Vítěz Českého poháru a Česko-slovenského superpoháru se Zlínem, nyní bude mít Josef Hnaníček ve fotbalovém životopisu i vítěz Poháru OFS Znojmo s Dyjákovicemi. Výkonnostním pohledem sice pochopitelně titul nesrovnatelný s prvními dvěma zmíněnými, radost ze zisku trofeje to ale i dle slov ostříleného borce nesnižuje. „Já jsem si to užil, mám rád tyhle emoce, kvůli tomu hraju fotbal,“ říká devětatřicetiletý fotbalista, který přispěl k výhře Ajaxu jedním gólem a pomohl tak svému velkému kamarádovi, bývalému parťákovi z 1. SC Znojmo a hrajícímu trenéru Dyjákovic Romanu Hříbkovu splnit jeden z hlavních cílů sezóny. Vyhrát po loňském nezdaru na druhý pokus okresní pohár.
Musely Dyjákovice přivést Pepu Hnaníčka, aby vyhrály pohár OFS?
Nemyslím si to (s úsměvem). Myslím, že by to kluci zvládli i beze mě. Minulý rok měli smůlu. V kabině jsme si řekli, že Miroslav odpadne a že jí to tam nasázíme v druhé půli. Mně se v prvním poločase blbě běhalo, Peťa Mikel měl také zatáhnutou ruční brzdu, ale druhý poločas jsme rozběhali, soupeře roztrhali a pak už to bylo jen o tom, kolik to bude.
A neměl jsi strach, když byla 65. minuta a pořád to bylo 0:0? Já jsem i trochu tipoval, že by mohl dojít zápas do pokutových kopů…
Jak Peťa nedal hlavičku z malého vápna, tak jsem si říkal, že už to není možné, že z toho nebyl gól (s úsměvem). Už předtím měl tutovky, které neproměnil, ale nakonec to vzal na sebe a dal vítěznou branku. On zápas rozhodl, já už jen tým zklidnil gólem na 2:0 a pak už to šlo samo.
Dalo by se říct, že to nemělo kam uhnout. S pohárovými finále máš totiž velmi dobré zkušenosti…
Roman (Roman Hříbek – pozn. red.) se mi smál, že jsem ještě nehrál finále poháru. Když mi tohle v práci říkal, tak jsem mu odpověděl, že úplně zapomněl, že jsem vyhrál Český pohár se Zlínem. ‚Tak ty máš dobré zkušenosti,‘ odpověděl a já dodal, že jsem ještě vyhrál Česko-slovenský superpohár proti Slovanu Bratislava. A on. ‚To si děláš prdel?‘ Tak jsem mu řekl, že mu ukážu, jak se vyhrává finále poháru (smích).
Zmíněné poháry byly v profesionálních soutěžích. Jak vlastně bereš tohle vítězství v poháru na okresní úrovni?
Je to hlavně o lidech, kteří jsou kolem tebe a v Dyjákovicích je super kabina, i proto jsem se vracel do Česka (Hnaníček předtím působil jako hrající trenér v rakouském Laa – pozn. red.), protože jsem chtěl zažít českou kabinu. A pro některé hráče je tohle finále, jako kdyby hráli opravdu finále poháru českého. Já jsem si to užil, mám rád tyhle emoce, kvůli tomu hraju fotbal.
Byla to jen půlroční mise, nebo budeš v dyjákovickém dresu pokračovat i v příští sezóně?
Řeknu ti to takhle. Romča za mnou přišel do práce a říkal mi. ‚Já bych chtěl tuto sezónu všechno vyhrát a pak pověsím kopačky na hřebík.‘ Myslím, že vítězstvím v poháru jsme k tomu udělali podstatný krok, byl to i zároveň zápas v rámci 8. ligy, který znamenal další tři body do tabulky a před Tasovicemi B jsme o osm bodů. A nevěřím, že Tasovice všechno vyhrají. Ale zpět k otázce. Roman tohle nadhodil, tak jsem mu řekl, že bych to kvůli němu, jelikož jsme dlouholetí kamarádi, udělal, že mu to pomůžu zvládnout. Podařilo se to.
Takže konec v příští sezóně nebo je to s otazníkem?
Je to s otazníkem. Uvidíme, s čím Romča dojde. Jestli kluci zůstanou, jestli budou chtít hrát o soutěž výše.
Ty by ses nebránil zahrát si 7. ligu?
Nevadilo by mi to, zatáhl bych se zpátky na stopera, kde se moc neběhá. Uklidím se tam a bude to v pohodě (smích).
V noze to pořád máš, druhý gól byl parádní…
Rychlost a taková ta výbušnost, která tam bývala dříve, už tam u mě moc není (smích), ale s balónem jsem to vždy uměl. Vždy jsem měl tu mikrotechniku dobrou, protože jsem v mládí hrával i futsal, takže jsem to měl v noze vždy. Kdo se mnou trénuje, tak to ví. Ale ligové fotbaly se nehrají futsalově. Hrají se tak, že držíš míč třeba jen dvě, tři vteřiny, takže tam není tolik času ukázat, co umíš. Ale tady v 8. lize jo.
Nedávno jsi působil jako hrající trenér Laa. Lákalo by tě ještě někde koučovat?
Abych pravdu řekl, neměl bych na to asi skrz práci čas. Tomáš (Tomáš Hříbek, spoluhráč a spolumajitel firmy HŘÍBEK GROUP – pozn. red.) mě hodně zaměstnává, dává mi hodně práce (s úsměvem). Takže na trenéřinu čas moc není. Ale našel jsem si čas na mladší dceru, která hraje fotbal za FK Znojmo. Trenérce Pavlíně (Pavlína Nováková, trenérka přípravkového týmu dívek – pozn. red.) pomáhám s trénováním, když můžu. Má tam jedenáct holek, tak ať na to není sama a ať to nějak funguje. Ale nechávám trenéřinu hlavně na ní, moc jí do toho nekecám (s úsměvem).
Jak bylo zmíněno, pohárové utkání s Miroslaví bylo zároveň i mistrákem v rámci 8. ligy, víkend volný. Takže oslavy asi bez zábran?
Manželka mi v sobotu odjíždí. V Tasovicích jsou navíc otevřené sklepy. Myslím, že se vrátím domů až v neděli, takže bude aspoň sranda (smích).
Zdeněk Plánka
