Hudebnímu festivalu Znojmo 2026 udělil svoji záštitu také ministr kultury České republiky Oto Klempíř. Zda to bylo jen z povinnosti svého úřadu, nebo jaký má vůbec k našemu městu vztah, se exkluzivně svěřil čtenářům v krátkém rozhovoru, který vznikl v historickém areálu státního zámku Český Krumlov před oficiální českou premiérou opery Rachel Portman Malý princ. Herec, hudebník, moderátor, skladatel, textař a zpěvák Oto Klempíř, člen formace J.A.R., jenž v současné době zastává výše uvedený ministerský post, v povídání prozradil i to, proč na festival nakonec letos nepřijel.
Pane ministře, já na velké slavnostní premiéře hlavní festivalové opery Galantní světy Jeana Philippa Rameaua bohužel nebyl, tak nevím, zda vy jste přijel, či nikoliv….
Já na té premiéře bohužel také nebyl. To nás tedy spojuje, že jsme ani jeden z nás na té premiéře nebyl, ale nicméně vy jste si to jistě nenechal ujít.
Ano, já jsem nakonec Rameauovy Galantní světy viděl později, při první reprize, ale vy už je bohužel nestihnete. Stihnete tedy alespoň navštívit náš hudební festival, který za několik málo dnů končí?
Omlouvám se, ale já mám právě teď ten svůj jediný týden volna za celý rok a zrovna mi to tedy vychází na ta data, jak říkáte a nestihnu to. Mrzí mě to, protože nejenom hudba, ale hlavně hudba ve Znojmě, ve městě vína a v městě krásných náměstí, krásných vibrací, to je přeci jenom jistě něco jiného než jinde.
Omlouvám se, ale aby to nevyznělo, že jste přijal záštitu nad naším Hudebním festivalem jenom z povinnosti funkce ministra kultury České republiky. Co vás tedy vedlo našemu svátku hudby svou záštitu dát?
Znojmo je také město mé první lásky.
Opravdu?
Ano. Řeknu vám tedy k tomu osobnější věc. Moje první, ta první pubertální, láska jezdila do školy do Znojma. My jsme se spolu zaláskovali v době, kdy nebyly maily a mobily a telefon tehdy měla až každá třicátá či kolikátá domácnost na Moravě, různě na vesnicích. My jsme se tak neměli jak jinak sejít, než na nádraží před jejím odjezdem právě do Znojma do školy. I my v Moravském Písku jsme to měli daleko a tehdy přímý spoj žádný nebyl a ani auta žádná nebyla. Každou neděli tak odjížděla ta má láska v půl sedmý a já už jsem na tom nádraží čekal v pět, než ji táta přiveze zase z jiný vesnice a tam jsme spolu potom randili asi hodinu a půl, než mi odjela do toho svého vysněného Znojma. A pro mě to tenkrát bylo přímo mýtické Znojmo. Já od té doby tedy mám Znojmo spojené s tou mojí první láskou a se všemi těmi emocemi s tím spojenými.
Na hudební festival to tedy letos nestihnete, tak mne napadá otázka. Na Vinobraní přijedete? Jako člen skupiny J.A.R. jste u nás jistě vystupoval.
Ale to víte, že ano. Na Vinobraní musím přijet a podpořit místní vinaře, taky přijet a podpořit bigbíťáky, celorepublikový bigbíťáky, co tam budou hrát.
A na jaké víno se těšíte?
Já se vám zase přiznám a teď v tom, že jsem v tomto otřesný případ; já totiž nepiju, já jsem střízlivý člověk už asi 15 let. Já jsem si za tu dobu nelízl ani pěny od piva, takže já si k vínu můžu jen přičichnout, podívat se na jeho barvu a mohu si užít i buket, ale nenapiju se. To je strašný se mnou, že?
Potkáváme se spolu a tento rozhovor vzniká v zámeckých zahradách Českého Krumlova před českou premiérou opery Malý princ na otáčivém hledišti. Pojďme prosím tedy k dotazu, zda jste již někdy toto dílo viděl při svých zahraničních cestách? A byl jste už někdy vůbec na otáčku?
Představte si, že jsem v Americe ani v Británii na Malém princi nikdy nebyl. Dokonce se musím přiznat, že jsem takový barbar, že jsem ani nikdy nebyl tady v Krumlově na otáčivém hledišti. Takže i pro mne je to tady dnes premiéra. Všichni mi už říkali, že něco zažiju, že zažiju asi něco, na co nejsem připraven, a tak se na to těším a samozřejmě se těším i na hudbu Rachel Portman, protože její hudbu znám. Samozřejmě znám i tu naši rockovou operu Malý princ, která se hrávala kdysi v Praze s Kamilem Střihavkou. Vím, že muzika od Portman je ale něco jiného, a tak se těším i na vokál toho Malého prince, jak to mají celé sezpívané, jak si vůbec poradí s tou rolí, ten malý člověk. Chci se nechat unést dnešním letním večerem tak, jak jsem ještě nikdy unesen nebyl.
Prosím, pošlete našim čtenářům závěrem nějaký vzkaz. Napadá vás něco?
Ale máte pravdu, vzkážu jednu věc, která mne teď napadá. Na hotelu jsem se teď díval na muzikál All that jazz, který režíroval Bob Fosse. On je málo známý a přitom je tanečním a i ideovým otcem Michaela Jacksona, a taky to byl můj velký idol. On to i málo kdo ví, že Bob Fosse vynalezl ten slavný moonwalk a jeho pohyby jsou kompletně okopírované Jacksonem. Takže když jsem se teď díval na ten slavný film a na to dílo praotce muzikálu a tančení a všeho toho, co se na pódiu dělo v Americe v době našeho pionýra, což byl pro mě unikátní zážitek, tak jak se těším na otáčko, což bude taky unikátní zážitek, tak jeden vzkaz pro vaše čtenáře mám a zkusím všem poradit: Zkuste znovu taky objevit Boba Fosseho.
Daniel Rubeš
