Po celý minulý měsíc únor až po začátek letošního března vystavoval v Galerii Grand Café ve
Znojmě na Václavském náměstí svoje obrazy populární herec, hudebník, moderátor, režisér, skladatel, textař i zpěvák, velká legenda umělecké scény Ivan Mládek a při té příležitosti jsme jej poprosili o krátký rozhovor pro naše čtenáře.
Pane Mládku, ve Znojmě jste se svým Banjo Bandem jistě mnohokrát hrál, ale se svými obrazy jste u nás v minulosti už někdy byl? Vystavoval jste ve Znojmě třeba v galerii Domu umění nebo v jiných prostorách?
Už jsem ve Znojmě mnohokrát hrál, mnohokrát pil víno ve sklepě hotelu Družba; teď se ten hotel asi už jmenuje méně vtipně a několikrát jsem ve Znojmě ještě jako nestařec hrál tenis. Ale obrazy jsem tu vystavoval poprvé!
O tom, že ve vaší hudební a pěvecké kariéře si hrajete se slovy, čímž vytváříte písničky s příběhem doslova k popukání, se ví, ale že srandu dokážete přenést i do obrázků, o tom se moc neví. Ostatně i vaše právě skončená znojemská výstava se jmenovala Žerty v obrazech. Co mohli její návštěvníci v Galerii Grand Café vidět?
Některé návštěvníky mé obrazy baví, někteří mohou být možná zklamaní; možná někdo vejde, odplivne si a zase odejde. To už je holt úděl každého baviče; co člověk, to trochu jiný humor. Úplně všem se nezavděčíte, ať se snažíte o legrační písničky, knížky, slovo mluvené anebo žertovné olejomalby.
Ivan Mládek nyní vystavoval ve Znojmě; v městě, které opěvuje v jednom ze svých hitů Znojmo, vidím tě dvojmo. Nezlobte se na mne, když se zeptám na příběh té písničky. Kde se zrodila? U nás v nějakém sklípku? Nebo vás ten motiv jen tak napadl?
Ve Znojmě mám několik dobrých kamarádů a známých, například první majitele Znovínu Znojmo, pro které jsem po revoluci vymyslil název jejich nové odrůdy „Šatov neuf du Pape“; ortopeda Pavla Dungla, který do mne díky Bohu ještě žádné železo nevpravil; hoteliéra Petra Irmanna a měl jsem tady kamaráda rock and rollového zpěváka Tonyho Škráška, který už to na tomhle světě zabalil. Slogan Znojmo, vidím tě dvojmo jsem ale poprvé zaslechl od mého spolužáka Brňáka Jaromíra Cíglera, častého návštěvníka příznojemských sklepů. Po dvou litrech vína mi nebyl schopen objasnit, kdo tento slogan vymyslil, jestli opravdu on, anebo zda to někde zaslechl, a tak jsem do křestního listu mojí nové písničky napsal jako spoluautora jeho. Je klidně možné, že slogan vznikl v nějakém znojemském sklepě už ve středověku, možná to poprvé vyslovil nějaký husita. Cígler bude mít co vysvětlovat, když se v nebi setkají. No… spíš v pekle.
A co jste víc? Herec, hudebník, skladatel, režisér, textař, nebo zpěvák?
To, co jste vyjmenovat, jsou všechno podprofese profese písničkář. Skoro všichni písničkáři si svoje věci skládají, textují, sami si je zpívají a sami se na nějaký nástroj doprovází. A hercem se stávají, když se snaží mezi skladbami lidi pobavit.
À propos, kde vůbec berete nápady pro svoje texty? Slyšel jsem sice, že prý nemáte moc rád otázky typu: Kam na ty všechny svoje fóry chodíte? Kde berete inspiraci? Je to protože, kdybyste to prozradil, začali by tam chodit i jiní, třeba ti méně úspěšní, a vybrali by všechny ty nápady oni a na vás už by toho moc nezbylo?
Klidně prozradím, kam na to všechno chodím. K jednomu stoletému dědovi z Vladivostoku. Najdete ho snadno, když jdete z města na východ, tak je to poslední zemljanka vlevo. Jmenuje se Sergej.
Celý rozhovor v tištěné podobě Znojemského týdne nebo v jeho elektronické podobě.
