Centrum gynekologické péče na ulici Společná v Oblekovicích bylo na jaře rozšířeno také o pediatrickou ordinaci, kterou vede bývalý dlouholetý primář dětského oddělení znojemské nemocnice MUDr. Petr Bloudíček. Pod jednou střechou se zde tak sešel s další ikonou znojemského zdravotnického světa, gynekologem Karlem Podzimkem. V Oblekovicích tak vzniklo centrum, kde se spojuje gynekologická péče o matku společně s pediatrickou péčí o novorozence a děti v rámci jednoho subjektu. Svoji pobočku má pediatrická ordinace také v Blížkovicích. I tam jezdí Petr Bloudíček ordinovat. Za svoji celoživotní práci v oblasti dětského lékařství byl oceněn diplomem České pediatrické společnosti a při této příležitosti jsme jej požádali o rozhovor.
Vaše jméno si většina lidí spojí s primariátem dětského oddělení ve znojemské nemocnici, mohl byste zavzpomínat na své začátky tam?
Do nemocnice jsem nastoupil v roce 1984 a v podstatě 42 let jsem dělal na dětském oddělení s tím, že je to oddělení mého srdce. Nastoupil jsem tam a zůstal mu věrný celou svou profesní dráhu a ani jsem si neuvědomil, že už jsem vlastně tři, čtyři roky v důchodovém věku a že je to nějaký důvod ke změně. Takže moje éra tam skončila. Primáře jsem dělal 27 let a absolvoval jsem za tu dobu všechny možné subspecializace, protože na těch okresních nemocnicích to tak je. Byla to nemocniční pediatrie od A do Z.
Jak moc se váš obor za to téměř půlstoletí změnil?
Změnil se k nepoznání. Když jsem nastoupil, nepomyslel bych si, jak se ty možnosti medicíny a vůbec fungování zdravotního systému změní. V té ambulantní práci se dává daleko větší důraz na prevenci, což je dobře. Je daleko lepší nemocem předcházet, než je potom léčit. Samozřejmě, pokud to jde. Prevence mně byla vždy blízká a já jsem vždy byl a jsem propagátorem kojení. To je první část prevence, tou druhou je očkování a třetí je prevence jako taková. Na tom se zase tak moc nezměnilo, ale obrovsky se změnily diagnostické možnosti. Ty jsou s mými začátky nesrovnatelné, podobně jako možnosti terapie.
Když se podíváme na vaše současné pracoviště v gynekologickém a zároveň pediatrickém centru, čím se tady zabýváte?
Podívejte se, tím hlavním gros je pořád dětský doktor. Ale se všemi moderními prostředky, jako je třeba ultrazvuk, který tady vidíte za mnou. Jestli byla vyhlášena elektronizace zdravotnictví, tak my už ji tady děláme. Ale na druhou stranu musíme velmi dbát na to, aby ta elektronizace neodváděla lékaře od pacienta. Pořád se držím toho, aby pro mne byla na prvním místě práce s pacientem a ne s počítačem. Na druhou stranu před tou elektronizací nesmíme zavírat oči. Ty možnosti diagnostiky, které nám přináší naše centrum, jako je zmíněný ultrazvuk, přístroj na vyšetřování očí u batolat a dětí Plusoptixa, přístroj na vyšetření uší, rychlotesty na přítomnost streptokoka, CRP, to jsou současné trendy v dětských ordinacích. Ale my můžeme nabídnout i služby specializovaných ambulancí, pokud se nám to daří řešit s pojišťovnami.
Změnily se i možnosti léčby u dětí?
Samozřejmě. Od minulého roku se třeba očkuje proti RS virům, což je skupina virů, které způsobují například zápal plic, bronchitidy a může z toho vzniknout i astma. Jsou to nebezpečné viry, které prodělají v podstatě všechny děti do dvou let, ale závažnějším způsobem onemocní jen určité procento. Pokud si to maminky přejí, můžeme očkovat monoklonální protilátkou, což je veliký skok a pomoc dětem, ale i ke zlepšení kvality mateřství i otcovství pro ty rodiče, protože jejich děti pak nejsou tak často nemocné.
A změnily se i choroby u dětí?
Zvedá se počet alergických onemocnění, to dřív tolik nebylo. Je to daň za náš způsob života a řekl bych zvýšené životní úrovně. Naopak některá onemocnění, která jsem já zažíval, když jsem nastoupil, už skoro nevidíme. Je to hlavně zásluhou zvýšení hygienických standardů. Navzdory očkování se ale stále objevují infekční onemocnění. Nejsou už tolik na bakteriální bázi, ale na virové. Prožili jsme covidy, ty neodešly, jsou tady pořád. Spektrum se mění, ale dětské infekce jsou pořád doménou dětského lékařství.
A co psychické problémy? O těch se teď hodně v souvislosti s dětmi mluví.
Psychologické či psychiatrické problémy dětí jsou dnes daleko větší, než byly za mých začátků. Odesílání na dětskou psychiatrii, to byla velká výjimka. Teď jsou psychologické a psychiatrické diagnózy daleko frekventovanější. Nejen pregnantní diagnózy, jako je mentální anorexie, ale je i narušen takový ten normální psychologicko-psychiatrický vývoj těch dětí. Je to podle mne opět jako u alergií taková ta daň za ten v uvozovkách zlepšený dětský život. Velkou roli v tom hraje i krize rodiny. I to, co si děti odnášejí z rodiny do kolektivu. Narůstá šikana a až agrese u dětí. Ta zvýšená agresivita je jednoznačná. A počet těch míst pro léčbu je málo.
Na závěr se opět vraťme zpátky do vašeho centra. S čím sem mohou lidé přicházet, v čem jim poradíte, s čím jim pomůžete?
Základem je, jak už jsem říkal, obyčejný dětský lékař. Prostě lékař pro děti a dorost. V tomto směru nabízíme veškerou péči pro děti ve zdraví i v nemoci. Čili komplexní péči od narození až do devatenácti let. Začali jsme nabízet třeba aplikování vakcín bezjehlovou metodou. Co si budeme povídat, ta jehla je pro děti stres a tímto způsobem můžeme ten stres výrazně snížit. To je jeden takový příklad, jak chceme zlepšovat naši péči. Ale důležitá je ta komplexnost, to znamená veškerá screeningová vyšetření, očkovací schémata a samozřejmě péče o nemocné. V tomto směru, pokud to půjde, chceme řešit většinu případů ambulantně u nás v ordinaci, i když vím přirozeně, že to nikdy nebude ve sto procentech případů.
RZT
