Naše pětikoaliční stoosmička se ve sněmovně dopustila dalšího faux pas. Aby si nekazila prázdniny dlouhým rokováním, nařídila pevnou hodinu důležitého hlasování o důchodové reformě. Tedy aktu, který se dotkne milionů lidí. Učinila tak bez ohledu na zákonné procedury, respektive jednací řád naší nejvyšší zákonodárné instituce. A nebylo to poprvé, co takový postup naši vládci zvolili. A také se týkal důchodů, respektive jejich valorizace, kterou nelegálně a navíc retroaktivně snížili. Jakou úctu před zákony pak mají mít obyvatelé této země, když sami zákonodárci je bezskrupulózně a zcela veřejně porušují. Ostatně co také chtít po lidech, kteří se i k vládní moci dostali podvodem, když musel být narychlo kvůli rozhodnutí Ústavního soudu změněn volební zákon platný po více než dvacet let. Bez této účelové změny by tato prapodivná koalice vůbec nemohla vzniknout. Přitom Ústavní soud svůj kontroverzní nález odůvodnil tím, aby mohly menší strany s názorově podobným programem uplatňovat svůj hlas ve sněmovně. Jaký je ale názorový průnik mezi Piráty na jedné straně a ODS nebo KDU-ČSL na druhé, to je záhadou.
Je evidentní, že tento názorový průnik není žádný, resp. minimální a tato pětikoalice vznikla za jediným účelem – získání koryt a dobře placených prebend pro sebe a uplatňování vlivu ve prospěch těch, kteří za současnými vládními lídry stojí. Po tom, co předvádějí, by si jen velmi naivní osoba mohla myslet, že jde o autentické politiky s vlastními názory, kteří vědí, jak směřovat tuto zemi k prosperitě a dokáží to zajistit.
Lži a podvody kolem důchodové reformy jsou jen další ukázkou nekompetentnosti současných mocných. K tomu patří i strašení, že pokud by se důchodová reforma neudělala, nebude v budoucnu na penze a současní mladí lidé se budou muset ve stáří zajistit sami. Pokud ale existuje průběžný systém, je to samozřejmě nesmysl. Je to jen otázka jeho parametrů. Vláda ale místo, aby změnila parametry na straně výběru pojistného, ubrala důchodcům a na poměry vyspělé Evropy už tak nízké důchody do budoucna v reálných parametrech ještě snížila. Argument měla jediný – demografickou křivku. Ano, ta může svědčit o tom, že důchodců bude přibývat a pracujících ubývat. Proč ale nenabídla jiné řešení, než je jenom reálné snížení důchodů?
Každému přece je jasné, že trh práce si tento problém vyřeší, což ostatně už léta dělá. Úbytek domácích pracovníků nahrazuje průběžně cizinci a není žádný důvod se domnívat, že by tomu tak nemělo být i nadále. Ve světě pořád ještě existuje spousta chudších a přelidněných zemí, odkud může naše hospodářství čerpat. Tento argument se při strašení demografickou křivkou taktně zamlčuje, aby se nemuselo přiznat, že problém je někde jinde. A každý si snadno spočítá, kde. Na vině jsou nízké platy a s tím spojené i nízké odvody a také to, že se právě od cizinců tak zcela nedaří důchodový účet plnit. Na vině jsou různé obezličky agentur zprostředkujících zaměstnání cizinců, ale i práce na černo. Ta se ostatně netýká jen cizinců, ale i domácích. A krok se zrušením registračních pokladen situaci rozhodně nepomohl, stejně jako důchodovému účtu nepomohlo zrušení superhrubé mzdy. Pokud by se dařilo nastavit u nás spravedlivé mzdy a není žádný důvod, proč by tomu tak být nemělo a zajistit odpovídající výběr do důchodového fondu od zde pracujících cizinců, nemůže k žádné důchodové katastrofě dojít. Vždyť už v současnosti u nás oficiálně pracuje přes devět set tisíc cizinců. Před dvěma roky to bylo 750 tisíc a před deseti lety třetina dnešního počtu. Trend je tedy zřejmý a měl by naopak důchodovému zabezpečení pomoci.
Ostatně i to, jak katastrofálně důchody zatěžují státní rozpočet, není tak docela pravda. Ještě ve dvou předcovidových letech 2018 a 2019 byl důchodový účet v plusu. A to za údajně rozhazovačných socanů a populistického ANO. Zatímco až za této „zodpovědné“ vlády se propadl do rekordního minusu ostatně stejně jako celé státní hospodaření. Důchodový účet tak je za prvních šest měsíců tohoto roku v minusu zhruba 40 miliard. V kontextu uplynulých let je to šílená částka, ale vzhledem k tomu, že za stejné půlroční období dokázala naše vláda vyrobit státní sekeru ve výši přibližně 270 miliard, je to vlastně jen zlomek problému, který chce zcela jiná řešení než ožebračovat důchodce. Pokud se něco dramaticky nezmění, bude důchodový schodek na konci roku 80 miliard. Je to hodně ale v porovnání s výší státního rozpočtu, který má necelé dva biliony, to není tak neřešitelné. Třeba jen na platy státních zaměstnanců jde ročně 300 miliard. Pokud pomineme všechna možná jiná opatření, k jeho dorovnání by tak stačilo ušetřit v této kapitole 25 procent. To na první pohled vypadá drasticky, ale pouze pokud si neuvědomíme, že jen za poslední rok vzrostl počet státních zaměstnanců o deset tisíc. A to namísto vládou slibovaného zeštíhlování aparátu. Pokud by se vrátil na úroveň roku 2016, znamenalo by to úsporu 50 mld. Státních zaměstnanců už je bezmála půl milionu. Samozřejmě, jsou mezi nimi učitelé, lékaři, vojáci, policisté, ale i tak je to obrovské číslo zvláště pokud si uvědomíme, že v České republice jsou celkem jen zhruba 4 miliony pracujících.
Bohužel žádnou z alternativních cest, jak do budoucna posílit důchodový účet, nám naše vláda nenabídla a zvolila to nejjednodušší řešení – obrat důchodce o jejich budoucí peníze. To je nejen podlé, ale i krátkozraké. To ale zřejmě nikoho z vládnoucí garnitury, která nevidí za horizont svých koryt, netrápí. A skoro to vypadá, že je to jejich trest důchodcům za to, že volí Babiše.
František Střecha
