Znojemský region má spoustu úspěšných sportovců. Jedním z nich je i rodák z Uherského Hradiště Tomáš Bezvoda, který už se ale za roky strávené na jihu Moravy stal Znojmákem. V roce 2021 dal výrazně vzpomenout na bohatou znojemskou boxerskou tradici, když získal profesionální titul České republiky ve střední váze. Se čtyřiatřicetiletým svérázným boxerem jsme si povídali nejen o úspěšném uplynulém roce, ale prozradil nám i mnoho zajímavého z boxerského života a jeho zákulisí. (Foto: fb Tomas Bezvoda “Tommy El Magico”)
Byl pro vás rok 2021 životním?
Rok 2021 byl dobrý. První zápas byl v únoru ve střední váze proti v žebříčku dobře postavenému René Molíkovi. Toho jsem ukončil v prvním kole, takže jsem se vrátil na post české jedničky. Začátek roku je pro mě vždy důležitý, takový motivační. Pak byla dlouhá pauza, a to mi moc nesedí. Ale poté přišel na konci května domluvený zápas, což je vždy lepší, protože mi většinou chodí nabídky týden, čtrnáct dní před zápasem.
Abych se vrátil k tomu květnovému duelu, bylo to o váhu výše a bylo to proti Angličanovi Marku Jeffersovi. Borec měl dobrou statistiku, ale ještě úplně nevypadalo, že je prověřený. Byl to mladý kluk, ale tvrdý. Byl to můj druhý zápas v Anglii a oba mám prohrané a ukončené před limitem. Ani jednou jsem nebyl v zápase počítán, vždy duel ukončili rozhodčí. Myslím, že zápas proti Jeffersovi byl ukončen zbytečně, sice jsem inkasoval údery, ale byl jsem na to připravený, zvyklý. Před koncem roku 2020 jsem vzal zápas na poslední chvíli, bylo to o titul České republiky, a prohrál jsem na body s Viktorem Agateljanem. Podmínkou vzetí tohoto zápasu bylo, že pokud to bude možné, bude odveta a budeme mít alespoň měsíc na přípravu, aby byly podmínky stejné. O titul jsem už v minulosti boxoval dvakrát, dvakrát jsem těsně prohrál. Takže jsem si moc přál vyhrát. To se nakonec povedlo a jsem mistr České republiky ve střední váze. Myslím, že teď jsou pro mě vzhledem ke zkušenostem a vyzrálosti ta nejlepší léta. Jde to vidět i na výkonech. Snažím se do toho dávat více. Čím je člověk starší, ví, že musí více trénovat, ví, co dělat lépe.
Na konci roku 2021 jste boxoval i v polotěžké váze, do které jste přestoupil…
Myslím, že to bude pro mě a můj výkon v zápase určitě lepší. Často jsem shazoval mnoho kilo, a to se pak podepsalo na mém výkonu. Stalo se, že jsem šel do zápasu střední váhy a plus minus jsem shazoval deset kilo. Dlouho jsem to držel, pak to jeden měsíc pustil a hodně jsem přibral. Normálně mám 82/83 kg. Když člověk drží nízkosacharidové diety, tak po ní vždy následuje velký jojo efekt. Býval jsem republikový mistr v amatérech v polotěžké váze. Ale mistrovství Evropy jsem například musel jít maximálně s 75 kilogramy, musel jsem shazovat. Když člověk ví zápas dopředu, vyhovuje mi to, ale málokdy jsou takové podmínky. Profík má tři měsíce na přípravu a zápas, pak má měsíc volno, poté opět tři měsíce přípravu a zápas. Takže těch duelů do roka tolik není. Ale i když nemám takové podmínky, baví mě to, dělám to sedmnáct let a je to můj život, tak chci boxovat. Proto musím držet váhu. Ale jak jsem zmiňoval, nabídka mi přijde třeba týden před zápasem. Dělají to naschvál, čekají, a pak v průběhu týdne někoho osloví a buď chceš, nebo nechceš. Takhle to funguje. Takže mám na váhu třeba jen dva až tři dny. Měl jsem například zápas a musel jsem shodit za dva dny osm kilo. A proto jsem se soupeřem, kterého bych normálně porazil, prohrál.
Mně to jako laikovi přijde neuvěřitelné, shazovat za dva dny osm kilo. Jak je to vůbec možné?
Prostě dehydruješ tělo a nejíš. Pak úplně chybí síla. Tady jsem fakt dva dny nejedl, nepil, do toho trénoval, sauna.
To je ale velký risk…
Byl to velký risk.
Logicky se nabízí, že pak v zápase musí chybět energie, to je tedy vůbec úspěch, že to byla prohra až na body?
To je pravda, ale je to pro mě zkušenost. Jak jsem zmiňoval, dělám to, protože mě to baví. Nemám tu kvalitní sparingy, nejen ve Znojmě. Možná Praha je dobrá, anebo pak do zahraničí. A já nemám takové podmínky, abych tohle mohl úplně podstoupit, stojí to peníze, mám rodinu. Takže zkušenosti získávám v zápasech. Když budu boxovat s borcem, co je v žebříčku 200 míst za mnou, tak mě to nikam neposune. Je to i v tréninku, když chce být člověk lepší, musí trénovat s lepšími. Boxoval jsem i za Ústí nad Labem. Byl jsem sice bitý, ale tím, že jsem spároval s několikanásobnými mistry republiky, tak jsem rostl. Když se podívám nyní na žebříček, tak jsem sto sedmdesátý a takovou bilanci tam nikdo nemá, že by měl na takovém místě více proher než výher. Ale je to tím, že z velké většiny boxuji s boxery, kteří jsou v žebříčku výše. Většinou s první stovkou.
Poslední zápas roku 2021, který jste absolvoval v Německu v polotěžké váze proti domácímu Tomu Dzemskimu, se vám povedl, byť jste nevyhrál, alespoň tedy z mého pohledu…
Měl jsem špatnou ruku, měl jsem oštěpařský loket, takže jsem to v přípravě nějak kurýroval. Stará se o mě pan doktor Komzák. Ale nespároval jsem, a to se musí ukázat. Měl jsem předtím dva těžké zápasy po sobě, takže je jasné, když si z nich něco vezmu a dobře s tím naložím, tak pro mě bude ten třetí nejlepší. A borec byl i k poražení.
Nebyl tedy nakonec poražen? Hraje domácí politika v boxu velkou roli…
Určitě ano. Pořadatel dává podmínky. Nebudou vám chtít dát úplně takové, abyste porazil místního zápasníka, velký talent. Jeho táta je hlavním trenérem týmu a v Evropě má jméno, boxoval tam například Lukáš Konečný. Musel bych ho knokautovat nebo dostat do počítání. Opticky to může vypadat, že jsem lepší, ale remízy se nedávají a bez počítání se většinou kola dávají domácímu. Ale je zase pravda, že jsem měl kdysi v Německu dvakrát počítaného borce, ale pak mi na konci strhávali body za nesmysly. To bylo i v tomto zápase. Jestli ses na ten zápas koukal, tak mě rozhodčí už od prvního kola pořád na něco upozorňoval. Už si to chystal, kdyby se náhodou pro domácí tým zápas špatně vyvíjel. Takhle to zkrátka funguje.
Počítám, že podmínky a zázemí jsou i v tomto sportu důležitým aspektem?
Přesně tak. Je to o tom, jaké má boxer podmínky, ale i jak je na tom v žebříčku, a také o tom, jaký má tým. Já žádný tým nemám, pořádně nemám ani trenéra, vlastně nemám. Jen s kondiční přípravou mi pomáhá kamarád. Snažím se na tom být kondičně co nejlépe. Techniku také nějakou mám, ale s trenérem by to bylo lepší. Trenér by měl být takový boxerův mozek. Zázemí dělá hodně, trenér je základ, promotér je základ. Ten shání zápasy, jede se postupně od lehčího po nejtěžšího soupeře. Není to jako já. který hned boxuje se stovkou. Aby se navíc vozili takoví soupeři i k nám, musí se sehnat peníze.
Celý rozhovor si můžete přečíst v pondělním tištěném vydání Znojemského týdne či v elektronické podobě zde.
