O víkendu se na jižní Moravě, především pak v Brně, uskutečnily 76. Sudetoněmecké dny. Akce, která vznikla v roce 1950, aby se mohli setkávat Němci odsunutí po válce z Československa a rozmístění do různých částí Německa, má už dnes zcela jiný charakter. Z původních vysídlenců už žije jen málokterý a přenesení akce na území České republiky vyvolalo i po osmdesáti letech od odsunu velké kontroverze.
Ačkoliv organizátoři festivalu Meeting Brno i předseda Sudetoněmeckého krajanského sdružení Berndt Posselt mluvili o aktu smíření, jednalo se fakticky o akt nového rozdělení české společnosti a vyvolávání starých a dá se říct už zapomenutých vášní.
K aktu smíření už totiž došlo v minulosti několikrát. Tím nejzásadnějším byla smlouva o vzájemných vztazích mezi Československou socialistickou republikou a Spolkovou republikou Německo podepsaná v prosinci roku 1973 a ratifikovaná oběma zeměmi v následujícím roce. V její preambuli se mimo jiné píše: „Československá socialistická republika a Spolková republika Německo poučeny historií, že mír vyžaduje harmonické soužití národů Evropy, v pevné vůli jednou provždy skoncovat s neblahou minulostí ve svých vztazích, především v souvislosti s druhou světovou válkou, která přinesla nezměrné útrapy evropským národům, uznávajíce, že mnichovská dohoda z 29. září 1938 byla Československé republice vnucena nacistickým režimem pod hrozbou síly, uvědomujíce si, že v obou zemích vyrostla nová generace, která má právo na zajištěnou mírovou budoucnost, vedeny úmyslem vytvořit trvalé základy pro rozvoj dobrých sousedských vztahů, ve snaze upevnit mír a bezpečnost v Evropě, přesvědčeny, že mírová spolupráce na základě cílů a zásad Charty Organizace spojených národů odpovídá tužbám národů a zájmům míru ve světě…,“
Po změně režimu u nás pak na ni navázala další smlouva v roce 1992. Také v ní se objevila slova o překonání minulosti: „Česká a Slovenská Federativní Republika a Spolková republika Německo rozhodnuty navázat na staleté plodné tradice společných dějin a na výsledky dosavadní spolupráce, jakož i postavit své vzájemné vztahy v duchu dobrého sousedství a přátelské spolupráce na základ zaměřený na budoucnost, vědomy si četných obětí, které si vyžádalo panování násilí, válka a vyhnání, a těžkého utrpení, které bylo způsobeno mnohým nevinným lidem, v pevné vůli skoncovat jednou provždy s použitím síly, bezprávím a odplatou bezpráví novou nespravedlností a společným úsilím překonat následky strastiplných kapitol společných dějin v tomto století…“
Po rozdělení Československa pak následoval další zásadní akt smíření, kterým měla být definitivně uzavřena nešťastná kapitola česko-německých vztahů z turbulentních třicátých a čtyřicátých let minulého století. Byla jím Česko-německá deklarace z 21. ledna 1997, kterou podepsal tehdejší český premiér Václav Klaus a německý spolkový kancléř Helmut Kohl. V ní německá strana přiznává odpovědnost za utrpení českých lidí před a během druhé světové války a česká strana naopak lituje křivd a nespravedlností, které se staly mnoha nevinným lidem v souvislosti s nuceným vysídlením Němců po druhé světové válce.
Bohužel ani tyto tři zásadní akty a mnoho dalších zdá se organizátorům brněnského festivalu nestačily a v honbě za zviditelněním a samozřejmě i štědrými dotacemi, kterými bavorská vláda Sudetoněmeckému krajanskému sdružení přispívá, způsobily, že se v české společnosti opět vzedmuly staré reminiscence, které už měly být dávno překonány.
A tak již dlouho před Sudetoněmeckými dny probíhaly demonstrace, vášnivé diskuse, které se přenesly i na půdu parlamentu a také protesty při samotné akci. Třeba při pochodu z Pohořelic do Brna, který je připomínkou tragického divokého odsunu, během kterého zemřelo mnoho z dvaceti tisíc brněnských Němců, se hovoří až o 1 700 obětech z řad převážně starých lidí a dětí. Tento pochod se koná již více než deset let, letos ale musel probíhat za mimořádných opatření, protože se dostavili i odpůrci Sudetoněmeckých dní v Brně. Nakonec ale k žádným vážnějším konfliktům nedošlo a protesty se většinou omezily pouze na připomínky válečných hrůz.
František Střecha
