Neskutečný zápas sehráli tasovičtí fotbalisté v 1. kole domácího poháru proti Hodonínu. Otočit zápas v deseti lidech z 0:3, to je opravdu něco magického. Zvláště, když je to na domácím hřišti před vlastními fanoušky. Velkou měrou k tomu čtyřmi góly přispěl i devětadvacetiletý útočník Tasovic Pavel Lapeš.
Pavle, zažil jste někdy podobný obrat?
Samozřejmě nezažil, to zažil málokdo, až teď. To je zážitek, který si budeme všichni dlouho pamatovat.
Co jste si říkali v kabině o přestávce, kdy byl stav 0:2 a hráli jste bez vyloučeného Tomáše Cihláře?
Trenéři přišli se změnou rozestavení, trochu jsme to překopali a rozhodně jsme neskládali zbraně. To my neděláme. Bylo to stále jen 0:2, za stavu 0:3 jsme naštěstí hned za minutu snížili. Tím jsme se dostali do zápasu.
Jak si viděl červenou pro Tomáše?
Byla přísná, ale rozhodčí si ji, jak se říká, obhájí.
Ještě předtím tam byl moment, kdy jste zahrávali rohový kop a Dan Odehnal se dožadoval penalty po zákroku na něj. Tenhle okamžik jste viděl jak?
Tak tady to byla tutová penalta, stoprocentně.
Bylo těžké po tom vyloučení a třeba i domnělé křivdě s neodpískanou penaltou udržet nervy?
Ne, v pohodě, v klidu. Emoce nějaké byly, ale bylo to pod kontrolou.
Byla to tak trochu reklama na fotbal, na hřišti se pořád něco dělo a hrálo se naplno od první do poslední minuty…
Do dnešního dne je na ten zápas spousta pozitivních ohlasů. Když někam jdu, tak mi lidé říkají, že z toho byli nadšení. Obrat se nám povedl také díky fanouškům, kteří nás úplně zbláznili, pak už člověk ani nevnímá únavu. V emocích, jak vás lidi ženou, vás to úplně nakopne. Díky nim jsme to zvládli.
V zápase jste se opravdu vyždímali, když se šlo do prodloužení, byla vize dotáhnout utkání k penaltám?
To vůbec ne, žádné čekání na penalty. Řekli jsem si, že jdeme do prodloužení i v deseti vyhrát, věřili jsme si, vždyť jsme zápas dorovnali z 0:3 na 3:3.
Teď pojďme k vašim čtyřem trefám. Kdy jste dával naposled čtyři góly si vzpomínám, čítám, že vy také…
Jo, to jsem dával ještě za Břeclav v Msfl proti Prostějovu… Zkrátka mi to proti Hodonínu sedlo, do čeho jsem kopl, to tam spadlo. Takže skvělý.
Který ze čtyř gólů byl podle vás nejhezčí, ten z půlky?
Těžko říct, ale jo, nejhezčí byl asi ten z půlky, ovšem nejdůležitější branka na 3:3.
Na startu sezóny jste se pořádně rozstřílel, tři zápasy osm gólů, jaký je recept?
Sám nevím, teď jsem se asi dva roky trápil. Ale zaplaťpánbůh, že je to zpátky.
Střílí vám to, nepokukujete ještě po nějakém angažmá ve vyšší soutěži?
Nikdo nevolá, nikdo nepíše, jen Rakousko pořád volá (smích). Takže asi ani ne.
Na hřišti jste se v průběhu zápasu potkal i s bývalým spoluhráčem ze Znojma Davidem Helískem, ten se právě po vašem posledním gólu pořádně rozčiloval, řekli jste si něco v zápase?
S Helim jsem docela často v kontaktu, i když hraje jinou soutěž, zůstali jsme kamarádi. Ale zrovna při zápase a po něm s ním řeč moc nebyla (smích).
Vy provozujete na tasovickém stadionu hřišti hospodu, tak byl po vašich čtyřech gólech otevřený účet?
Otevřený účet nebyl, ale asi mě to bude stát opravdu hodně (smích). Něco jsem klukům samozřejmě slíbil.
S postupem přichází příjemné věci, například koho byste si přál do dalšího kola?
Baník Ostrava, jednoznačně! A když nevyjde Baník, tak Zbrojovku. To bychom si v kabině přáli.
Pojmul by tasovický stadion vůbec takový zájem?
Musel by (s úsměvem).
Pojďme ještě k divizi, jaké jsou letošní cíle? Počítám, že stejně jako v předchozích sezónách hrát minimálně do pátého místa…
Asi bych to tak řekl, v Tasovicích jsem pět let a nikdy jsme neskončili hůře než pátí. Takže, pokud to letos posuneme výše, tak to bude super.
