já napečeno mám, tedy budu mít u Věrušky, kterou tímto zdravím. A s tím úklidem? Něco stihnu a něco nestihnu, ale na to, co nestihnu, mám i paní, která mi chodí jednou týdně uklízet, tak věřím, že to tak spolu dohromady zvládneme.
V našich svátečních novinách byla speciální anketa, o tom, co by známí lidé chtěli najít letos pod vánočním stromkem. Jak je to u vás? Co byste tam ráda našla, třeba jen tak nebo proto, že vám to dosud nikdo nedal?
Já, to co chci najít pod stromkem, nacházím skoro každý rok, a to je láska, štěstí, pohoda. Prostě chci být u stromečku s rodinou a být všichni zdraví. To je pro mě nejdůležitější, protože drobné dárky si dáváme po celý rok. A ty velký dary? Je to hrozný podle mě, ale každý rok si říkáme, že to bude jenom něco malého, ale nikdy to tak není. Já nemám přání nějaký v tom, že bych chtěla něco mít pod vánočním stromkem, já tam chci mít všechny lidi z rodiny, které miluji a ti tam taky budou.
A co byste si přála, aby vám přinesl rok nadcházející, rok 2025? Soukromě? Profesně?
Já bych si přála jenom zdraví, a když budu zdravá, tak se mohu rozhodnout udělat cokoliv, na co budu mít chuť, anebo na co mi budou síly stačit.
V televizi nebo i ve filmu jsme vás viděli v mnoha muzikálových rolích. Na divadle nikdy. Proč?
Já to nepřijala, protože já bych ani do žádného muzikálu takhle nikdy nešla. Měla jsem několik nabídek od renomovaných režisérů nebo autorů hudby k seriálům, ale já to prostě nechci dělat záměrně. Já chci dělat po svém, být svobodná a zpívat si muziku, kterou já chci a kterou mám ráda.
V posledních dnech jste přijala na pražském hradě státní vyznamenání medaili Za zásluhy. Je to definitivní konec umělecké kariéry, když jste stejně chtěla končit?
Definitivního není nic, akorát konec života je definitivní! Ale na hradě bylo krásně a předávání vyznamenání jsem si užila.
Co tedy považujete za největší úspěch ve svém profesním životě? Co je tedy pro vás ten absolutní vrchol?
Já si myslím, že můj největší úspěch tkví v tom, že právě v mých letech mám stále plné sály, že mohu jezdit zpívat koncerty, že mě lidi mají rádi a že mi to dávají najevo, to je vrchol mé kariéry.
Pošlete závěrem za naším povídáním poslat lidem nějaký vzkaz, třeba přání ke konci roku…
Ať se jim podaří konec letošního roku i ten příští a ať se mají všichni rádi.
