Proč se máme starými odrůdami ovocných stromů zabývat? Jak je lze nejen uchovat, ale jejich dobrých vlastností využít pro šlechtění a pěstování? Na tyto a další otázky ve své přednášce ve Znojmě nedávno odpovídal profesor Dr. Ing. Boris Krška z Výzkumného a šlechtitelského ústavu ovocnářského v Holovousích. Jeho vyprávění spojené s promítáním přilákalo více než stovku zahrádkářů, sadařů i zájemců o pěstování ovocných dřevin.
„Výrazem kulturnosti národa či státu je, že se stará o plemena zvířat, o odrůdy dřevin a rostlin. V České republice existuje národní program uchování genetických zdrojů rostlin. Ovocné dřeviny jsou popsány a uloženy na veřejně dostupném webu. V našem výzkumném ústavu uchováváme 2771 druhů a odrůd (kultivarů) ovocných dřevin. Více než tisícovku v něm tvoří jabloně, následují kolekce hrušní, slivoní a třešní,“ vyjmenoval profesor Krška. Zdůraznil, že zachování takového množství odrůd, je výsledkem práce armády bezejmenných zahradníků a ovocnářů, kteří se v minulosti s nadšením pouštěli do šlechtění. Není bez zajímavosti, že mnoho těchto druhů ovoce se do současnosti zachovalo již od středověku. Dokonce světová organizace UNESCO vyhlásila genofondy jako jednu z priorit pro zachování lidstva.
Staré a regionální odrůdy se uchovávají čtyřmi způsoby: 1/ v sadech ovocnářských firem, 2/ v kolekcích u kurátorů jednotlivých druhů, 3/ v laboratorních podmínkách s pomocí tekutého dusíku a jeho par, 4/ na místě, kde strom rostl či roste. Profesor Krška se zaměřil na ten poslední, čtvrtý způsob uchování. Ve své přednášce nazvané „Staré ovocné odrůdy v Podyjí – inspirace pro budoucnost“ shrnul čtyřletý výzkum v této části znojemského regionu. Při něm spolupracoval s Ing. Veronikou Dubovskou, která má na Správě Národního parku Podyjí na starosti zemědělství a krajinnou ekologii.
Stane se pramátí Onšovská jabloň?
Na trhu se v dnešní době uplatní jablka vzhledově krásná a atraktivní, která mají více cukru, ale co do chutě a vůně, je mnohdy předčí staré odrůdy. Jejich další výhodou je, že jsou méně náročné na pěstování a často více odolné vůči chorobám. Jsou i důležitým krajinotvorným prvkem. Je proto vhodné je vysazovat v oblastech, kde se dříve dlouhodobě pěstovaly. Výzkumníci našli v Podyjí, u silnice nedaleko Onšova jabloň, která má všechny tyto vlastnosti a pracovně ji nazvali Onšovské jablko. Vytipovali ji jako křížence místního původu, který by se měl v našem regionu dále rozšiřovat, protože je vzhledově atraktivní, (strupovitost se na plodech objevuje jen v jednotkách procent), chutný a zejména přizpůsobený místnímu klimatu. Má pomologicky podobné vlastnosti s odrůdami Čistecké lahůdkové a Zuccalmagliova reneta. Podle genetiků z Holovous nejde o přímou vazbu typu potomek a rodič, což ale nic nemění na jeho kvalitě.
Čížovské jabloně nabídly klasiku
Výzkumníkům se při objevování a posuzování starých ovocných odrůd v Podyjí zatím nepodařilo geneticky určit jabloně v Podmolí, které tam v minulosti vysadili moravští Němci. „Může jít o lokální, málo rozšířenou odrůdu. Její jablíčka mají poměrně tvrdou dužinu, což je na starou odrůdu vzácností a lepší chuť, než jiná jablka tohoto typu,“ popsal Krška. Podotkl, že v sadu v nedalekém Čížově jsou již klasičtější odrůdy jablek jako je Božena Němcová nebo Berlepšova reneta.
Vacatova hrušeň je ideální na sušení
V obcích kolem Národního parku Podyjí roste několik solitérních hrušní. Ojedinělým nálezem je Vacatova hruška (lidově zvaná také Václavka nebo také Fíkovka), která roste v Mašovicích v zahradě rodiny Vacatovy. Jedinečná je svým poměrně velkým rozpětím sklizňové zralosti. Má hutnou dužinu a je jednou z nejvhodnějších na sušení. V Národním parku Podyjí a jeho ochranném pásmu byly nalezeny zatím jen dva stromy této odrůdy. V Hnanich výzkumníci objevili vzácný kultivar hrušně Princessin Mariane. V Horním Břečkově zaznamenali na pozemku rodiny Chytkovy velký exemplář hrušně, pravděpodobně kultivaru Charneuská, s krásnými a chutnými plody.
Kam se ztratily Bohutické a Znojemské meruňky?
Profesor Krška připomněl, že ještě v padesátých letech minulého století se meruňky z Bohutic vyvážely do Německa a Švédska. „Dnes se tato odrůda, ani odrůda meruněk Znojemská, již nepěstují, protože je pěstitelé neprosadili u supermarketů. Stejné je to u jablek a u broskví,“ konstatoval odborník. Současně nastínil, že po vzoru rakouských farmářů z údolí Wachau, kterým protéká Dunaj, by se mohlo na Znojemsku obnovit pěstování těchto tradičních odrůd meruněk, včetně Velkopavlovické, Maďarské či Sabinovské. A toto ovoce pak prodávat nebo zpracovávat na destiláty, nektary, džemy či marmelády.
Skoro 150 let starý ovocný strom v Citonicích bude mít pokračovatele
Touto dřevinou je meruňka odrůdy Velkopavlovická, údajně z roku 1877, rostoucí v předzahrádce rodinného domu Novákových v Citonicích. Výzkumný a šlechtitelský ústav v Holovousích namnožené sazenice tohoto stromu plánuje letos na jaře předat k výsadbě Správě Národního parku Podyjí. Neznámou, dosud neurčenou odrůdu meruňky výzkumníci objevili ve Znojmě na Hradišti. Připomíná odrůdu Růžová pozdní, ale nebylo možné ji přiřadit k žádné z více než stovky odrůd zařazených na seznam ústavu v Holovousích. Další stromy pochází z 30., 50. a 60. let minulého století. Většinou jde o klony Velkopavlovické meruňky, několik stromů je typ Ananasová, což byla dříve hojně rozšířená meruňka.
Popice jsou rájem třešní
Milovníci tohoto druhu ovoce si tam pochutnají na Velké černé chrupce, Napoleonově chrupce či na místních třešních blízkých ptáčnici. „Vloni byla v popickém sadu bohatá úroda světlých, středně červených i tmavých plodů a všechny byly sladké a měkčí, včetně ptáčnic. Znamená to, že lidé se dříve těžko dostávali k cukru, takže si pomáhali přírodou a dělali třešňová povidla. Sad byl pravděpodobně vysázen pro tento účel. Třešně odtud se vyvážely i do Vídně,“ přiblížil Krška. Poznamenal, že zde rostou i tmavší drobné třešně, které mají místo dvou sad chromozomů jednu navíc, což je typické pro třešeň ptačí, ale ne pro ušlechtilou třešeň typu chrupka nebo srdcovka. Správa Národního parku Podyjí pořádá letos 7. června vycházku do popického sadu za poznáváním starých sadů a jejich přírodního bohatství z rostlinné i živočišné říše.
Švestky z Kraví hory – známé i neznámé
Nejrozšířenější ovocnou dřevinou v Národním parku Podyjí a jeho ochranném pásmu jsou slivoně a to zejména různé typy odrůdy Domácí švestka. „Na Kraví hoře jsme objevili neznámý, ojedinělý genotyp kulaté švestky, která má průměrnou chuť. Další zdejší zvláštností je divoká trnka, která neroste jako keř, ale jako strom,“ sdělil Krška, který na závěr poradil, jaké ovocné stromy je ideální na jižní Moravě vysazovat. Vysvětlil, že pro intenzivnější způsob pěstování jsou vhodné stromky se středně vzrůstnými podnožemi, které jsou k dostání v ovocných školkách. Pro výsadbu jabloní, hrušní, třešní, meruněk a slivoní do volné přírody, se zase mnohem více hodí semenáče, protože mají více imunity, vitality, lépe snáší sucho a nejsou tolik náročné na péči.
První vlaštovka: U Lukova vznikly dva sady
Staré a krajové odrůdy ovocných dřevin byly vloni vysázeny nedaleko Lukova. Budou sloužit výletníkům k vycházkám a v budoucnu i k výuce specialistů a školkařů v našem regionu. Jeden sad vznikl na louce pod Čížovskou cestou, druhý v lokalitě Plučárky. Celkem zde bude na 270 ovocných stromů. V lokalitě Plučárky přibude také 150 keřů jako živý plot a 28 alejových stromů. V obou sadech o celkové rozloze asi 5,4 hektaru již nyní rostou jabloně, hrušně, slivoně, třešně, višně a ořešáky. Byly sem vybrány také podle výsledků „Pomologického průzkumu v Národním parku Podyjí a jeho ochranném pásmu“, který provedl Výzkumný a šlechtitelský ústav ovocnářský Holovousy. Přednášku, včetně seznamu vhodných odrůd ovocných stromů pro pěstování na jižní Moravě, najdou zájemci na webu Správy Národního parku Podyjí, v sekci Aktuality
