(FOTO: Archiv J. Vlasáka) Dnes (21. srpna) je tomu přesně 55 let, kdy tehdejší Československo obsadila vojska pěti států Varšavské smlouvy vedená Sovětským svazem. Stalo se tak proto, že tehdejší vedení Komunistické strany Československa a vláda prosazovaly reformy, které se ostatním socialistickým státům nepozdávaly. Tanky s bílými invazními pruhy se toho dne objevily i ve Znojmě, kam přijely z jihu po silnici od Vídně, a kolona se zastavila v okolí okresního soudu, kde bylo i velitelství policie (SNB). Tam se odehrávaly vzrušené debaty mezi rozhořčenými občany Znojma a okupačními vojáky. V rohovém domě na Kollárově ulici pak vzniklo velitelství okupačních jednotek.
Na 21. srpen ve Znojmě vzpomíná tehdejší pracovník Osvětové besedy PhDr. Bohuslav Horák. „Středa 21. byl pro mě nepochopitelný šok. Probudila mě moje mladá sousedka, vdova, asi o půl čtvrté, že v rádiu hrají nějakou divnou hru. Protože měla v té době silné soukromé problémy s náhlým úmrtím svého manžela, měl jsem za to, že jí pracují nervy. Uklidnil jsem ji a šel jsem si pustit rozhlas po drátě. Vzápětí jsem pochopil. Moje dosavadní emotivnost byla okamžitě vystřídána jakousi racionalitou. Probudil jsem manželku, telefonicky jsem se spojil s rodiči a kolegou Karlem Janíčkem a začal si balit starý trampský ruksak pro případný ilegální odchod z republiky. Posnídal jsem u rodičů, vypil nebývalé množství kávy a odešel jsem do téměř liduprázdných ulic. Nikdo z ostatních ještě téměř nic nevěděl. Aniž jsme se domluvili, před 7 hod. jsme byli skoro všichni v práci u zapnutého rádia. Telefonicky jsme se spojili s kolegy z kultury a osvětových zařízení a domluvili společnou schůzku zástupců. Odešli jsme na ideologické oddělení aparátu OV KSČ. Tam jsme si uvědomili tu rozpolcenost u aparátčíků. Moravskokrumlovský důležitý soudruh Vejmelka a jemu podobní připravovali komisi na jakési oficiální přivítání vedení armády. Sháněli okázalé dary. Na druhé straně náš bývalý kolega výtvarník Jarda Jurák hýřící humorem a srandičkami toho času vážně seděl v koutě a diskutoval s přítelem Liborem Halámkem. U některých byla patrná očividná radost, u druhých smutek, prázdno a beznaděj. To byly i moje pocity,“ vzpomínal Bohuslav Horák.
Po dlouhé debatě se podle něj pracovníci osvětové besedy shodli na následujícím textu, který tehdy vyjadřoval pocity většiny národa: „S veškerou rozhodností odsuzujeme ponižující obsazení naši drahé vlasti okupantskými vojáky, podporujeme naši legální vládu, legálního prezidenta Ludvíka Svobodu, ÚV v čele s Alexandrem Dubčekem. Je nám smutno, pláčeme v bezmoci a věříme, že tato hanba celého socialistického světa bude důstojným způsobem a v době co nejkratší alespoň zčásti napravena.“
Celý článek najdete v tištěné podobě Znojemského týdne nebo v jeho elektronické podobě.
