Letos město Znojmo slaví 800 let své existence. Ve Znojemském týdnu se k tomuto jubileu věnujeme i některým budovám se zajímavou historií. Nemusí být třeba tak výrazné jako Radniční věž, ale zajímavou historii mohou mít. K nim patří i budova tzv. Kojeňáku na ulici Mládeže 10, od zahájení jejíž stavby letos uplynulo 100 let. Ještě zajímavější než samotná budova je její historie z pohledu činnosti institucí, které se v ní nacházely a patřily v rámci Československa i České republiky k průkopnickým. O jejich dějinách hovoříme s MUDr. Milanem Špačkem, který v roli primáře i ředitele na této adrese působil v posledních třech desítkách let. A i když už loni předal pomyslné žezlo své nástupkyni, je asi tím nejpovolanějším, kdo může pohovořit nejen o minulosti, ale i o přítomnosti a budoucnosti tzv. Kojeňáku.
Pane doktore, jaká je tedy historie budovy, kterou Znojmáci znají jako Kojeňák, Dětské centrum či v poslední době Kruh?
Budova na ulici Mládeže 10 byla původně za první republiky postavena jako jedno z pouhých tří center mezinárodní mládežnické organizace YMCA v Československu. Jedno bylo v Praze, druhé na Slovensku a třetí právě ve Znojmě. Po dobu první republiky sloužilo jako kulturní, společenské a sportovní centrum s možností ubytování pro studenty a členy YMCA. To bylo až do podzimu roku 1938, kdy Znojmo podobně jako další pohraniční oblasti připadlo Velkoněmecké říši.
Co bylo s budovou poté?
Od podzimu 1938 až do roku 1945 v této budově sídlily orgány německé správy. Po skončení II. světové války zde krátkou dobu byl vojenský lazaret, pak budova patřila československé armádě. Ta ale ve Znojmě měla řadu dalších objektů, například nedaleká Žižkova kasárna, takže o ni neměla valný zájem. Proto na přelomu 40. a 50. let byla předána k užívání tehdejšímu svazu mládeže ČSM.
Ani mládežníci zde ale nesídlili dlouho…
Moc se jim nelíbilo, že tím vlastně jakoby navazovali na tradici YMCY, což bylo za tehdejšího režimu ne právě žádoucí. A tak byla budova v roce 1962 předána Okresnímu ústavu národního zdraví a byl zde zřízen Kojenecký ústav a Domov pro děti do tří let věku. První ředitelkou byla Dr. Edita Svobodová, vynikající dětská lékařka, žákyně akademika prof. Teyschla. Vybudovala zde stanici pro nedonošené děti, která zde skvěle fungovala až do vybudování JIP pro novorozence v Nové nemocnici koncem 80. let.
To už se pomalu dostáváme k novodobé historii a vzniku unikátního zařízení, které v naší republice do té doby nemělo obdobu…
V roce 1989 zde vzniklo první Dětské centrum pro ohrožené a postižené děti v Československu, zřízené podle vzoru německého dětského centra v Mnichově. Zřizovatelem byl Okresní úřad Znojmo a po vzniku krajů je až do nynější doby zřizovatelem Jihomoravský kraj, který poskytuje příspěvek na provoz našeho zařízení. Koncepce péče Dětského centra byla vypracována profesorem Dunovským a profesorem Matějčkem a byla zde poskytována péče dětem ohroženým, zanedbaným a postiženým. Tato komplexní péče byla jako sociální pediatrie podoborem dětského lékařství. Zabývala se interakcí mezi dítětem a prostředím, ve kterém dítě žije. Na začátku 90. let v budově Dětského centra byla přechodně i ubytovna pro matky s dětmi, které uprchly z bývalé Jugoslavie před občanskou válkou. V roce 1993 byla zahájena spolupráce se Speciálními školami Znojmo, pod Dětské centrum přešel denní stacionář v Marákově, kde se prováděla speciální rehabilitace dětí s očními vadami. Od konce 90. let začíná postupná orientace naší práce na rehabilitaci a ošetřovatelskou péči o děti a mládež do 18 let věku. Postupně získává převahu práce s dětmi v denních stacionářích a ambulancích.
To je od původního „Kojeňáku“ docela velký posun. Jak vlastně zařízení funguje teď?
Dvakrát v týdnu v ambulanci pracuje dětská neuroložka. Neurologická ambulance je vybavena EEG přístrojem vhodným k vyšetření kojenců a malých dětí. Na našem lůžkovém oddělení poskytujeme ošetřovatelskou a paliativní péči i dětem s tím nejtěžším zdravotním omezením. Úzce spolupracujeme se znojemským paliativním týmem. Rehabilitační péči zajišťují rehabilitační lékařky společně s týmem zkušených fyzioterapeutek. Přestavbou půdních prostor vzniklo ubytovací zařízení pro rodiče s dětmi. Dětem se speciálními potřebami je zde poskytována komplexní rehabilitační a ošetřovatelská péče v přítomnosti rodičů, kteří se učí některým fyzioterapeutickým postupům, které mohou zvládnout v domácí péči. Od uvedení do provozu na rehabilitační pobyty přijíždějí klienti z celé republiky a zájem o pobyt neustále narůstá.
Jaká je budoucnost centra, které se nyní nazývá Kruh?
Po změně ze zdravotnicko-sociálního zařízení na čistě zdravotnické začala ve spolupráci se zdravotním odborem kraje jednání o financování našeho zařízení zdravotními pojišťovnami. Záměrem Jihomoravského kraje je zřídit na území kraje dvě centra komplexní péče pro děti, která by poskytovala rehabilitační a ošetřovatelskou ambulantní, denní a pobytovou péči. Proto, aby jedno z těchto dvou center bylo ve Znojmě, je potřeba splnit dvě podmínky. První je místo a prostory, kde je potřebné personální a přístrojové vybavení na požadované úrovni a kde vzdělání a zkušenosti pracovníků zaručují vysokou kvalitu poskytované péče. Druhou podmínkou bylo, aby v čele zařízení byl odborník, jehož vzdělání, zkušenosti a elán zaručí, že zvládne záměr vybudovat projekt komplexního centra, vést jednání s odbory krajského úřadu a se zdravotními pojišťovnami, účastnit se seminářů a konferencí a k tomu ještě zvládat personální a ekonomický management zařízení s více než sedmdesáti pracovníky.
A vaše zařízení takového má?
V září roku 2025 byla po výběrovém řízení jmenována do čela našeho zařízení MUDr. Pavla Kochová, která beze zbytku vysoké nároky kladené na vedení našeho zařízení v procesu transformace splňuje.
Přesto se v poslední době objevilo několik negativních článků kritizujících vedení Kruhu…
To je to, čemu vůbec nerozumím. Proč se vede tak nenávistná kampaň proti zařízení, jež poskytuje takovou speciální péči rodinám, kterou jinde nenajdou, a které je jedno z nejlepších v republice. Práce v něm klade na každého obrovské nároky. Už jenom z toho důvodu, jak je frustrující často vidět, že i obrovská snaha přináší často jen malé pokroky. Není to jako v nemocnici, kde přijde pacient, vy ho vyléčíte a vidíte výsledek často prakticky ihned. Tady jsou výsledky vidět až v dlouhém časovém horizontu a je k tomu potřeba nezměrné pečlivosti a trpělivosti. Jestliže se v médiích probíraly nějaké odměny, tak já si myslím, že si je všichni, kteří tady pracují, zaslouží. O odměnách rozhoduje ředitel, ten vidí, kolik toho kdo děla navíc, jak pracuje. Udělala se tady na všech úsecích v posledních letech spousta práce, i mimo běžnou pracovní dobu. Pokud navíc porovnávám odměny u nás a v nemocnicích, tak tam jsou ještě jinde. I proto nerozumím, proč se v souvislosti s námi děje to, co se děje. A že organizace, která je v zisku žádá o dotaci? To je přece známka dobře vedeného a rozvíjejícího se zařízení. O dotaci od města jsme žádali roky, nevidím důvod, proč by to nyní mělo být jinak, navíc v situaci, kdy je vypracován zcela konkrétní cílený projekt. Mohu si jen domýšlet, že je před volbami a že se vytahují různé věci. Ale z nás tady nikdo nekandiduje ani se na to nechystá, tak nevím, proč právě naše zařízení by mělo být terčem nějakých takových ataků, nedává mi to smysl. Vidím za tím nějaké nepěkné politické předvolební hry.
Vraťme se zpátky k jubileu vaší budovy. Co byste si v souvislosti s ním přál?
Chtěl bych popřát všem zaměstnancům hodně elánu k jejich náročné a tolik potřebné práci a novému vedení úspěch, aby naše stoletá budova sloužila i nadále účelu, ke kterému byla určena, tedy pomáhat dětem a jejich rodinám, a aby jméno našeho centra přispívalo vysokou měrou k věhlasu města Znojma.
Redakce
