Od agrese, kterou rozpoutali Rusové na Ukrajině, uplynuly letos koncem února, čtyři roky. Před okupací své země uprchlo do České republiky mnoho Ukrajinců. Někteří z nich se po čase vrátili domů, jiní u nás zůstali. Většina našich lidí je přijala přátelsky, solidarita v prvních měsících i letech jejich pobytu u nás byla obrovská. Jaká je situace teď, jak se jim žije v našem regionu, na to se ptáme několika z nich.
Anastasia Loginova, Dněpropetrovská oblast,
město Zelenodolsk
Práci uklízečky jsem s vděčností přijala
Když začala okupace Ukrajiny ruskými vojáky, utekla jsem s oběma dětmi, nejnutnějším oblečením a jídlem na cestu. Dostali jsme se nejprve do Ostravy a odtud do Znojma. Zpočátku jsme bydleli v Hotelu U Divadla. Pak jsme se přestěhovali do nájemního bytu, ale chyběl nám nábytek a další vybavení. Doslechla jsem se, že Charita Znojmo pomáhá ukrajinským běžencům. Obrátila jsem se na ni s prosbou o pomoc a dostali jsme oblečení, jídlo, nábytek, domácí spotřebiče i základní vybavení do kuchyně. Po roce a půl za námi přijel z Ukrajiny invalidní manžel.
Charita mi nabídla práci, kterou jsem s vděčností přijala. Uklízím v Coolně, nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež ve Znojmě na Masarykově náměstí. Na Ukrajině, v Zelenodolsku jsem vařila v závodní kuchyni v elektrárně, kterou ve válce rozbili Rusové.
Moc děkuji všem, kteří nám Ukrajincům pomohli a stále pomáhají. Začátek války, útěk, neznalost českého jazyka, hledání bydlení a práce, to všechno bylo velmi stresující. Velkou pomocí byly i kurzy češtiny ve Znojmě, které vede Alena Paulenková. Dcera chodí do první třídy a zvládá češtinu i ostatní předměty na výbornou. Syn je lepší v angličtině než v češtině, a proto se ji doučuje. Jinak ho učitelé chválí a mám z toho radost. Nejvíce si ale cením toho, že u vás jsme v bezpečí.
Michail Skyba, Poltavská oblast, obec Opišňa
Moje děti vychází velmi dobře s těmi vašimi
Vesnice, ve které jsem před válkou bydlel, je vzdálená od hranice s Ruskem jen asi 120 kilometrů. Když začala válka, tak nad továrnou, která třídila a balila osivo pro zemědělce, kde jsem pracoval, začaly létat ruské rakety. Náš ředitel nám řekl, ať co nejrychleji utečeme. Mám čtyři děti, a tak jsme se s manželkou následující den rozhodli s rodinou opustit Ukrajinu. Autem jsme jeli nejprve do Lvova za známými, pak se dopravili do Polska a odtud do Znojma. Ubytovali nás ve společenském centru Dukla, potom jsme bydleli v Lidovém domě a nyní, už dva a půl roku, v pronajatém bytě. Náklady na bydlení nám pomáhá kompenzovat úřad práce. Mám čtyři syny a dceru. Nejstarší studuje v Brně na Vysokém učení technickém, druhý je na střední škole na Přímětické, třetí navštěvuje základní školu a dcera chodí na gymnázium. Moje rodina se ve Znojmě rozrostla o čtvrtého syna, kterému jsou čtyři měsíce.
Zkušenosti z pobytu u vás mám různé. Moje děti to měly zpočátku ve škole těžké, ale současně musím zdůraznit, že s vašimi dětmi velmi dobře vychází, a to i s romskými. Donedávna jsem pracoval ve znojemské firmě Tamura, potom nás deset propustili kvůli poklesu výroby. Teď jsem na úřadě práce a hledám si zaměstnání, takže uvidíme. Nevím, jak to mají vaši nezaměstnaní, ale já, i když jsem byl registrovaný na úřadu práce, jsem první dva měsíce nepobíral žádnou podporu. Byli jsme bez peněz a museli jsme si půjčovat od známých Ukrajinců. Také nám moc pomohla znojemská Charita se zajištěním jídla a oblečení, za což moc děkujeme.
Ala Šelechaň (na úvodním fotu), Charkovská oblast, město Balakleia
Ve válce se mi těžce zranil jediný vnuk
Rusy bombardované město, kde jsem do začátku války žila, jsem opouštěla s velkým smutkem. Dostala jsem se nejprve do Brna a pak do Vranova nad Dyjí, kde bydlím s dalšími ukrajinskými uprchlíky v jednom penzionu a jsem tam spokojená. Utíkala jsem jen s tím, co jsem měla na sobě a v České republice jsem dostala vše potřebné pro život – jídlo, střechu nad hlavou i oblečení. Za to vám patří obrovské poděkování.
Měla jsem syna, který zemřel ještě před válkou. Jediný vnuk, čtyřiadvacetiletý mladý muž s vysokoškolským diplomem, který bojoval ve válce proti ruským okupantům, byl vážně zraněn. Přišel o ruku a taky špatně vidí. Má za sebou několik operací a lidé přispívají na jeho léčení. Povoláním jsem architektka, ale už v důchodu. Některé maminky, které se mnou bydlí ve vranovském penzionu, pracují, a tak se starám o jejich děti, uklízím a vařím. Každý čtvrtek dojíždím jako dobrovolnice do Střediska humanitární pomoci pro Ukrajince ve znojemském Agrodomě. Jsem zvyklá pomáhat celý život.
Roman Kovalskyi, Lvovská oblast, město Lvov
Myslel jsem, že ruská agrese za několik týdnů nebo měsíců skončí
Po napadení Ukrajiny jsem s manželkou a dvěma dětmi uprchl nejprve za známými do Prahy, kde mi jeden z kamarádů nabídl bydlení ve Znojmě, ale jen do letní sezony, protože byt pronajímá turistům. Ve Znojmě jsme se čtyřikrát stěhovali, než se nám podařilo najít trvalejší bydlení. Pracuji ve znojemském Středisku humanitární pomoci, manželka je tlumočnice, překládá z ukrajinštiny do češtiny a naopak. Také pomáhá Ukrajincům s hledáním práce a bydlení (je integrační poradkyní).
Jsem profesí lékárník a mám v České republice uznaný (nostrifikovaný) diplom s tím, že mohu pracovat jako asistent lékárníka. Ve Znojmě ale zatím volné místo není, jak jsem zjistil na několika přijímacích pohovorech v lékárnách. Více naděje na získání práce v mém oboru je ve velkých městech, jako je Praha nebo Brno. Ale rád bych ve Znojmě zůstal, a to kvůli dětem. Syn a dcera studují na Gymnáziu Dr. K. Polesného, a je důležité, aby tam také odmaturovali. Syn rád plave a tak se stal členem Plaveckého klubu Znojmo. Nebojím se žádné práce, dvě sezony jsem například byl plavčíkem na znojemské plovárně. Zkušenosti z pobytu ve Znojmě mám já i moje rodina jen dobré, a děkuji Znojmákům za to, že nás Ukrajince tak pěkně přijali.
Běženci z Ukrajiny se stále mají kam obrátit
Uprchlíkům z Ukrajiny žijícím v našem regionu nadále pomáhá Oblastní charita Znojmo. „Pomáháme výhradně z finančních prostředků, které jsou určeny na podporu lidí prchajících před válkou, tedy z humanitárních zdrojů, mimořádných sbírek a grantů zaměřených přímo na tuto cílovou skupinu. Finance jsme proto čerpali například z daru města Znojma, Sbírky Charity ČR, Výboru dobré vůle, Nadace ČEZ, Azylového, migračního a integračního fondu,“ zdůrazňuje projektová manažerka Oblastní charity Znojmo Barbora Pavelková.
Pomoci ukrajinským běžencům mohou i obyvatelé Znojemska. Ve Středisku humanitární pomoci, které znojemská Charita provozuje ve znojemském Agrodomě (boční vchod) na Dvořákově ulici, přivítají trvanlivé potraviny, čisté a zachovalé oblečení, funkční domácí elektrospotřebiče i hračky a knížky pro děti, a to vždy ve čtvrtek, od 9 do 12 a od 13 do 15 hodin.
Anketu připravila: Jitka Mitysková
