Doslova jak na bitevním poli si mohli uplynulý podzim připadat fotbalisté divizních Tasovic. Byl to však úspěšný podzim. Sokoli se poprali již s tradičním problémem s kádrem v podobě řady zranění, a i s tímto rozpoložením úspěšně zvládli jak divizní soutěž, tak i účinkovaní v domácím poháru.
Tasovičtí fanoušci měli na podzim doslova fotbalové žně. Jejich oblíbenci jim totiž nabídli velké množství nadstandardních fotbalových zážitků. Mohly za to jednak divizní zápasy, především ale fantastické tažení v MOL Cupu, kde byly Tasovice kousek od velké senzace, když málem vyřadily druholigový Prostějov. Ten spasil až penaltový rozstřel. „S podzimem, když objektivně přihlédnu k personálním potížím v podobě zranění, které nás trápila, jsem nadmíru spokojený. Musíme k tomu přičíst i větší porci zápasů, protože krom mistrovské soutěže jsme došli v domácím poháru přes Břeclav a Hodonín až k druholigovému Prostějovu,“ chválí tasovický trenér Václav Dvořák. A zároveň tím naznačil, že slovo absence a zranění je v kabině již několikátou sezónu nejskloňovanějším slovem. I přesto dokáže tým v úzkém složení zvládat těžké zápasy i náročný program, který byl zásluhou domácího poháru opravdu nabitý. „Tým má takovou vnitřní sílu a charakterově dobře nastavené hráče, že i se sebezapřením do utkání jdou a podají co nejlepší výkon. Na podzim jsme určitě měli více nadprůměrných výkonů než v uvozovkách nepodařených zápasů,“ vysvětluje lodivod Sokolů.
V poháru i v divizi těžili Tasovičtí ze specifického domácího prostředí, kde se protivníkům jen těžko vyhrává. Tasovice zde za celý podzim ani jednou neprohrály, a to včetně poháru. I Prostějov zvítězil na jihu Moravy až na již zmíněné penalty. „Bavili jsme se o tom s klukama, doma máme v divizi skóre 15:1, to mluví samo za sebe,“ říká Dvořák, ale zmiňuje i zápasy, které se jeho svěřencům příliš nevydařily. „Velmi špatný výkon jsme předvedli doma s Havlíčkovým Brodem, upřímně říkám, že jsme si možná zasloužili i prohrát, nakonec z toho byla remíza 0:0. Hned na to jsme ale dokázali vyhrát na horké půdě v Lanžhotu a odtud se body moc nevozí. I toho si cením, že i po nepovedeném zápase se dokáže tým zvednout a týden na to zvládnout tak těžký duel. Ale jak jsem uváděl, nadprůměrných zápasů bylo velké množství. Někdy bych řekl, že to byly i výkony heroické, jako například proti Hodonínu a Prostějovu,“ vrací se k poháru. V něm nakonec pohádková cesta skončila, v divizi jsou Sokoli po podzimu na páté pozici tabulky, která ale do jisté míry zkresluje. Na druhé Bohunice totiž ztrácí Tasovice pouhé dva body. A můžeme směle říct, že pokud bude mít trenérské duo Dvořák, Palička k dispozici kompletní kádr, druhé místo rozhodně je v silách týmu, byť je konkurence velká a kvalitní. A třeba se dá i potrápit lídr tabulky a žhavý kandidát na postup do MSFL – Start Brno.
Ale jak bylo zmíněno, je to do určité míry podmíněno právě tomu, aby manšaft mohl konečně využít naplno svůj potenciál tím, že se mu budou vyhýbat zranění. Vypadá to totiž, že Tasovičtí jsou v tomto směru, zdá se, zakletí. Pronásledují je totiž i zranění po poměrně bizarních situacích, můžeme zmínit například mladého Honzu Daniela, který se z podzimu vyřadil sám poměrně zbytečnou záležitostí – když chtěl míč vykopnout z horní sítě. „Hned po prvním kole poháru si sám na tréninku přivodil zranění klíční kosti. Samozřejmě si vyslechl svoje, během podzimu byly na jeho adresu i nějaké vtípky. Když třeba zůstal míč na horní síti, tak na něj kluci pokřikovali – Honzo, vykopni to, protože takhle se mu to stalo. Ale všichni věděli, že nám chyběl, už pro nějakou konkurenční atmosféru. Mnohdy jsme na zápas odjížděli v jedenácti lidech a na lavičce třeba seděli dorostenci, kteří hráli dopoledne svých devadesát minut a přitom ještě něco za béčko,“ komentuje Dvořák tasovické puzzle a dodává, že ho stále velmi rmoutí stav útočníka Stanislava Kohoutka. „Přišel loni v létě, zranil se, musel na operaci a po rekonvalescenci už na konci jara nastupoval. Spoléhali jsme na to, že jeho fotbalových kvalit už budeme moci na podzim plně využít. Ale v závěru jara si přivodil zranění kotníku a v letní přípravě si pravděpodobně obnovil zranění operovaného kolene. Do tréninku, ani do zápasu na podzim nenaskočil. Moc mě to mrzí, hodně jsme si od něj slibovali.“ Zkušený kouč má naštěstí v kádru krom jiných i neúnavný motor jménem Milan Moravec. Ten v létě přišel jako hlavní posila a také náhrada za záložníka Jakuba Pazderu, který svými výkony upoutal třetiligový Hodonín. „Odešel Kuba Pazdera, ale podařilo se nám ho nahradit Milanem Moravcem. Typologicky je to trochu jiný hráč, ale do našeho systému nám padl jak ulitý. Jeho výkonnost společně s ostatními hráči byla výsledkem úspěšného podzimu.“
Na jaře by se pak při optimální souhře okolností mohl konat také jeden návrat. Už do této zimní přípravy by se totiž mohl zapojit útočník Miroslav Paul, jehož vyřadilo dlouhodobé zranění. „S Mirem jsme v dennodenním kontaktu. Ale sám ještě musí udělat kus práce než se do zimní přípravy zapojí, naposilování stehenního svalu po operaci křížového kolenního vazu. Vše bude mít svůj vývoj, nebude to lusknutím prstu, že hned naskočí do plného tréninku a zápasu. Hlavně on sám, jakožto zkušený fotbalista, si musí říct, kdy to bude na nějakou zápasovou minutáž nebo plnohodnotný fotbalový trénink,“ vysvětluje Dvořák, který nezastírá, že by v zimě kádr rád trochu rozšířil. „Musím říct, že se budu chtít poohlédnout minimálně po jednom hráči, kterého bych do kádru přivedl,“ a také prozradil i něco málo o zimní přípravě.
„Začneme třetí týden v lednu, myslím, že budeme mít v přípravě velice kvalitní soupeře. Chtěli bych pozvat třeba na zápas proti vedoucímu týmu MSFL z Kroměříže, který sehrajeme na domácím půdě.“
