Pěkné a vkusné věci ráda tvoří Zdenka Minářová z Hostěradic. Ať jde o kytice, nalíčenou pleť, upravené nehty nebo dorty či zákusky. Všechny tyto činnosti vyzkoušela a u té poslední zakotvila. Talent k cukrařině se u ní zhoupl přes dvě kolena, vyhlášenou cukrářkou byla její prababička. Ona sama původně zvažovala, že si zřídí salon krásy, ale život jí o 360 stupňů převrátila soutěž ve vaření Master Chef televize Nova, kam ji před sedmi lety přihlásila matka jejího přítele. Pozvali ji na konkurz a vybrali mezi dvěma tisíci uchazeči. Zařadila se tak mezi šedesát finalistů, kteří procházeli jednotlivými koly. Soutěžila téměř až do konce a umístila se jako čtvrtá. V televizním studiu v Praze strávila skoro tři měsíce a říká v tom nejlepším, že to byla zkušenost k nezaplacení. Byli to právě porotci, kteří jí doporučili, aby se věnovala pečení profesionálně. Ne vaření, protože kuchařů je prý hodně. Poslechla je a v Moravském Krumlově na Zahradní ulici před pěti lety otevřela „Moji cukrárnu“. Nelituje toho, i když tento obor se zdražením surovin a energií právě bojuje o přežití. Ale o tom všem je náš rozhovor.
Co členové poroty v soutěži Master Chef na vašich jídlech nejvíce oceňovali?
Nemohli pochopit, a taky se hrozně divili, že jsem nikdy nic nevážila, přitom jídlo mělo vždycky akurátní chuť i vzhled a ještě jsem stihla vše po sobě uklidit. Na první casting jsem přivezla rostbíf, pamatuji si, že jsem maso pekla ve tři ráno, abych jej do Prahy přivezla čerstvé. Navíc jsem upekla moučník. Oni mi tam řekli, že mám úplně jiné jídlo než všichni ostatní a za týden volali, že postupuji do dalšího kola, kterých bylo celkem asi dvanáct. Soutěž se vysílala dvakrát týdně a měla tehdy ohromnou sledovanost. Posledním jídlem, které jsem dělala, než jsem vypadla, byl kozí grilovaný sýr. Porotci nám potom řekli, že rozdíly mezi námi finalisty byly jen nepatrné. Chtěla jsem vypadnout už jako pátá, nakonec jsem byla čtvrtá. Bylo to náročné na psychiku, natáčelo se v létě v plechových ateliérech, kde nebyla klimatizace. Musela jsem se soustředit na vaření, usmívat se, povídat si s porotou, a přitom každý můj pohyb sledovalo šestnáct kamer. Dnes už bych do toho nešla (úsměv).
Hodnotili i to, že jste žádné suroviny nevážila?
Ne, ale samozřejmě byl to bonus navíc, hlavními kritérii byla chuť a vzhled. Měla jsem pocit, že když budu všechno vážit, tak jídlo nestihnu uvařit.
Pamatujete si, s čím jste na soutěži zazářila?
Úvodem podotýkám, že vaření a pečení mě moc baví, bez toho bych do soutěže nešla. Vařili jsme ze surovin, které jsme předem neznali, protože byly v plechovkách. Vzpomínám, že jsem si jednou vybrala ananas, a udělala z něj buchty s ananasovou nádivkou. Zdálo se mi to jako nejlepší řešení. Místo cukru jsem použila šťávu z tohoto ovoce. A mělo to úspěch.
Zúčastnila jste se dalších podobných kuchařských či cukrářských klání?
V cukrářských soutěžích jsem získala několik cen nejen u nás, ale i v Německu, v Chorvatsku a na Slovensku. Nejvíc si ale vážím bronzové medaile Magdaleny Dobromily Rettigové Za zásluhy v oboru, kterou jsem obdržela letos. Na soutěže už jezdím jen jako porotkyně, například na Cukrářský moravský šampionát do Olomouce. Mým kolegou na nich bývá známý cukrář Josef Maršálek.
S Josefem Maršálkem jste přísnými nebo mírnými porotci? A o čem se spolu bavíte?
Shodujeme se, že ceny za suroviny jsou dnes hrozně drahé. Pepík je objektivní porotce, a já se o to taky snažím. Někteří soutěžící mají sice nádherný a propracovaný dort, ale jeho chuť není dobrá. A tu já preferuji, vzhled následuje. Vážím si těch cukrářů, kteří se po soutěži přijdou nás porotců zeptat, co udělali špatně, aby se příště vyvarovali stejných chyb.
Spousta lidí už doma na Vánoce cukroví nepeče, nechává to na cukrářích. Letos je kvůli zdražení potravin a energií situace zcela jiná. Jaký je o ně zájem?
Je to smutné, ale znám spoustu cukrářů, kteří se do pečení letos nepouštějí. Říkají, že o tak velké částky, na jaké vánoční cukroví nyní vychází, si nemohou říct. Pokud ještě k tomu platí vysoký nájem jako třeba v Praze nebo v Brně a zaměstnance, je to pochopitelné. Ale u domácích cukrářů mně připadá 1 200 korun za kilo cukroví nehorázná cena. „Moje cukrárna“ v Moravském Krumlově, která platí také nájem, odvody za zaměstnance a DPH, je nabízí za 890 korun. Lidé jsou spokojeni, protože ví, že všechno děláme z kvalitního másla a smetany. Sama se divím, ale i letos máme víc objednávek než vloni. Když jsem si uvědomila, co stojí máslo, tak jsem váhala, zda má vůbec smysl letos na Vánoce péct. Ale když lidé už v srpnu začali vánoční cukroví objednávat, tak jsem řekla dobře, ale propočítám vám cenu. Už tehdy byla vzhledem ke zvyšujícím se cenám vyšší, ale oni s ní souhlasili, s tím, že cukroví chtějí jen ode mě, což je úžasné. To je něco, co mě v práci vždycky „nakopne“. Jen připomínám, že jsem díky soutěži Master Chef známá, a tak mám objednávky, kromě našeho regionu, například i z Plzně, z Benešova, z Českých Budějovic, z Brna nebo z Prahy.
Když jsme u cen, co na ně zákazníci říkají, že jsou vyšší?
Ceny jsem zvedla o koruny, ale ani jeden z našich zákazníků neprotestoval. Některé zákusky mám za stejnou cenu, protože si nemohu dovolit je zdražit o dvě stě procent, o kolik nám zdražili máslo. Taky se mi stává, že mi někdo řekne, že jsme s cenami vůbec nehýbali.
Je sice zima, ale se zmrzlinami jste v létě bodovala jak ve vaší cukrárně, tak před několika lety i ve Znojmě…
Při jejich výrobě používám jen italské a francouzské suroviny, žádná umělá barviva do zmrzlin nepřidávám a recepty si vymýšlím sama, stejně jako dezerty a dorty. V pistáciové zmrzlině je opravdu sto procent pistácií, smetanová zmrzlina je z 32procentní šlehačky a čokoládová z 82procentní čokolády. Vyzkoušela jsem na 80 druhů zmrzlin. V létě mám v denní nabídce pravidelně dvanáct tradičních druhů jako například vanilkovou, jahodovou nebo čokoládovou.
Máte nějaký nesplněný sen?
Medaile Dobromily Rettigové Za zásluhy v oboru, kterou jsem letos dostala, je bronzová, existuje ještě stříbrná a zlatá, ale k těm se musíte poctivě dopracovat. A jsou i za zkušenosti, kdy se z vás stanou opravdoví mistři. Jsem šťastná za bronz, mým snem je možná stříbrná, ale na zlatou si netroufám. Jinak mezi moje „materialistické“ sny patří větší cukrárna a s ní mnoho zákazníků, ale to je asi přání každého cukráře. I když dnešní doba tomu nenahrává. Někdy se mi v noci zdají nové recepty na zákusky, to pak vstanu a zapíšu si je. Tímto způsobem vznikla ořechová koule plněná kousky manga s ořechovým krémem. Není v ní mouka.
Jste na pečení sama nebo vám někdo pomáhá?
Mám jednu šikovnou cukrářku, která je na mateřské, ale chodí mi pomáhat, příští rok by se měla vrátit. Na víkendy a na prázdniny zaměstnávám brigádnice. Máme mezi sebou velmi pěkné pracovní vztahy. Když odešla cukrářka na mateřskou, byl to oříšek získat někoho stejně výborného, jako je ona. Jako by spadla z nebe, raději jsem sama a čekám, až se vrátí.
A co váš následovník, máte v rodině někoho takového?
Mám syna, který mě ve vaření a v pečení vždy povzbuzoval. Když jsem chtěla v Master Chef skončit, tak mi říkal, mami vydrž, o nic nejde. Žije s přítelkyní v Praze a oba ve svém volném čase pořád něco pečou. Často mi posílá fotky svých dortů a umí výborné pralinky. Na rozdíl ode mě, všechny suroviny na pečení pečlivě váží.
Blíží se konec roku, jaké máte přání do toho nového?
Do nového roku 2023 přeji všem především lásku a zdraví, protože bez toho se neobejdeme, a to ostatní se dá koupit nebo to mít nemusíme.
