Jak z našich stránek již víte, v Galerii Grand Caffé ve Znojmě na Václavském náměstí vystavoval svoje obrazy Ivan Mládek, kterého na vernisáž přijela podpořit také herečka, hudebnice, tanečnice a zpěvačka Libuše Roubychová, která při té příležitosti souhlasila s drobným povídáním pro čtenáře Znojemského týdne.
Paní Roubychová, to, že jste přijela k nám do Znojma podpořit svého kolegu Ivana Mládka a výstavu jeho obrazů mohu chápat tak, že jste mu na některém z nich stála modelem?
No samozřejmě, na obrazu Sedící žena (smích). Ba ne. On maluje vše podle sebe.
Již mnoho let stojíte s Ivanem Mládkem na jednom jevišti. Není vám líto, že vás lidé znají jen jako Libunu? Že jste vlastně po celou dobu vlastně jen v jeho uměleckém stínu?
Je to ten nejlepší český stín.
A jak jste se k ikoně Ivanu Mládkovi vůbec dostala? Není to tajemství? Prozradíte, kde jste se potkali nebo jak přišlo
k té spolupráci?
Klasicky protekcí přes mého švagra, který s ním v té době spolupracoval.
Už více než čtvrtstoletí je Libuše Roubychová součástí Mládkova panoptika, jak on s oblibou říká týmu svých kolegů. Neuráží Vás to?
On to nemyslí urážlivě. Má nás všechny blázny rád.
A když už tak s Banjo Bandem Ivana Mládka po celá ta desetiletí jezdíte po naší vlasti, máte odpozorováno, že na severu Čech se smějí lidé jiných fórům než u nás na jihu Moravy? Že třeba v Rakovníku zabírá úplně jiný typ vtipů než v Břeclavi? Lze to takto nějak specifikovat?
Takto konkrétně ne, ale největší smysl pro humor mají samozřejmě ve Znojmě. Každopádně jsou určitě veselejší a vtipnější Moraváci než Češi.
Dovolte mi tu obligátní otázku, zda naše město Znojmo znáte? Byla jste tu už někdy?
Mám ve Znojmě dokonce dva kamarády. Jednak Petra Irmana, který pro nás ve Znojmě uspořádal mnoho akcí, seznámil nás s mnoha zajímavými lidmi a ukázal nám kouzlo znojemského nadzemí i podzemí. A potom kamarádku Evičku, kterou znám mnoho let, a i když se vidíme málo, vždycky se na ni těším.
Celý rozhovor v tištěné podobě Znojemského týdne nebo v jeho elektronické podobě.
