(Foto: GetThePoint) V jubilejním desátém ročníku ceny Global Teacher Prize Czech Republic se jako druhá umístila pedagožka ze Základní školy a Mateřské školy v Dolních Dubňanech Daniela Harantová Rumianová (na fotu vpravo). Letos se do soutěžního klání přihlásil rekordní počet 452 učitelů a učitelek, z nichž bylo vybráno deset finalistů. Tým pořádající organizace GetThePoint je pak navštívil přímo ve výuce, kterou zaznamenal a natočil s nimi krátké rozhovory zaměřené na odučené hodiny. Tyto podklady pak získali porotci před hodinovým online rozhovorem, který byl součástí komplexního hodnocení finalistů. Vítězkou Global Teacher Prize Czech se stala Lada Stuchlá ze Střední zdravotnické školy a Vyšší odborné školy zdravotnické v Kladně, třetí pozici obsadil Tomáš Otisk ze Základní školy a Mateřské školy v Třinci. Jde o odbornou cenu pro učitele základních a středních škol, která se v naší republice koná od roku 2017.
Na slavnostním vyhlášení v pražské Valdštejnské zahradě senátu Parlamentu ČR v Praze v úterý druhého června se také uskutečnil křest knihy „Neříkej, že učíš!?“, která vyšla na konci května v nakladatelství Grada. Kniha přináší deset otevřených rozhovorů s finalistkami a finalisty a desítky postřehů vyučujících napříč ročníky ceny Global Teacher Prize Czech Republic z celého Česka. Kmotrou knihy je herečka a režisérka Petra Nesvačilová.
Škola je i místem pro učení k respektu a laskavosti
Učitelka Daniela Harantová Rumianová se ve výuce zaměřuje na rozvoj dovedností dětí, na témata, která jsou jim blízká, i na to, aby je mohly smysluplně využít ve svém životě. Každý žák má podle ní jedinečný potenciál, který stojí za to rozvíjet. Škola nemá být jen místem, kde žáci získávají vědomosti, ale i místem pro učení se respektu, vztahů, laskavosti i kritického myšlení. Přinášíme podstatnou část rozhovoru s Danielou Harantovou Rumianovou, který se stal součástí hodnocení ceny Global Teacher Prize Czech.
Proč učíte?
Dřív bych odpověděla, že učím proto, abych mohla dětem předávat znalosti. Dnes už vím, že těch důvodů je víc. Ráda pozoruju, jak se děti mění před očima, rostou, formují se. A to mě baví, vést je nejen na cestě za získáním informací, ale i při utváření sebe sama jako osobnosti.
Jak vaše vyučování reaguje na svět mimo školu? Co si z něj mají žáci odnést „pro život“?
Výuka se u mě proměňuje spolu s dětmi i světem kolem nás. Reaguji na aktuální dění i potřeby dětí a otevírám témata, která se jich skutečně dotýkají. Důležité je pro mě rozvíjet dovednosti využitelné pro život – komunikaci, kritické myšlení a schopnost vyjádřit vlastní názor.
Co považujete za největší výzvu českého školství v dnešní době?
Náročné je zvládnout rozdíly mezi dětmi. Každé z nich má jiné potřeby. Výzvou je hledat cesty tak, aby nikdo nezůstával stranou a zároveň měl možnost se posouvat. Proměňuje se i role učitele. Očekává se, že vytvoří bezpečné prostředí, bude vnímat rozdílnosti mezi dětmi a zvládne i výuku. Nároky jsou vysoké v tom, že zastává více rolí najednou – učí, podporuje a reaguje na potřeby všech dětí.
Proč je důležité otevírat témata hodnot, emocí a vztahů přes příběhy?
Prostřednictvím příběhů se děti mohou ztotožnit s postavou. Když mluvíme o jejich problémech, často se dotýkáme zkušeností samotných dětí. Díky tomu, jak o příběhu přemýšlí nahlas, se otevírají a můžu se jim víc přiblížit. Pro děti, které nerady mluví o sobě, je to příležitost vyjádřit se skrze postavu. Kdo chce, může přidat i vlastní zkušenosti. Učí se porozumět druhým lidem i sobě. A právě to je podle mě důležitá dovednost pro život.
Jitka Mitysková
