Jako kapitán málem dovedl Roman Švarc divizní tasovické fotbalisty k historickému milníku. Sokoli totiž měli nadosah postup do 3. kola MOL Cupu. Pětatřicetiletý obránce přispěl k heroickému výkonu proti druholigovému Prostějovu vyrovnávací brankou na 1:1. V penaltovém rozstřelu se mu však stejně jako většině týmu nedařilo.
Romane, nakonec bylo blízko další pohárové pohádce…
Přiznám, že jsem to nečekal. Prostějov byl vzhledem k tomu, že hraje druhou ligu těžším soupeřem než Hodonín. I když fotbalově mě úplně neoslnil. Podařilo se nám odpovědět na soupeřovo vedení z první půle rychlým obratem skóre v části druhé. Bohužel se Prostějovu povedlo vyrovnat, ale prodloužení jsme dokázali vydržet. Penalty už jsou vabank, zklamaní rozhodně nejsme.
Je to ale taková trpká prohra, kdyby se prohrálo 0:3, asi by nad tím člověk mávl rukou. Ale vyždímá ze sebe vše a nakonec mu postup unikne po penaltách…
Je to pravda, jak jsem říkal, zklamaní nejsme, ale takové trpké to je. V dalším kole už by to byli asi velcí soupeři. Někteří z nás už jsou pochroumaní, starší, což nechci, aby vyznělo, že jsme nechtěli postoupit (smích). Ale kádr je úzký, termíny se hledají těžko… byl by to ovšem svátek, lidi tady by si to zasloužili. I když jsme jim dva fotbalové svátky s Hodonínem a Prostějovem dali, tak snad jsou spokojení.
Vím, že na kdyby se nehraje, ale kdyby se postoupilo byl by to pro Tasovice historický milník. Byly už takhle daleko někdy v poháru?
Myslím si, že ne. Co jsem v Tasovicích, tak máme v poháru tři, čtyři dílčí úspěchy typu přechodů přes Hodonín, přes Velké Meziříčí, ale další postup už nám zůstal zavřený. Po výhře nad Hodonínem jsme se netajili tím, že bychom chtěli rovnou nějakého velkého soupeře, nechci podceňovat Prostějov, ale v osudí byly atraktivnější celky. Nevyšlo to, teď by to bylo historické, kdyby se nám povedlo Prostějov vyřadit.
Bavili jsme se před zápasem a prozradil jste, že na oběd byl řízek, ukázalo se to jako dobrá volba, krásný vyrovnávací gól…
Můžu jíst co chci, hlavně ať je to dostatečně dlouho před zápasem (s úsměvem). Co se týká gólu, podobnou akci jsme sehráli doma proti Humpolci. Ta byla zakončená do prázdné brány. Když už se rozběhnu na soupeřovu polovinu, tak se snažím kombinovat hodně často s Pavlem Lapešem, protože má pro to cit. A vyšlo to.
120 minut na hřišti. Fyzické síly rychle docházely, kde jste brali sílu i morálku na to, vydržet to až do pokutových kopů? V prodloužení už to bylo ani ne na krev, ale opravdu na poslední zbytky čehosi…
Může to znít jak klišé, ale my tohle umíme, dohrát zápasy na krev. Nevím, jestli nás soupeř podcenil nebo nebyl tak dobře připravený, ale myslím si, že nás fyzicky nepřehrál tak, jak se očekávalo, což nám hrálo do karet. Myslím, že s Hodonínem to bylo fyzicky náročnější utkání. Vydrželi jsme to, semkli jsme se a pobavili fanoušky. Musím jako kapitán klukům za výkon poděkovat.
Já možná zmíním také jedno klišé, i když to jako klišé rozhodně neberu. Jde vidět, že se fotbalem opravdu bavíte a hrajete jej pro lidi, pro radost, pro okamžiky, jako když jste proti Prostějovu otočili dvěma rychlými góly skóre a v euforii jste na sebe všichni naskákali…
Přesně tak! Kdo byl někdy na fotbale v naši plecharéně a měl štěstí na takový zápas, tak myslím, že si za nevelké vstupné přišel na své. Lidé nám fandí, zůstáváme tu po zápase, užijeme si to s nimi u piva. Hrajeme spolu už delší dobu a funguje to.
Kluci z Prostějova přijedou po tak těžkém utkání domů, druhý den budou mít regeneraci, odpočinek. Jaký bude druhý den pro tasovické hráče, kteří musí do zaměstnání?
Těžký (smích). Já mám naštěstí práci takovou, že k tomu nepotřebuju až tak pohyb, ale jsou tu samozřejmě kluci, co dělají rukama ve fabrikách nebo podobně, pro ně to asi jednoduchého nebude. Divize je zkrátka divize, Prostějov je druhá liga.
Celý rozhovor a více o pohárovém utkání Tasovic s Prostějovem najdete v tištěné podobě Znojemského týdne nebo v jeho elektronické podobě.
