V rámci právě probíhajícího Hudebního festivalu jezdí již po několik let k nám do Znojma na začátku prázdnin také choreograf a tanečník Martin Šinták. I on patří k týmu tvůrců, kteří se podílejí na tom, aby se Hudební festival Znojmo dočkal zrodu premiéry operního kusu, na který se buď už dávno zapomnělo, nebo který u nás dosud nebyl nikdy uveden. A Šinták se jako hlavní choreograf opery Galantní světy vrátil i letos. Ještě před tím než si opera ve čtvrtek v loucké Jízdárně odbyla svoji premiéru, nám poskytl rozhovor.
Před chvílí teprve skončila divadelní sezona, začaly prázdniny a vy jste k nám do Znojma znovu přijel spíše pracovat než odpočívat, jak by se na léto slušelo, že?
Zcela upřímně sem opravdu nejedu odpočívat. Závěr každé divadelní sezony je naprosto šílený a pro mě tady ve Znojmě prázdniny opravdu nezačínají. Je to dobrá otázka, co jste položil, ale já řeknu, že ty první dny tady jsou pro taneční složku velmi náročné. Jedeme dvojáky zkoušek a snažíme se tance vymyslet daleko dříve, než sem přijede i celý operní sbor. Pak to všichni společně lepíme dohromady jako barokní mozaiku. Až ten druhý týden, co jsem tady ve Znojmě, až když mám svou hlavní práci hotovou, mohu mít oddych a i teď už jen vše lepíme do celku a dobrušujeme všechny ty jemné nuance; až teď mi začíná tak trošku dovolená, protože už nemusím v hlavě přemýšlet, na jakou hudbu budu mít jak které kroky.
Pokolikáté u nás ve Znojmě vlastně jste?
Letos je to už popáté. První rok byl 2019 a bylo to oratorium Saul, pak byly dva roky pauzy. Pak jsme dělali Návrat Tobiáše, další léto bylo s Harmonií planet, následně to byla opera Juditin triumf a letos je to Jean Philippe Rameau a jeho opera Galantní světy.
U titulu tohoto díla se kritika i samotné hodnocení rozchází. Někde se o něm píše jako o operním baletu, jinde zase, že jde o baletní operu. Co máme tedy čekat? Je to víc opera nebo balet?
Určitě čekejte ten hlavní aspekt celého představení, a to je samozřejmě opera, vždyť jde přeci taky o hudební festival. V této opeře je ale baletní složka velmi silně obsažena a připojena k tomu opernímu světu. V originále to jsou čtyři hodiny hudby, ale to je v rámci nějaké délky seškrtáno na něco přes dvě hodiny a baletní tanečníci v tom vystupují skoro po celou dobu opery, protože jsou pořád nedílnou součástí představení.
Opery, které tu ve Znojmě i díky vám vznikají, se několikrát dotkly i prestižních nominací na Ceny Thálie. Bohužel zatím to pro nás tady nikdy, jak se říká, necinklo…
Mně bylo líto, že svou nominaci neproměnila sopranistka Kristýna Vylíčilová, která se dostala až do samotného večerního finále. Upřímně si ale každý rok myslím, že je tady pokaždé minimálně jeden umělec, který by si tu sošku zasloužil.
Co letos? Jaký máte ze zkoušek pocit?
Uvidíme. Výkony jsou neuvěřitelné. Já to na zkouškách celé slyším a všichni sólisté jsou jedineční. Ba co víc, oni jsou jedineční i v těch dalších dvou divadelních uměleckých odvětvích, v pohybu a herectví. Samozřejmě, že k tomu patří i ten zpěv, ten je v první řadě, ale oni jsou tady letos dokonalí všichni. Galantní světy mají skvělé obsazení a tím, že jsou všichni velmi schopní jak pěvecky, tak po herecké i pohybové stránce, lze očekávat vysokou úroveň celku. Pro Galantní světy je to navíc velmi potřebné, protože v tomto díle to právě není jen o jedné opeře, ale vlastně o čtyřech samostatných operních částech, které jsou obsaženy v jeden celek.
Letos je na postu festivalového operního dirigenta po dvou desítkách let změna. Místo Romana Válka bude představení řídit Tomáš Netopil. Jaká je s ním spolupráce?
Naprosto stejná jako s Romanem Válkem. Já, když dělám choreografii k opeře, tak k tomu přistupuji tak, že první je pro mě režisér a dirigent, se kterými se snažím tvořit jeden celek. Snažím se vykomunikovat vše tak, aby na obou stranách bylo vše po profesionální stránce na úrovni, a s panem Netopilem je to úžasné. Dokonce se nám stalo, a to není nějaká tajnost, že jsme dostali nahrávku, kde nám chyběly dva tance. Dva tance prostě nebyly v notách, a tak to do druhého dne hudebníci všechno rozepsali, aby to v těch notách bylo a aby se tance nemusely upravovat. Spolupráce je naprosto skvělá a myslím, že i pro diváky bude ta změna na postu dirigenta obohacující.
A setkal jste se s dirigentem Tomášem Netopilem již někdy v minulosti na jiné scéně nebo spolu pracujete poprvé?
Je to poprvé, co s Tomášem Netopilem spolupracuji.
Teď máte těsně před premiérou Galantních světů. Co ale dalšího nového v nadcházející divadelní sezoně připravujete? Co vás čeká?
Já jsem se dostal do fáze, že kvůli věku, rodině i zdravotnímu stavu jsem musel polevit a s tím jsem musel taky odmítnout, respektive vrátit, nabídky z různých divadel. Jsem už asi rok a půl plně zaměstnán na třech školách, kde vyučuji a jsem tak plně vytížen jako pedagog pro děti a dospívající. Víte, i toto má své poslání a umělecké spojení, protože já vždy říkám, že dobrý choreograf musí být i dobrý pedagog.
Chápu to tedy správně, že už nejste v žádném stálém uměleckém angažmá?
Ano, co se týče kamenného divadla, já u žádného nejsem zaměstnán. Jsem na volné noze jako choreograf a pedagog. Učím na třech školách a má choreografická působení jsou rozesetá po celé republice.
A co se týče nějakého divadla tady u nás na Moravě? Na co ze své tvorby byste naše čtenáře pozval?
Bohužel teď vaše čtenáře v tom moravském kraji nikam pozvat nemohu. Teď mám i navíc, jak se říká, okurkovou sezonu. Ono je to tak v práci choreografa, že buď je tolik práce, že nevíte kam dřív skočit, anebo máte chvíli klid. Navíc já sám jsem se teď dostal do fáze, kdy je pro mne důležité být na jednom místě a už nemít tak moc ten kočovný život umělce, protože choreograf na volné noze ten kočovný život prostě má.
Když nic na Moravě, co třeba sousední jižní Čechy? Jako spolupracovník Jihočeského divadla v Českých Budějovicích za sebou máte celou řadu nádherných prací. Co z toho by naši čtenáři měli rozhodně vidět, pokud je to ještě na repertoáru?
Máme za sebou krásný projekt s Jihočeským divadlem, jak jste zmiňoval, kde jsme připravovali celovečerní baletní představení Slovanské tance. Je to na hudbu Antonína Dvořáka a v režii Tomáše Ondřeje Pilaře.
Přes léto teď Jihočeské divadlo hostuje na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově. Tam je od vás stále něco k vidění?
Co se týče mého baletního představení na otáčku, tak to se mi ještě jako samostatnému tvůrci nepovedlo. Já jsem na otáčku spolupracoval třeba na tom úžasném Händelově Mesiášovi, a to bylo fenomenální představení, kde měl balet velkou roli, kde byla velká plocha pro tanec a to bylo velmi žádané pro tanečníky, protože to nebylo jen to obvyklé statování v opeře, ale pro ně ryze taneční věc a ještě k tomu venku pod širým nebem v nádherném prostředí zámecké zahrady.
Na Mesiáše ale už naše čtenáře do Krumlova pozvat nemůžeme, protože ho stáhli z repertoáru. Zato se tam letos chystá česká premiéra muzikálu Rachel Portman Malý princ na motivy Saint-Exupéryho. Bude ve vaší choreografii?
Malý princ bude také beze mne, bohužel letos na otáčku nemám nic.
Daniel Rubeš
