Za významné počiny v kultuře, ve společnosti, v architektuře nebo péči o krajinu uděluje Okrašlovací spolek Znojmo ceny. Během 16. ročníků je obdrželo na 60 jednotlivců a kolektivů. V Centru Louka byli ve středu oceněni další osobnosti Marie Kratochvilová, zakladatelka Knihovny rakouské literatury ve Znojmě, Evžen Adámek, ředitel Oblastní charity Znojmo, historik Marek Čermák a Antonín Stehlík mladší za Cimbálovou muziku Antonína Stehlíka.
Jak vyzdvihl Jiří Ludvík, který slavnost uváděl, první oceněná Marie Kratochvilová, se snažila vrátit, co minulá doba s druhou světovou válkou a totalitním režimem, našemu regionu, vzala. Protože Znojemsko bylo dříve dvojjazyčným regionem a centrem i pro Rakousko, je Knihovna rakouské literatury ve Znojmě počinem, který pomáhá bourat bariéry mezi oběma zeměmi. „Začátkem 90. let byl hlad po jinojazyčné literatuře a současně v knihovnách byla docela kritická finanční situace, takže jsme byli odkázáni na dary. A když jsem se dozvěděla, že na dvojjazyčném gymnáziu působil kantor z Rakouska, který zařídil pro školní knihovnu dar knih z Rakouska, tak jsem mu vysvětlila, s odvoláním na historické vazby, současnou potřebu vzniku rakouské knihovny. Předpokládalo se, že náš region se bude s Rakouskem propojovat jak kulturně, tak pracovně a že znalost jazyka tomu bude nápomocna. On to tlumočil na Ministerstvu zahraničních věcí v Rakousku. Knihovna pak vznikla v roce 1992 na základě dvou schůzek ve Znojmě a jedné potvrzovací ve Vídni. Žádali jsme o několik desítek knih, ale první soubor, který připutoval, tak měl zhruba 2,5 tisíce svazků a dnes je v knihovně kolem devíti tisíc knih,“ vyprávěla Marie Kratochvilová, bývalá ředitelka Městské knihovny Znojmo, jejíž součástí je i Knihovna rakouské literatury.
Bílá vrána mezi knihovnami
Znojemská rakouská knihovna, založená před jedenatřiceti lety, se vymyká z koncepce obdobných rakouských knihoven v zahraničí, protože je to jediná veřejná knihovna. Rakušané se prostřednictvím nich vraceli do zemí, které kdysi patřily habsburské monarchii. Projekt rakouských knihoven byl cílený na univerzitní knihovny, zejména při katedrách germanistiky. „Proč se Rakušané rozhodli pro Znojmo nevím, možná že první informační schůzka proběhla dobře. Odstrašujícím příkladem byla moje dvacet let nepoužívaná středoškolská němčina, tak prakticky viděli, že aktuální potřeba u nás je,“ s humorem řekla Kratochvilová. Dar knih ocenila jako akt solidarity a současně i skutečnost, že rakouská knihovna dodnes funguje „na čestné slovo“, bez písemné smlouvy, jen na základě vzájemné důvěry. Také připomněla, kulturní akce rakouské knihovny, jednou z nich bylo i Sealsfieldovské sympozium, na jehož pořádání se podílel i Okrašlovací spolek Znojmo.
Vlajková loď pomoci v regionu
Každá společnost je tak silná, jak si lidé umí pomáhat, když to někdo z nich potřebuje. V našem regionu je „vlajkovou lodí“ starosti a péče o druhé Oblastní charita Znojmo. Vznikla jako součást Diecézní charity Brno díky finanční podpoře z Rakouska. „Tenkrát nám pomohli Rakušané, nyní pomoc vracíme tím, že pomáháme válkou zasaženým obyvatelům Ukrajiny,“ nastínil ředitel znojemské Charity Evžen Adámek. Na slavnosti v Centru Louka představil několik videí o práci organizace, kterou vede. Charita letos oslavila třicet let ve Znojmě a na Znojemsku, kde poskytuje domácí zdravotní péči, domácí hospicovou péči a na ni navazující paliativní péčí, 12 služeb sociálních a další tři neregistrované služby. Evžen Adámek přiblížil i poradnu a záchrannou síť pro potřebné i princip Znojemské stravenky: „Naši pracovníci pozvou lidi bez domova na dvě hodiny týdně na úklid Znojma. Za hodinu práce dostanou sto korunovou stravenku. V určitý den a v určitou hodinu jsou na určitém místě a pracují, takže se učí pracovním návykům, které už zapomněli.“
Badatel, který umí vystihnout podstatné
Paměti Hrádku, Dyjákovic a Milíčovic v publikacích dokumentuje historik Marek Čermák. Knihy napsal a vydal ve spolupráci s těmito obcemi. „Jako bývalý učitel a začínající překladatel jsem dostal zakázku od obce Hrádek, přeložit vzpomínky bývalého rodáka, žijícího v Německu. Jeho kniha byla poněkud chaotická a jednostranná, proto jsme se domluvili, že ji lépe uspořádám a doplním. Začal jsem shánět informace v archivu, konzultoval jsem je s historiky, zajel jsem do Německa, navštívil jsem pamětnici. Knížka vznikla po dvou letech,“ vzpomínal Čermák. I když s humorem řekl, další knihy se psaly samy, připustil, že šlo o náročnou práci, včetně vyjednávání, co se smí a co nesmí zveřejnit. Protože mu záleželo na tom, aby kniha pěkně vypadala, dohlížel i na grafickou úpravu v tiskárně. Na slavnostním předání v Centru Louka hovořil o zajímavostech z historie těchto obcí, které spojuje vysídlení německého obyvatelstva po druhé světové válce. Například, že v Hrádku byl skutečně hrad, ale přesně se neví, kde, že kulatá stavba (rotunda) není slovanská svatyně, ale kostnice vybudovaná německými osídlenci ve 13. až 14. století. Nebo že sloje (labyrinty) s lavičkami, nikami a sloupky, vybudované zhruba osm metrů pod zemí pod nejstaršími usedlostmi, byly pravděpodobně vytvořeny jako příbytky pro duše příbuzných, které noví osídlenci nechali ve své domovině. Podle badatele byly Dyjákovice se školou, farou a zámečkem jednou z nejbohatších a současně nejreligióznějších vesnic na Znojemsku. Zbožní dyjákovičtí sedláci sponzorovali zhotovení soch a vybudování kaplí, sloupů a křížů v obci a jejím okolí. Není bez zajímavosti, že Lichtenštejnům v Moravském Krumlově, kterým Dyjákovice patřily, platili místní obyvatelé penězi místo roboty na poli. Z Milíčovic historik vyzdvihl Althanský hostinec a dnes již neexistující nádraží s pěknou restaurací.
Syn zdědil talent po tátovi
Čtvrté ocenění udělil Okrašlovací spolek Znojmo synovi zakladatele Cimbálové muziky Antonína Stehlíka – Antonovi Stehlíkovi mladšímu. Jak přiblížil Jiří Ludvík, Stehlíkovi pochází ze Strážnicka na Slovácku, a také díky nim se Znojemsko stalo národopisným regionem, kde se daří nejen vínu, ale i cimbálkám. Hudebníci muziky na závěr hráli a zpívali lidové písničky. Součástí slavnosti bylo i bohaté občerstvení, jehož sponzorem byl Karel Fiala, člen Okrašlovacího spolku Znojmo.
