(Foto: 1.SC Znojmo FK) Pokud udrží stávající kádr, může Znojmo notně míchat karty v jarní části MSFL.Proč? Námluvy Znojma s Josefem Hnaníčkem totiž skončily zdárně, ve středu 19. ledna byla podepsána smlouva a 14. tým tabulky získal do svých řad obrovskou posilu. A to nejen na hřiště, ale i do kabiny. Pětatřicetiletý stoper se vrací do Znojma po osmi letech. Při prvním znojemském angažmá slavil s týmem postup do první ligy a při neúčasti Todora Yonova na hřišti nosil také kapitánskou pásku. Rodák ze Štítné nad Vláří po sestupu Znojma z 1. ligy odešel v roce 2014 do Příbrami, poté zažil velké úspěchy se Zlínem, s kterým vyhrál domácí pohár. První ligu si zahrál také v Opavě, kde naposled působil. Nyní dozrálo rozhodnutí vrátit se domů. Znojmo jej totiž vyslalo nejen do velkého fotbalu, ale založil zde i rodinu. V sobotu Hnaníček za Znojmo po návratu poprvé nastoupil, když v přípravě proti Skalici dirigoval znojemskou obranu. V 1. SC Znojmo jej však nečeká jen role hráče a lídra, bude působit také v roli mládežnického trenéra.
Pepo, úvodní otázka se přímo nabízí. Jak se urodil váš návrat do Znojma?
Už jsem se chtěl vrátit do Znojma v létě. Dojíždění dvě a půl hodiny z Opavy nebylo ideální, už mě to nebavilo. Chtěl jsem se vrátit k rodině, k ženě a dětem. Jedním z hlavních faktorů byl i ten, že v Opavě skončil Lukáš Holík, který je mým dlouholetým kamarádem ze Zlína. Opavě fandím, ať se jí daří, ale už jsem se chtěl vrátit domů. Doma je doma a dojíždění mi ubíralo hodně sil.
Zmínil jste, že jste se chtěl vrátit do Znojma už v létě…
S klukama jsem v létě trénoval, to tady byl ještě trenér Langer. Doháněl jsem po zranění tréninkové manko. Připravoval jsem se, co bude dále, jestli budu v Opavě, nebo půjdu do Znojma, nakonec to byla ještě Opava. A v zimě mě mezi svátky oslovil trenér Skácel, poseděli jsme a říkal jsem mu, že bych mohl být od ledna volný.
Měl jste i varianty, kdyby Znojmo nevyšlo?
Měl jsem i jiné nabídky, volali mi například z Vyškova, kontaktovala mě Senica ze Slovenska, ale tam vím, že jsou nějaké problémy. A vždy můžu jít hrát do mé rodné vsi, tam se na mě těší (s úsměvem).
Přicházíte jako velká posila a osobnost, Znojmu se navíc v minulých sezónách nedařilo. Nemáte trochu obavy, že vás budou brát jako spasitele?
Nad tímto jsem přesně přemýšlel, doufám, že to tak brát nebudou (s úsměvem). Jsem defenzivní hráč, takže ani úplně nevím, jak bych to měl spasit. Budu se samozřejmě snažit, abychom dostávali co nejméně gólů, ale nejsem útočník, abych to tady spasil. Takže doufám, že to tak kluci nebudou brát a že jim pomůžu, abychom hráli v klidných vodách tabulky.
Takže nemáte obavy, že nesplníte očekávání fanoušků? Kdyby vás někdo ve městě třeba zastavil a řekl: čekal jsem od tebe víc, vůbec nic nehraješ…
Takhle, jestli budu hrát na h…o, tak po městě raději chodit nebudu (smích). A jestli budu hrát dobře, myslím si, že si to ke mně ani nedovolí, a jestli ano, tak jim to vysvětlím. Ještě jsem v kariéře nezažil, aby za mnou někdo přišel a řekl mi upřímně z očí do očí, že hraju h…o.
Když si vzpomenete na své první angažmá ve Znojmě a příchod do kabiny, byl jste mladý, nezkušený. A teď jste přišel do kabiny jako osobnost, hráč s mnoha prvoligovými starty, vítěz domácího poháru. Jak moc velký rozdíl to byl?
Dříve jsem byl samozřejmě nervózní, teď mi je to jedno (s úsměvem). Sednu si na místo a udělám si z kluků dobré kámoše. Ale je to určitě rozdíl. Hlavně, když jsem šel tenkrát do Znojma, tak jsem neměl skoro nic odkopané. Šel jsem z třetí ligy do druhé a do velké neznámé. Teď už vím, kam jdu, za jakýma klukama a pochopitelně o dost zkušenější.
Takže dobrý den vás ještě nikdo nepozdravil?
Zatím ne, doufám, že to ani nikoho nenapadne, to je pro mě taková lehká urážka, doufám, že jsem ještě stále mladý (smích).
S trenérem se z Opavy dobře znáte, počítám, že jste si vyjasnili, co od vás čeká?
Jasně, s trenérem se dobře znám. Ale musíme spolu ještě pořádně posedět a probrat ostatní věci, protože zatím to je na hřišti takové, že lítáme…na druhou stranu máme dost přípravných zápasů, abychom to do prvního mistráku vyladili.
Budete taková prodloužená ruka trenéra na hřišti?
Také myslím, že to tak bude.
Od dob, co jste ve Znojmě působil, se mnohé změnilo. Nechybí vám dojíždění na tréninky na umělku do Jevišovic?
Nechybí (s úsměvem). Úplně nejlepší by bylo, kdyby se vůbec nikam nejezdilo a bylo by to všechno pohromadě, ale ve Znojmě je to samozřejmě složité. Ovšem pamatuju si, jak jsme hráli za Leoše (trenér Leoš Kalvoda – pozn. red.) ligu, tož to bylo šílené. Jezdili jsme třeba trénovat do Retzu, ještě když tam byla objížďka, to jsme pak najezdili x kilometrů. Zápasy jsme hráli v Brně. Za mě je to rozhodně zlepšení, když se jezdí na tréninky do Tasovic nebo do Šaldorfu.
Nedávno jste dodělal trenérskou B licenci. Předpokládám, že působení ve Znojmě skloubíte i s trénováním u mládeže?
Byl bych velmi rád, kdyby to fungovalo tak, že bych byl spojka mezi A-týmem a mládeží. Například že by to měli kluci, co přijdou z U19 do Áčka, skrz mě lehčí, že bych jim pomohl. Teď budu dělat Zdenálovi Mičkovi asistenta trenéra u U12, ale budu u mládeže pochopitelně vídat i šikovné kluky z dorostu, budu se na ně chodit dívat. Určitě každému rád pomůžu.
Je to samozřejmě ještě předčasné, je ale trénování jedna z variant, která by přicházela po konci kariéry v úvahu?
Je to jedna z variant, uvidíme, jak mě to bude naplňovat. Půl roku budu se Zdenálem, pak se uvidí, jestli třeba nedostanu nějaký tým jako hlavní trenér. Když mě to bude naplňovat a bavit, tak proč ne.
Pojďme k přípravnému zápasu se slovenskou Skalicí, kde jste poprvé po dlouhých letech opět oblékl znojemský dres. Byla tam nějaká nostalgie?
Nějaké vzpomínky se mi pochopitelně vybavily, ale byl to přátelák. Odlišné to určitě bude, když budeme hrát doma. Takže se spíše těším na to, až budu hrát ve znojemském dresu doma před fanoušky.
K samotnému zápasu. Jak utkání vypadalo z vašeho pohledu?
Musím uznat, že Skalica byla velice šikovný soupeř. Věděli, co hrát, věděli o sobě. Měli spoustu nacvičených věcí. Jejich hra se mi fakt líbila. Jak jsem zmiňoval, my máme ještě dost času, abychom se sehráli. Měli jsme tam také dobré věci. Třeba Kirša (Petr Kirschner – pozn. red.), kdyby nebyl nemehlo a zpracoval si lépe balón, tak mohl dávat na 1:1 (smích). Druhá půle už byla taková, že to tréňa hodně prostřídal. Udělal jsem bohužel penaltu, balón mi nafackoval, ale nebylo to jednoduché na vyřešení. Výsledek odpovídá, Skalica byla lepší.
Už jste se v zápase chopil dirigentské taktovky?
Už jsem samozřejmě spoluhráče dirigoval, to ke stoperovi patří. Stoper musí mluvit. Je tam ještě trochu jazyková bariéra u zahraničních hráčů, ale to se vyřeší.
Jako jeden z hlavních důvodů návratu domů byla rodina. Jak teď vnímá to, že jste mnohem více doma?
Se ženou se hraje v domácnosti hůře než s klukama na hřišti (smích), byla zvyklá tu být sama. Samozřejmě si dělám legraci, je to fajn (s úsměvem).
Takže žádné takové běž už raději na trénink?
Ne. Je to krásné, chodím holky (Josef Hnaníček je otcem dvou dcer, Sofie a Julie – pozn. red.) vyprovázet a vyzvedávat ze školy a školky. Vyběhnou, obejmou mě a jsem šťastný, že jsem je mohl vyzvednout. Jsou to krásné pocity, které jsem teď třeba rok a půl neměl. Teď je to v podstatě denně.
V kabině jste se sešel i s tehdejšími bývalými spoluhráči z prvního znojemského angažmá Petrem Kirschnerem a Tomášem Okleštkem. Co vám Tomáš Okleštěk řekl, když vás opět viděl ve znojemské kabině?
Vypadni (smích).
Ptal jsem se samozřejmě záměrně. Předpokládám, že jste to čekal, jelikož se dlouho kamarádíte a znáte jeho specifický humor…
Byli jsme pořád v kontaktu, i když jsem hrával jinde. Takže jeho specifickému humoru jsem neodvykl, vím, jaký ho má. Já jsem navíc flegmatik, takže je mi jedno, co říká, jedním uchem tam, druhým ven (smích).
