Těsně před Vánocemi se Vladimíru Najdovi z Vranovské Vsi podařilo obohatit náš knižní trh o zajímavý počin. Jmenuje se Školákův průvodce školou, aneb – proč to po nás chtějí? A je nejen o mnoha školních zvyklostech, příhodách a zapeklitostech.
„Když jsem před lety studoval pedagogiku, chtěl jsem zpracovat jako závěrečnou práci nějaké neotřelé téma. Vzpomněl jsem si na zajímavý školní rituál – vstávání při příchodu učitele. Kde se vzal? Vás nikdy nenapadlo zamyslet se nad tím, kolik různých zvyků a rituálů vlastně škola přináší? Kde se vzaly a k čemu jsou dobré? Množství těch zvyků mi vyrazilo dech a posuzovatelům mé závěrečné práce asi také, protože mi ji vrátili s tím, že to nemůžou jako vážně míněnou práci přijmout. Pojal jsem to tedy ještě méně vážně, a tak to tady máte černé na bílém,“ říká autor ke své zábavné knize, kterou koncipuje jako povídání ke svému školou povinnému synovi.
Tady je krátká ukázka z kapitoly nazvané podle jedné známé písně Michala Davida, totiž (Ne) napovídej jak zbavit se chyb. „Zajímavé je, že různé formy nápovědy najdeme úplně všude, ale přitom ve škole nám ji zakazují. Já bych metodiku nápovědy zavedl jako samostatný předmět. Napovídat je totiž umění. A ještě větší umění je s nápovědou pracovat. Platí tady přitom to stejné jako u opisování. Abych mohl nápovědu využít, musím něco vědět. Je to vlastně něco jako internetový vyhledávač. Zadám heslo a ukáže se mi spousta možných řešení. Pokud nevím, tak strávím hodiny pročítáním zbytečných nebo mylných informací. Pokud vím, tak mi stačí rychlé rozhlédnutí a snadno odhalím tu správnou informaci. Napovídající ti má vlastně pomoci najít cestu k informaci ve tvé hlavě.“
Práci svého kolegy ocenil i další znojemský autor knih věnovaných tak trochu dětem a tak trochu jejich rodičům či prarodičům, Ivan Burda. „Měl jsem to štěstí, že jsem vlastně pár dní po tom, co jsem knihu obdržel, jel vlakem do Šumperka, tedy měl jsem čas si ji hned přečíst. Velmi mile na mě zapůsobil způsob vyprávění. Tedy k synovi, kterému humornou formou objasňuje, co ho vlastně v té škole čeká. Zvolené ilustrace s komentáři jsou doopravdy moc fajn a pro předškoláka sedí jako dekl na hrnec. Vladimírovi dlouholeté pedagogické zkušenosti jdou v textu velmi cítit. Je pravdou, že až po přečtení celé knížky, jsem si vlastně uvědomil, s čím vším se musí ti školáčci vyrovnat a jak je to mnohdy pro ně těžké a spletité. Nevím, zda to byl autorův záměr, ale já nabyl dojmu, že cílil na nás rodiče. Tedy za ten drobný apel velmi děkuji,“ hodnotí Ivan Burda, který jen lituje toho, že kniha nemá lepší, tedy pevnou vazbu. „Vnímám, že je to vše o penězích, ale bohužel, je to v mých očích škoda. Samozřejmě to na obsah nemá vliv, ten se povedl a Vladimíra prostě chválím,“ dodal Ivan Burda. Knihu bohatě ilustrovanou vtipnými obrázky si můžete pořídit ve znojemských knihkupectvích i na internetu.
