Poslední měsíc roku 2022 opět jasně dokázal, že Znojemsko produkuje špičkové boxery. Nejen ty zkušené, ostřílené a ověnčené profesionálními tituly v podobě Vladimíra Lengála a Vasila Ducára, ale i ty, kterým může jednou patřit boxerský svět. Osmnáctiletý reprezentant Boxing klubu Řešeto Znojmo Pavel Dunda vybojoval na prosincovém MČR amatérů v boxu titul ve váze do 71 kilogramů, když zvládl čtvrtfinále, semifinále a nakonec ve finále porazil 4:1 na body Pavla Mozgu. „Je to obrovský úspěch. Je to vůbec poprvé, co se juniorovi povedlo vyhrát titul v mužích, navíc měl opravdu těžké soupeře,“ říká o výkonu svého svěřence trenér Miroslav Jánský. Se skromným talentovaným boxerem a studentem Střední zdravotnické školy jsme si nejen o zisku mistrovského pásu zajímavě popovídali.
Dosáhl jste obrovského úspěchu. Když jde boxer do ringu, tak samozřejmě vždy čeká, že uspěje, ale překvapilo vás, že jste došel až na vrchol?
Věřil jsem si, ale věděl jsem, že je tam velká konkurence. Navíc jsem byl jako junior mezi ostřílenýma chlapákama, takže jsem trochu obavy měl, věřil jsem ale, že to s trenérem dokážeme.
Jaké to bylo, držet pak reálně mistrovský pás v rukách? Vědět, že je opravdu váš?
Byl to úžasný pocit, přál bych to každému boxerovi, který poctivě maká a dává do toho srdce. Byla to fakt paráda a důkaz toho, že ta dřina za to stojí.
K titulu vedly tři zápasy, který z nich byl pro vás nejnáročnější?
Nejnáročnější byl semifinálový zápas proti Honzovi Polákovi z Brna. Byl to opravdu hodně tvrdý duel.
Sám jste to zmiňoval, junior mezi ostřílenými vlky. Byl jste nervózní?
Byl, jsem velký trémista. Před každým zápasem byla nervozita znát.
Ale s prvními vteřinami v ringu to asi opadne?
Je pravda, že to pak většinou opadne. Ale tím, jaký jsme trémista, tak mi to vezme hodně energie už před zápasem. Snažím se s tím pracovat, i trenér mi v tomhle pomáhá.
Když už jsme u psychiky. V poslední době jsem v několika rozhovorech probíral téma sportovního výkonu a hlavy. Kolik dle vás dělá psychika procent ve sportovním výkonu?
Třeba u mě dělá opravdu velké procento. Všeobecně si myslím, že ve sportu dělá hlava třeba 60, 70 procent výkonu. Když nefunguje hlava, tak pak nemůže fungovat nic. Můžete být na tréninku dobrý, jak chcete, ale když máte v zápase špatně nastavenou hlavu, tak z toho může být nulový výkon, což vím i z vlastní zkušenosti.
Máte něco, co vám pomáhá, dostat se…
…Na tu správnou vlnu? Vždy si říct, že mám opravdu natrénováno a jsem dobře připravený. Uvědomit si, kolik jsem tomu obětoval, kdo mě podporuje, kdo za mnou stojí a pak to v zápase prodat, s čímž mám ještě problémy, ale předchozí slova si vždy řeknu a pomůže mi to.
Už v předchozích odpovědích jste zmiňoval trenéra, což svědčí o tom, že má pro vás velkou váhu. Jaký vliv má na vaše výkony?
Hodně velký, 99 procent.
Každý trenér boxu asi musí být trochu ras. Jaký je váš kouč?
Trenér je… (upřeně se na něj s úsměvem dívá). Je samozřejmě přísný, ale spravedlivý. Pomohl mi a pomáhá ve spoustu věcech, nejen v boxu. Beru ho jako jednu z nejdůležitějších osob v mém životě. Dělá to opravdu dobře.
O tom ostatně svědčí i mistrovský pás, který teď máme před sebou… Přípravy na zápas v profi boxu trvají dlouhou dobu, třeba čtyři, pět měsíců. Jak dlouho trvá příprava na amatérské republikové mistrovství?
Já jsem v přípravě defacto pořád, což je někdy těžké skloubit se školou, protože máme i od rána praxe v nemocnici. Narozdíl od profiboxu je to v amatérech jiné, tady pořád šlapete. Trénuju šestkrát týdně. Zápasy jsou daleko četnější. Je to úplně jiný svět než profi box.
Každý sport samozřejmě vyžaduje nějaké odříkání. Jak moc to platí u boxu?
Je to velká dřina. Když chce mít člověk opravdu výsledky a něčeho velkého dosáhnout, tak tomu musí přizpůsobit úplně všechno. Večírky a takovéto věci musí hodit za hlavu.
Ale když člověk začne, zakousne se, tak si box zamiluje…
Určitě. Má to samozřejmě svoje světlé i stinné stránky, ale záleží, jak si to každý nastaví. Musíte si určit priority.
Čím si box získal vás?
Začal jsem boxovat asi ve dvanácti letech. Přivedl mě k tomu kámoš, který mi řekl, pojď to zkusit. Přišel jsem, po pěti měsících jsem měl první zápas a zjistil jsem, že box je ta správná volba a že mě to naplňuje.
Kdyby za vámi přišli malí kluci a zeptali se, proč by měli začít boxovat právě ve Znojmě, co byste jim řekl?
Že je tu skvělý trenér, který se boxu věnuje celý život. Má velké úspěchy. Je tu hodně profíků, možnost trénovat s mistry republiky (s úsměvem). A když to vezmu obecně, proč začít boxovat, dá vám to nějakou disciplínu, pokoru, respekt, fyzickou kondici…
Když už jsme u respektu a pokory. V boxu, MMA atd. jsou velice časté takzvané trashtalky, tedy průpovídky, které mají soupeře před zápasem rozhodit. Jak je vnímáte?
Vůbec se mi to nelíbí. Mám rád, když je ve sportu respekt, když si soupeři podají ruce, dají si v ringu do držky a pak si zase podají ruce. Zbytečný kecy, to se mi vůbec nelíbí.
Pojďme teď z ringu pryč. Hodně mě zaujala jedna věc. Boxer a zároveň student zdravotnické školy, to je zajímavá kombinace. Proč právě tato škola?
Na zdrávku jsem šel… to je opravdu zajímavá otázka (s úsměvem). Na zdrávku jsem šel… Tak to řekni. Má rád lidi a chce jim pomáhat (vybízí trenér)… Ano, jak říká trenér, baví mě pomáhat lidem. Navíc mě vždy zajímalo, jak funguje tělo, je to i spojené se sportem. Také po maturitě se samozřejmě budu chtít věnovat boxu, ale vůbec se nebráním tomu, že bych ve zdravotnictví jednou pracoval.
Když v ringu zbijete soupeře, můžete jej pak následně i ošetřit…
(smích) To je pravda.
Předpokládám, že zlomený nos už jste z boxu měl, bylo i nějaké vážnější zranění?
Nos už jsem zlomený měl. Naštěstí ale musím zaťukat, že jsem zatím v boxu nikdy neměl nějaké velké zranění, snad to tak zůstane.
Co říkají ve škole, když tam přijdete zrovna po nějakém tvrdém zápasu?
Oni už jsou zvyklí. Akorát na praxi v nemocnici to není moc optimální, ale mockrát se mi nestalo, že bych tam přišel zmalovanej. Naštěstí to vždy vyšlo dobře (s úsměvem).
Zdravotnická škola, to je převážně dívčí kolektiv…
V naší třídě je nás 29, z toho šest kluků. Je to takové neobvyklé (s úsměvem).
Boxer, mistr republiky, sympaťák, to vás děvčata musí milovat?
To bych úplně neřekl, ale nestěžuju si (s úsměvem).
Celý rozhovor najdete v tištěné podobě Znojemského týdne nebo v jeho elektronické podobě.
