(Foto: Archiv Policie ČR) Zlaté poháry, medaile a diplomy na fotografii patří osmiletému policejnímu belgickému ovčákovi Dustymu. Jsou za vítězství v disciplínách, v nichž prokazuje odvahu, zdatnost, poslušnost a bojovnost. Za jeho úspěchy stojí psovod Jindřich Šulc ze Skupiny základních kynologických činností Znojmo Policie ČR. Je nejen zkušeným policistou a odborníkem na výcvik psů, ale i tím, kdo respektuje tyto čtyřnohé pomocníky člověka. Služební psi ho jako strážce zákona doprovází téměř tři desítky let, ale o tom už je náš rozhovor.
Dovolte mi úvodem klasickou otázku, chtěl jste se už jako kluk stát policistou?
Pocházím z jihočeské vesnice Majdalena a doma jsme měli malé hospodářství, které hlídal pes. Postupně to byl ovčák, kokršpaněl i voříšek. V živé paměti také mám, že se mi jako klukovi moc líbila fotka táty z vojny, na které byl v uniformě a se psem. V sedmnácti jsem rodiče uprosil, aby mi pořídili německého ovčáka, o kterého jsem se nejen staral, ale vodil ho i na cvičiště. Oba jsme tak absolvovali první krůčky ve výcviku sportovní kynologie.
Takže jste ke služební kynologii neměl daleko…
Zdaleka ne, moje cesta nebyla tak přímočará. Po studiu na průmyslovce v Táboře jsem jako můj otec pracoval ve sklárně v Chlumu u Třeboně. Profese řezače skla, byť to bylo u počítačem řízeného stroje, mě ale nenaplňovala. Ucházel jsem se proto o práci u Policie ČR, zvládl přijímací testy, základní odbornou přípravu a nastoupil u železniční policie ve Znojmě a později v Brně. Jako policisté jsme se psy dohlíželi na bezpečnost cestujících v nočních rychlících i na pořádek při cestách fanoušků na fotbalové zápasy. Když pak v roce 1997 vznikla ve Znojmě Skupina základních kynologických činností Policie ČR, ani na vteřinu jsem neváhal a přešel tam.
Kolik psů jste měl na starosti a jaký druh je pro práci u policie nejvhodnější?
Za tu dobu jsem jich měl v péči dvanáct, z toho bylo deset německých ovčáků a dva belgičtí ovčáci. Oba charakterizuje odolnost, síla, vyrovnanost, poslušnost, a to nejen po stránce fyzické, ale i psychické, což se velmi dobře hodí pro naši práci. Takové vlastnosti se ale rozvinou a poznají až po ročním výcviku psa. Byť neradi, musíme v naší znojemské kynologické skupině potom někdy vyřadit sice fyzicky velmi zdatného mladého psa, ale psychicky labilního nebo bázlivého.
Které rase dáváte přednost Vy?
Jednoznačně belgickému ovčákovi. Jde o psy, kteří mají stejné vlastnosti jako němečtí ovčáci, ale navíc jsou nesmírně houževnatí a oddaní svému pánovi a umí se vybičovat k velkým výkonům. Jsou to silné psí osobnosti, které by za svého pána položili i život, ale potřebují důsledné a přitom laskavé vedení. Měl jsem ve službě jedenáct let jednoho takového, jmenoval se Tony, ten druhý, současný je Dusty.
Překvapilo Vás někdy něco na Vašich svěřencích?
Je to úspěšnost belgických ovčáků, kteří jednoznačně převládají na stupních vítězů ve vrcholových soutěžích. Tony a Dusty tuto statistiku jednoznačně potvrzují, byli dvakrát první a dvakrát druzí v prestižní a velmi náročné soutěži „Obranářský speciál SKP Ostrava“, kde na výbornou splnili disciplíny, jako je zadržení prchající osoby v noci, útok pachatele nebo zvládli situaci, kdy je pes sám přepaden. Dusty byl letos vyhlášen i jako „Nejodvážnější pes soutěže“.
Prožili jste ve službě situaci, kdy vám oběma šlo o život?
Před deseti a možná i více lety jsem byl s Tonym vyslán za dvojicí, která v Havraníkách místo placení napadla a velmi těžce zranila taxikáře. Ten si ještě stačil přivolat záchranku. Útočníci, kterými byli muž a žena, mezitím utekli do kukuřičného pole, ale pes je během chvilky vystopoval, policisté je zatkli a obvinili z pokusu o vraždu. Za kvalitní práci nám tenkrát poděkoval krajský policejní ředitel s tím, abych Tonymu za odměnu koupil věnec buřtů.
K události se smutným koncem jsem byl vyslán do Zadních Hamrů ve Vranově nad Dyjí, kde někdo spadl do řeky. Bylo po prudkých deštích a hladina řeky byla vysoká. Tony našel v kalné vodě pod keřem bezvládné tělo muže, který tam spadl na kámen a smrtelně se zranil.
Stalo se někdy, že Váš čtyřnohý parťák byl pachatelem zraněn nebo zemřel?
Zatím ne, ale někdy naše psy nakopnou rozdivočení fandové fotbalových zápasů nebo po nich hodí plechovku či pet lahev.
Ve službě se střídáte, jak psi snáší, že se o ně stará více lidí?
Každý psovod o ně pečuje prakticky čtyřiadvacet hodin denně. Když mám dovolenou, tak „mé“ psy krmí a starají se o ně kolegové, ale výcvik s nimi neprovádí. Kromě osmiletého belgického ovčáka Dustyho nyní cvičím i osmiměsíčního německého ovčáka Marka.
Jak vypadá odchod do „psího důchodu“?
Nejen policisté, ale i jejich služební psi chodí na pravidelné preventivní prohlídky. Věková hranice pro odchod do výslužby je u policejního psa deset let. Tony byl výjimečný, do důchodu šel v jedenácti. Vzal jsem si ho potom domů na zahradu, kde dožil patnácti let. A věřím, že Dusty bude také přesluhovat.
Co byste vzkázal lidem, kteří si pořídí belgického ovčáka?
Aby se na něj nikdy nezlobili. Při výcviku je podstatná důslednost a časté opakování zadaných úkolů. Současně je důležité, aby pes pochopil smysl povelu a aby majitel výcvik směřoval od jednodušších zadání ke složitějším a vždy se snažil si zachovat „chladnou hlavu“ tak, aby psa zbytečně nestresoval.
Máte nějaké přání do nového roku na závěr našeho rozhovoru?
Je to poděkování manželce Petře, synovi Petrovi a dceři Kláře za nesmírnou trpělivost. Velký dík patří také figurantovi Borisovi Mašovi za více než desetiletou spolupráci. Protože on je ten člověk, kterého kousnutí psa bolí, byť má na sobě silný cvičný oblek. Děkuji také terapeutce Lence Plocrové, která psům rovná tréninkem namáhané prsty a klouby pomocí Dornovy metody.
Jitka Mitysková
