Alois Skácel: Kluci udělali velký posun, klobouk dolů

 

Kdo viděl poslední zápasy 1. SC Znojmo v MSFL, těžko by věřil, že stejný tým měl v půlce září po osmi utkáních pouhý bod. Mužstvo poté převzal devětapadesátiletý trenér Alois Skácel a z otloukánka soutěže udělal postupně tým, který dokázal obírat o body i favority soutěže. Zatímco ve zmíněných prvních osmi zápasech získalo Znojmo bod, v dalších devíti pod novým koučem zapsalo bodů patnáct, přičemž v posledních pěti duelech zaznamenalo čtyři výhry a remízu. Že tedy budou nakonec přezimovat Znojemští na čtrnáctém místě tabulky, by si v září jen málokdo odvážil tipovat.

 

Na úvod se vrátím ještě do doby, než jste přijal nabídku Znojma. To bylo v té chvíli v tabulce MSFL s pouhým jedním bodem na posledním místě. Situace vypadala beznadějně. Co rozhodlo, že jste na nabídku Znojma kývl?
Když se v té době člověk podíval na tabulku třetí ligy, nechci říct, že to vypadalo beznadějně, ale vypadalo to hodně špatně. Znojmo pouze s jedním bodem po osmi zápasech. Po nabídce jsem se s panem Prokešem (Jakub Prokeš, sportovní manažer Znojma – pozn. red.) domluvil, že musím kluky nejprve vidět. Viděl jsem je v utkání s Frýdkem-Místkem (prohra 2:3 – pozn. red.) a ve Vratimově (remíza 2:2 – pozn. red.), kde už jsem se toho taky trochu zúčastňoval, ale spíše zpovzdálí. Utkání s Frýdkem bylo ze strany Znojma hodně špatné, hrálo dobře asi třicet minut, zbývající minuty byly strašné. Ale ve Vratimově byla k vidění řada dobrých věcí a kluci ukázali, že fotbal hrát umí. To bylo to, co mě přesvědčilo o tom, že to není beznadějné. Člověk si říká, že je to taková výzva. Zní to jako klišé, ale je to tak. V takové situaci jsem nikdy nebyl, tak jsem si řekl, zkusím to. Bral jsem to opravdu jako výzvu, navíc jsem věděl, že Znojmo fotbal hrát umí, ale byly tam věci, které prostě hráči nedělali dobře, a to se muselo spravit.

 

Na jaké činnosti týmu jste po svém příchodu nejvíce musel zapracovat? Kde to bylo nejvíce akutní?
Začali jsme pracovat na všech činnostech, ať je to obranná fáze nebo hra ve střední části či ofenzivní fáze. Snažili jsme se, ať útočí všichni a brání také všichni. To byl takový základ. Druhou věcí bylo ustálit sestavu, protože se hodně točila. Každé utkání se hrálo v jiném složení nebo se přehazovali hráči na postech. Součinnost byla špatná. Pak to má vliv i na výkon jednotlivců, když jednou hrajete, pak zase ne. Takže jsem zastavil rotaci a snažil jsem se, aby se to ustálilo. Podařilo se to.

 

Zmiňoval jste, že jste pozoroval ve hře i některé dobré věci. Nebylo to i o tom, že tým měl ofenzivní potenciál, ale potřeboval zapracovat na kompaktnosti?
Přesně tak, i na kompaktnosti. Díval jsem se na videa z předchozích zápasů, byly tam útočné závary, ale právě to, v jakém postavení byli hráči v útočném pásmu, a jak situace dohrávali, v tom jsem pozoroval chybičky. Na tom jsme hodně pracovali, klukům se i lépe hrálo, když věděli, že mají některé pozice zajištěné. Nemusí po ztrátě míče hned běžet dolů, ale když se to dopresuje, zůstane se na soupeřově polovině. Nestojí to tolik sil, jako když byli daleko od sebe. To jsou takové základní věci. Jak jsem zmiňoval, pracovali jsme na obranné fázi po útočnou včetně zakládání útoků a celkové hře. Kluci to přijali a potenciál, který tam byl, začali uplatňovat. Je škoda, že podzim tak brzy skončil.

 

Znojmo patří podle vstřelených branek mezi špičku MSFL, co se týká inkasovaných gólů, je to ale podstatně horší. Je defenziva to, co vám dělá největší vrásky?
Vrásky… vrásky vám dělá to, že to ještě není úplně tak, jak bych chtěl. Kluci ale udělali velký posun, klobouk dolů, jak to zvládli. Ale je tam i to, o čem se bavíme, spousta věcí, které by tam být neměly. A teď nemám na mysli jen obrannou, ale i útočnou fázi. Vše se vším souvisí. Ale největší posun je, že kluci začali vyhrávat. Byla tam série sedmi proher v řadě a jedna remíza, než jsem přišel. A to je šílené. Mít jen jeden bod s tím, že všichni Znojmo odepisovali. Teď se klukům podařilo, že mohou hrát o záchranu, ale už z úplně jiného pohledu. Před tím ta možnost v podstatě neexistovala. Všichni Znojmo už dopředu odepsali, teď s námi musí všichni počítat.

 

Překvapilo vás, že hráči udělali tak rychlý posun?
Když jsem je viděl hrát obecně jako tým, tak přesto, že tam byla spousta věcí špatně nastavených, věřil jsem, že by to mohli zvládnout. Navíc jsou tu osobnosti typu Oklešťka, Štrombacha, Moučky, Prokeše a dalších. To jsou prostě osobnosti.

 

Pět zápasů bez prohry, to Znojmo zvládlo naposled v sezóně 2016/17 ještě ve druhé lize. Byť se trenéři neradi ohlíží a vždy se soustředí na další zápas, zní to určitě příjemně. To už dlouho fanoušci ve Znojmě nezažili, že by se takhle dařilo.
Vezměte si, jak vám musí být, když se jen prohrává. Tým byl v absolutně špatné mentální kondici. Fotbal je asi tak nebavil…

 

Jak vás s dovolením přeruším, bylo tedy jedním z hlavních úkolů vlastně naučit hráče opět vyhrávat?
Jak jsem zmiňoval, vše se vším souvisí. Ať se to týká herních činností, když je děláte dobře a nemusíte se po dobrém presingu vracet na soupeřovu polovinu po ztrátě míče sedmdesát metrů. To samé je s psychikou. Fotbal je hra a oni si nehráli. Vychází se z toho, že se u toho musíte i bavit a oni hráli jenom jako, nebylo to opravdové. Běhali, ale nevyhrávali. Všechna ta jejich píle přišla vniveč. Spoustu věcí jsme upravili, ale stálo to hodně práce. Pro mě je to ale minulost a už přemýšlím o jaru, které bude těžší než teď.