O čtyři body více mají tasovičtí fotbalisté na svém kontě po skončeném podzimu ve 4. Moravskoslezské lize oproti loňskému ročníku. Zisk devatenácti bodů a desáté místo ale v tomto případě zkresluje situace v tabulce, která je mimořádně vyrovnaná. To potvrzuje i trenér Miroslav Paul, se kterým jsme si o první části sezóny povídali. Pro Sokoly měla více segmentů. Období, kdy to klapalo, střídali s obdobími, kdy se tolik nedařilo.
Tasovice v minulých sezónách procházely přestavbou. Nyní už je kádr nějaký čas pospolu a konsolidovaný, a tak se už od něj čeká více než v uplynulých dvou ročnících. Jste spokojený, co na podzim tým ukázal?
Jsem rozpolcený. První půlka podzimu byla lehce nadstandardní, druhá půle podzimu podprůměrná. Takže z toho vychází nějaký průměr. Vnímám to, že už nějakou dobu u týmu působím. Nyní už jsem proto chtěl, aby se to někam posouvalo. Je to samozřejmě moje odpovědnost, ale není to úplně tak, jak jsem si představoval. Máme čtrnáct dní po konci podzimu a stále o tom přemýšlím.
Manšaft je plný mladých hráčů, nechci, aby to vyznělo jako nějaké alibi, ale nepotřebují si to v dospělém fotbale ještě v hlavě více srovnat?
Je to možné. Možná jsou moje nároky na ně vysoké a hráči jsou stále v nějakém vývoji, kdy se s tím sžívají. Na druhou stranu už je tam více jak polovina kádru, která pode mnou rok a půl hraje, takže si myslím, že nějaký rukopis by tam měl být vidět. Tady si sypu popel na hlavu, že je to moje zodpovědnost. A když je řeč o mladých hráčích, myslím, že někteří z nich už by se měli prosazovat do role lídrů týmu. Přitom to tak úplně ještě nebylo. Ve druhé části podzimu nám z této role vypadli i hráči, ne od kterých si to slibuju, ale od kterých to čekám.
Na podzim jste zmiňoval, že týmu citelně chybí Lukáš Hrazdílek, který byl právě takovým tím přirozeným lídrem a dokázal zavelet, když to na hřišti nešlo úplně podle plánu. Byl to specifický hráč, kterého nelze jen tak nahradit…
Skončil Hrazďa, skončil Roman Švarc, Marcel Blahoudek, tak to je. Byly to takové duše Tasovic, byly tam dlouhou dobu a měly v kabině slovo. Na druhou stranu si myslím, že když přistála i po nějakém mém hledání kapitánská páska Pavlu Lapešovi, tak to bylo v pořádku. Jeho kapitánství v zavřené bublině kabiny funguje dobře a zcela upřímně říkám, že jsem tomu moc nevěřil. Přesvědčil mě o opaku. Pak je druhá strana mince, a to je jeho kapitánství na hřišti. Ať je to, jak chce, když jsme se zachraňovali, tak byl nejlepší střelec. Kdyby nebyl, tak jsme spadli. Minulou sezónu dal také spoustu branek, proto jsme se dostali na deváté místo. Letos je těch branek od něj prostě málo a více jak polovina jich je z penalt. Kapitánství je jedna věc, to lídrovství na hřišti a jeho pomoc svými góly, které od něj všichni očekávají, to tam nyní úplně není.
Kdekdo by si při zisku devatenácti bodů po podzimu řekl, že to je celkem solidní počet, ale aktuální tabulka 4. Moravskoslezské ligy ve skupině D vypadá hodně nabitě na obou pólech. Mezi 9. a 16. místem je rozdíl pouhých pěti bodů…
Minulou sezónu jsme po podzimu měli patnáct bodů, ale dole byla úplně odstřihnutá Polná. Teď máme o čtyři body více, ale počítám to tak, jako kdybychom jich měli jen patnáct, protože ta tabulka je tak vyrovnaná, že i když máme více bodů, tak to není nic, co bychom mohli slavit. Je to celkem blízko nahoru, ale zároveň je to blízko i dolů. Já jsem to v kabině avizoval ještě před skončením podzimu, že Havlíčkův Brod se ještě zvedne. Nakonec nebude přezimovat poslední, a právě v Brodu nás čeká první jarní kolo. Předbíhám čas, ale my už po dvou jarních kolech můžeme vědět, jestli tu káru tlačíme dobrým směrem, nebo nás to bude tlačit dozadu.
Když už jsme u tabulky. Zeptám se i na špici. Po prvních kolech vypadalo, že Artis Brno B bude naprosto dominovat, což se ale nakonec nestalo. Překvapilo vás, že jeho náskok na prvním místě bude tak malý?
To si netroufnu říct. Můj osobní názor je, že Artis postoupí. Když bude chtít, tak tým ještě posílí. Když se k tomu vyjádřím obecně, byť mi do toho samozřejmě nic není, máme svých starostí dost. Myslím, že je projekt Artisu Brno celkově tlačený moc na sílu a mělo by to mít nějaký vývoj, ale to je čistě můj subjektivní názor.
Naťukneme trochu brankářské posty. Jiří Koukal strávil podzim na hostování ve Znojmě, kde však v lize neodchytal ani minutu. Když k tomu přičteme jeho předchozí dlouhé zranění, je to další ztracený půlrok, což vás jako trenéra nemůže příliš těšit. Jak to s ním bude dále?
Všechny věci, které se s hostováním udály, byly moje ideje. Chtěl jsem, aby šel chytat někam tam, kde bude mít garantovanou minutáž. Tu bohužel neměl, to už si kluby vyřeší mezi sebou. Jsem z toho zklamaný, protože jak bylo zmíněno, tu dobu, kdy nechytá, jsme prodloužili o další půlrok. S vedením jsme v říjnu seděli nad určitou otázkou, jestli budeme s B týmem chtít postoupit do 7. ligy. Míček je teď na straně vedení, jak se k této problematice postaví. V momentě, kdy si řekneme jednohlasně, oukej, budeme chtít ke čtvrté lize B třídu (7. liga – pozn. red.) pro náš B tým i z hlediska rozvoje mladých hráčů, tak v té chvíli reálně uvažuji o tom, že si gólmanů v kádru na jaře nechám více a budou mít určitou minutáž za B tým, který bude mít za úkol postoupit.
Když už jsme u kádru. Milan Moravec v létě říkal, že se domluvil na tom, že v Tasovicích bude půl roku pokračovat a pak se uvidí. Jak to tedy nyní je?
Do Vánoc máme tréninkový meziblok, kde mám v plánu se s některými hráči bavit osobně. S Milanem jsme si vždycky řekli vše na rovinu. Byli jsme domluveni do 31. prosince, na to jsme si podali ruku, já to respektuji. Nyní se budeme bavit, co bude dále, protože u něj je těch okolností více. I když jsem párkrát na podzim řekl, že jsem s ním nebyl v některých utkáních tolik spokojený, tak zároveň hodnotím jeho přítomnost v týmu kladně. Mám zájem o to, aby v Tasovicích zůstal. Myslím, že má stále Tasovicím co dát.
To je Milan Moravec, co další potenciální změny?
Jsou tam nějaké otazníky, kdy se mi někteří hráči přihlásili, že by se mnou chtěli mluvit. Nevím, jestli zrovna na téma změny působiště nebo jen o ujasnění pozice v týmu, což je normální. Zároveň jsem i já rozjel nějaká jednání, kdy bych tým chtěl okysličit. Ale asi nepřekvapím, když momentálně řeknu, že nebudu konkrétní. (s úsměvem)
Tak třeba jen post, kde byste chtěl posílit?
Trápí nás křídelní prostory, takže bych chtěl posílit o takového hráče, který by byl schopný střílet i chystat góly. A samozřejmě je pro mě nedostatkovým zbožím střední kreativní záložník, ale těch je nedostatek všeobecně.
Jeden z klíčových duelů podzimu bylo domácí utkání s Třebíčí. V bráně se tehdy překvapivě objevil Petr Kadnár, jak to celé vzniklo?
Na tréninku se mi zranil Adam Klimek. V Bohunicích tak chytal Peťa Hřebabecký. Už předtím ale bylo jasné, že další utkání nebude k dispozici, protože měl dlouho dopředu zaplacenou dovolenou v Americe. Takže jsem věděl, že budu muset proti Třebíči něco vymyslet. Peťa Kadnár s námi chodí trénovat, je to, dá se říct, naše trojka. Má ale svoje pracovní vytížení, chodí trénovat jen s námi, ani nechytá za B-tým. Za dobu, co jsem trenérsky u týmu, ovšem musím říct, že Kadňa plní svoji roli výborně, protože jsem takový trenér, který chce mít na každém tréninku minimálně dva gólmany. Vždy, když mi jeden gólman chybí a on má tu možnost, tak přijde. Zápas s Třebíčí tak byl pro něj ode mě lidsky a morálně za odměnu. Jsem rád, že to do sebe tak krásně zapadlo. Byly tam i v uvozovkách a nadsázce tlaky, že v B-týmu máme gólmana takového, v dorostu takového a že Kadnár nechytal zápas pět měsíců. Já jsem to prostě cítil jinak, dal jsem ho tam. Říkal jsem to už několikrát, někdy má trenér na rukách zlato, že se mu to povede, a jindy může dělat, co chce a nevyjde to. Navíc jsem proti Třebíči poslal v průběhu utkání na hřiště Bernáta, který dal asi do deseti vteřin rozhodující branku. (Tasovice zvítězily 2:1 – pozn. red.)
V průřezu tohoto rozhovoru byli zmiňováni mladí hráči. Spousta z nich do Tasovic přišla z mládeže 1. SC Znojmo. Sokol se však může pochlubit i tím, že se mu do kádru daří úspěšně zapracovávat i vlastní dorostence, což není zrovna jednoduché. Příkladem je třeba Dušan Dikovský…
Musíme to brát optikou celistvosti klubu. Tasovice nejsou připraveny na to, aby měly kvalitnější soutěž dorostu, to říkám zcela upřímně. V tu chvíli, kdyby postoupily, by musely mít dva dorostenecké týmy. Druhá věc je ta, že hráči hrají na nějaké krajské úrovni a je to do mužského fotbalu obrovský skok. Na druhou stranu je Dušan příkladem, že nic není nemožné. Je v Tasovicích odmala. Byl bych rád, kdyby se našel i někdo další, ale muselo by to být postavené na pevných základech, a ten hráč by musel být opravdu jedinečný, aby to tak bylo. Musím říct, že Dušan se do toho na konci podzimu zase herně dostal a měl proto i moji důvěru. Celou první část sezóny však laboroval s nemocemi, zraněními a výpadky v tréninku. Bojuje s touto problematikou dlouhodobě. Stále se ten diamant musí brousit, je s ním spousta práce a spousta práce nás ještě čeká. Ale potenciál v něm je velký.
Nyní je před vámi zimní příprava, bude probíhat ve standardním duchu?
Ano, začneme v půlce ledna. Přípravná utkání odehrajeme v Tasovicích na umělce. I tentokrát nás čeká soustředění v Uničově. Nově budou zařazeny do přípravy silové tréninky s kondičním trenérem.
Zdeněk Plánka
