Na mládežnické a juniorské úrovni se mu povedlo dosáhnout na domácí scéně v podstatě všeho. V roce 2023 se stal trojskokan TJ Znojmo Metoděj Holzer dorosteneckým mistrem Česka, letos k tomu přidal i titul juniorský. Na červnové zlato z Ostravy pak ještě navázal stříbrem na mistrovství Česka do 22 let, které se konalo v Chebu. K dokonalosti tohoto roku tak chybělo devatenáctiletému sportovci už jen splnit limit na juniorský evropský šampionát do finského Tampere, což se ale bohužel nezdařilo. Není ale všem dnům konec, mladý atlet má totiž před sebou zajímavou trojskokanskou budoucnost.
Metoději, krom trojskoku jste skákal i do dálky, co nakonec rozhodlo, že právě trojskok se pro vás stal tou jedničkou?
Asi to, že v trojskoku se mi více daří a také mě začal více bavit. Věděl jsem, že se v něm více posouvám a v dálce jsem začal stagnovat, takže proto jsem se rozhodl pro trojskok.
Oko lajka řekne, že je trojskok náročnější. V dálce potřebuje být atlet dobrý sprinter, řekl bych však, že v trojskoku hraje daleko důležitější roli technika…
To je pravda. Podle mě je trojskok mnohem technicky náročnější. Už jen z toho pohledu, že celý skok se vlastně skládá ze tří skoků a každá fáze musí být technicky vydařená, aby se to ve výsledku povedlo. Několikrát se mi stalo, že mám první fázi výbornou, ale pak třeba pokazím tu druhou nebo třetí. Vždy se může mezi fázemi něco pokazit. Takže to tuhle disciplínu stěžuje.
Jde to třeba ještě nějak zachránit, když tam není všechno tip, ťop nebo už je to ztracený pokus?
Ještě to jde, ale je to složité.
Máte to už v hlavě, byť jsou to zlomky vteřiny, ježišmarja, tady je to špatný, to nebude dobrý…
Snažím se zachránit i ne úplně ideální skok, ale ten výkon se samozřejmě sníží. Většinou se rozhodne po odrazu do druhé fáze skoku. Buď se to podlomí, nebo mě to kopne a přerotuju se a už v tom vzduchu vím, že třetí fázi skoku nedokončím.
Nelákaly vás krom trojskoku, a řekněme i dálky, také jiné atletické disciplíny?
Když jsem byl mladší, tak jsem i běhal, ale nikdy jsem nebyl úplně nějaký rychlík.
Možná proto převážil nad dálkou trojskok?
To také, ale hlavně mě hodně bavilo skákat. Skákal jsem do výšky, baví mě i basketbal. Věděl jsem, že mi to jde, takže jsem začal nejprve s výškou, pak dálkou a poté přišel trojskok.
Já teď na chvíli odbočím ke skoku do dálky. Uvažuje se, že by se v ní zrušily přešlapy. V trojskoku jsem něco takového nezaslechl. Jaký na to máte názor?
Myslím si, že by se přešlapy rušit neměly. Ta disciplína by pak ztratila smysl a jiskru, nebyl by tam žádný risk. Nebyl by to dobrý nápad. Dálka by se stala v podstatě jednou z nejlehčích atletických disciplín. Nemuseli byste přemýšlet nad přešlapem, jen se rozběhnete a odrazíte. Hlavně by to bylo i nefér vůči dálkařům z historie, kteří si na přešlapy museli dávat pozor, znehodnotilo by to jejich výkony.
Nejbližší vysněný cíl? 16 metrů
Shodou okolností je to třicet let od doby, kdy fenomenální britský trojskokan Jonathan Edwards předvedl svůj veleskok 18.29, který je doposud platným světovým rekordem. Čím to, že se za tak dlouhou dobu nepovedlo ten výkon překonat? A dá se vůbec překonat?
Je to sice dlouhá doba, ale myslím, že se překonat dá. Nejblíže k tomu byl Christian Taylor, který skočil 18.21. Ale těch atletů, kteří se k Edwardsovi takhle přiblížili, je fakt hodně málo. Asi to ještě nějaký čas zůstane, protože ten Edwardsův skok byl fakt neskutečný. Myslím si, že ho někdo v budoucnu překoná, ale bude to trvat.
Jaká je aktuálně vaše vysněná hranice?
Před sezónou bylo takovým mým vysněným cílem 16 metrů. Ale teď si reálně myslím, že bych rád dosáhl minimálně 15.50 a k šestnáctce bych se chtěl do roka přiblížit.
Zmínil jste se, že tato sezóna byla pro vás spíše trápením. Nepřijde mi ale, že český juniorský titul a stříbro z domácího mistrovství do 22 let je úplně trápení…
Možná to tak nevypadá. Na začátku letní sezóny jsem v extralize skočil 14.95. To bylo takové první menší zklamání, protože jsem věděl, že můžu skočit o hodně dále. Počítal jsem alespoň s 15.50.
Takže takhle to je, medaile skvělé, ale čekal jste, že výkony budou lepší?
Je to tak, čekal jsem, že skoky budou o mnoho delší. Měl jsem několik závodů, kde jsem skočil 14.50, 14.80. Takže zklamání. Prolomilo se to až na mistrovství Česka juniorů, kdy jsem posledním pokusem v soutěži 15.13 získal zlatou medaili. A i na mistrovství Česka do 22 let vypadal závod dobře, skoky byly lepší. Myslím si, že už to jde opět správným směrem.
Juniorské zlato? Obrovská euforie a výbuch emocí
Čeho si ceníte více, juniorského zlata, nebo stříbra ze šampionátu do 22 let?
Určitě toho zlata. Celý závod pro mě probíhal až do posledního pokusu negativně, byly tam i nějaké přešlapy a byl jsem čtvrtý. Byl na mě před posledním pokusem velký tlak, existovala ještě šance se zachránit a všechny přeskočit. Cítil jsem velký stres, ale poté, co jsem skočil a věděl jsem, že to je daleko, tak to byla obrovská euforie a výbuch emocí. Byl jsem neskutečně šťastný, takže tohoto zlata si i vzhledem k průběhu celého závodu neskutečně cením.
Takže nejcennější medaile v dosavadní kariéře?
Asi ano. Vzhledem k tomu, že jsem šel do vedení až posledním pokusem, tak si myslím, že tahle medaile byla i nejvíce emoční. Při předchozích úspěších jsem šel vždy do vedení dříve, nejpozději v páté sérii. Nebyl na mě takový tlak.
Riskujete při pokusech hodně nebo si necháváte fóra, založíte si nejprve nějaký jistější pokus a pak až zkoušíte zariskovat?
Záleží, v jaké jsem pozici. Na většině závodů už bývám většinou favorit, což byl i případ letošního českého juniorského šampionátu. Takže se zpočátku snažím jít na jistotu, abych se dostal do závěrečné finálové fáze. Když vím, že ji mám zajištěnou, tak už můžu více riskovat. Snažím se být co nejpřesněji na prkně, aby ten skok byl co nejdelší.
Zmiňoval jste, že tlak byl velký, jelikož jste byl favoritem. Cítíte i z toho, že okolí od vás očekává, jo, tenhle by měl mít medaili?
Zatím to zase až tolik nevnímám. Hlavně soupeři ví a čekají, že budu skákat daleko. Spíše já sám si na sebe vytvářím tlak. Když vím, že jsem favorit a dokážu skákat lépe než ostatní.
Přemítáte si zpětně své nepovedené skoky? Jste ten typ, který ještě dlouho poté vše analyzuje a říká si, proč se to nepovedlo?
Většinou ano. Hodně se na své skoky dívám, právě i na ty nepovedené. Když se mi skok nepodaří, podaří se mi první dvě fáze a tu poslední pokazím, tak se koukám a říkám si, tohle, kdyby se povedlo, tak by to bylo hodně velký.
Dle vašich vlastních slov je trojskok i o trpělivosti. Tak jak je Metoděj Holzer trpělivý?
Nad tím musím popřemýšlet (s úsměvem). Řekl bych, že až tolik trpělivý nejsem. Ale tu trpělivost mi dodává hlavně můj trenér Svaťa Ton. Velmi mu důvěřuji a hodně na něj dám.
Bavili jsme se o nějaké metě ohledně délky skoku, máte i nějaký další nejbližší sportovní sen, který byste si chtěl splnit?
Tuto sezónu to bylo mistrovství Evropy juniorů, což byl můj hlavní sezónní cíl. Bohužel se mi však limit splnit nepodařilo. Dále ale budu trénovat a makat, abych se co nejdříve na nějakou velkou mezinárodní reprezentační akci dostal.
Zmínil jste trenéra, kdo vás ještě vedle něj nejvíce podporuje?
Určitě rodina. Pokud to jde, tak sleduje všechny mé závody. Je to pro mě velká podpora. Musím zmínit i kamarády z tréninkové skupiny. A celkově i kamarády, ať už ze školy nebo z atletiky. Vždy mi po úspěšném závodě přijde spousta gratulací.
Neřeknou vám někdy, prosím tě, proč jsi skočil tak málo?
(smích) Samozřejmě někdy mi to z legrace řeknou. Stává se to.
Trojskokan a student
Co volný čas? Nebo je to jen o trojskoku, škole…
Vzhledem k tomu, že jsou nyní prázdniny tak mám více volného času, ale když jsem měl školu, tak toho času příliš nebylo. Školu jsem měl každý den do tří a potom do pěti trénink. Navíc jsem tento rok maturoval, takže jsem se na ni připravoval. Takže v kombinaci se sportem moc volného času nezbývalo.
Předpokládám, že maturita dopadla úspěšně?
Ano, dopadla (s úsměvem).
Tuším, že nyní bude následovat i vysoká škola, tipnu si nějakého sportovního zaměření?
Sportovního zaměření to nebude, což je možná trochu takové překvapení. Půjdu do Prahy na Českou zemědělskou univerzitu na obor Informatika. Už odmala se pohybuji i kolem počítačů a nedávno mě to začalo více zajímat, programování atd. Takže to chci zkusit.
Jak to tedy budete mít nyní s atletickým působištěm. Bude to stále TJ Znojmo?
To se ještě rozhodne. Buď budu trénovat v Praze a budu závodit stále za Znojmo, anebo přestoupím do jiného klubu. Pokud by to šlo, rád bych šel cestou, že bych na republikových šampionátech závodil nadále za Znojmo a trénoval v Praze. Pokud ale budu v
Praze dlouhodobě, tak už bych musel přestoupit.
Bavili jsme se o volném čase, co je tedy pro vás takový největší relax?
Jednak je to hudba a hodně chodím i na procházky. Mám rád pohyb i přírodu, takže je to taková ideální kombinace. Takže trávím hodně volné času tím, že se jdu projít někam do přírody, kde si vyčistím hlavu.
Dříve jste zmiňoval, že si občas zahrajete i na klavír…
S tím klavírem to bylo takhle. Když jsem byl v Brně na intru, měli jsme tam piano. Nevěděl jsem co dělat, tak jsem zkoušel hrát a celkem jsem se to i naučil. Takže, takhle to vzniklo.
Takže Chopin, Mozart?
To úplně ne (smích). Na mobilu jsem si našel nějakou písničku a podle toho jsem hrál, moderní věci.
Trojskok by potřeboval někoho, kdo to tam rozvíří
Pojďme na závěr našeho povídání ještě k trojskoku. Jaká je podle vás jeho budoucnost? Potřeboval by takovou velkou osobnost jako je například Švéd Armand Duplantis ve skoku o tyči?
To určitě. Hlavní hvězdou byl donedávna Christian Taylor, který už ale ukončil kariéru.
Trochu mi přijde, že trojskok je na velkých mezinárodních akcích ve stínu ostatních atletických disciplín…
Není tam právě v současnosti úplně nějaká velká osobnost, která by tu pozornost na trojskok strhla. Trojskok by potřeboval někoho, kdo to tam rozvíří.
Mrzí vás v tomto ohledu i to, že v Česku není trojskok tolik sledovaný? Dříve ho zviditelňovala Šárka Kašpárková. Od té doby ale český trojskok na výraznější úspěch čeká.
Mrzí mě to celkem hodně. Hodně mých kamarádů ani neví, že ta disciplína existuje. Není to tolik o konkurenci, jako o tom, že kvalita výkonů se bohužel nepohybuje tak vysoko. V jednu dobu jsme měli pět trojskokanů za sedmnáct metrů. Dříve to bylo optimističtější. Teď tu máme Pavla Halátka, který skočil přes šestnáct metrů. Ale jinak se skáče okolo patnácti metrů, myslím, že je to škoda, úroveň by mohla být výše, to mě mrzí.
