Stalo se již tradicí, že si v předvánočním čase povídáme se sběrateli pohlednic i dalších artefaktů manžely Radauscherovými ze Znojma. Jenom vánočních pohledů mají na osm tisíc a stále svoji sbírku rozšiřují o starší i ty nejnovější kousky. Jak si v tomto směru polepšilo v loňském roce Znojmo? „Trochu jsme naši sbírku rozšířili, hlavně o soudobé pohlednice, pokud mohu říct obecněji, zaměřili jsme se hlavně na náboženská témata. Úspěšní jsme byli i na burzách, hlavně co se týče vánočních pohledů českých měst. Pokud mám mluvit o Znojmě, nic moc nového se neobjevilo. Smutné je, že jsem byl o první adventní neděli ve znojemském infocentru a ve stojánku s pohlednicemi nebyla žádná s tématem vánočního Znojma. Už mě to ale ani nepřekvapilo. Jinak tady byly dva nevánoční počiny. O ten první se postaral Broněk Mikulášek a spol. Jsou to zajímavé trojexpozice se znojemskými památkami. Vypadá to originálně a hodně mne to potěšilo. Jsou opravdu pěkné O ten druhý pak butique Brusinka, ale popravdě jejich témata jsou hodně zvláštní a moc mne moc za srdce nechytla,“ popisuje Miroslav Radauscher.
A jaké pohlednice jsme vám vybrali pro letošní rok? „Jedná se o pohlednice ze čtyřicátých a padesátých let. Můžeme si všimnout, že přestože už existovaly i barevné či kolorované pohlednice, naprostá většina je ještě černobílých. Signifikantní pro ně je, že převažují buď klasická témata zasněžené krajiny, případně děti u vánočních stromků. Můžeme si přitom všimnout, že tehdy byly Vánoce podstatně skromnější. Typický je dřevěný koník či obyčejná panenka. Dneska by to pod vánočními stromky vypadalo asi trochu jinak. Příznačná je pro tato léta taky prakticky absence náboženských symbolů. Maximálně se můžeme setkat s nějakou tou kapličkou v zasněžené přírodě. Bohužel dnes už je zasněžená krajina o Vánocích unikát, dá se říct zázrak. Když už náhodou sníh napadne, tak před Štědrým dnem roztaje. Sníh přitom dodával vánocům jisté kouzlo, jak to známe třeba z Ladových pohlednic.“ říká Miroslav Radauscher.
