V čase velkých prázdnin se na nádvoří znojemského renesančního Domu umění odehrávalo Pohádkové léto a v jednom z představení k nám také zavítalo pražské Divadlo Elf i se svou pohádkou Vojta a strašidla. Ryze autorská pohádka o velké odvaze, hodných strašidlech, ale také o tom, že ne všechno, co se děsně jeví, musí nahánět hrůzu, byla vlastně muzikálem. Alternativně loutkovým muzikálem pro malé i velké, pod kterým je podepsán také Josef Horák. S ním o jeho ve Znojmě slavném jméně, ale také o vrstvené umělecké profesi se pak těsně po produkci vedl krátký rozhovor pro čtenáře Znojemského týdne.
Pane Horáku, protože ve Znojmě se narodil před mnoha lety náš významný hudebník, klarinetista Josef Horák, neodpustím si začít rozhovor s vámi otázkou, co máte spolu společného. Vím, že jste stejně jako on Moravák. Byl to tedy váš děda, praděda nebo strýc?
Ne, je to jen čistě shoda jmen. Aspoň co vím, žádné rodinné vazby tam nejsou. Je to čistě shoda jmen. Ono to jméno Josef Horák je u nás poměrně frekventované, takže to není až zas taková zvláštnost, že se ještě i jiný Josef Horák umělecky prosadil.
Už jsem o tom před chvílí mluvil, že jste se narodil na Moravě, takže Znojmo určitě znáte…
Relativně ano. Ono regionálně; já jsem ze Zlína, takže tuhle celou oblast Moravy mám tak nějak v krvi, řekněme. Přestože teď žiji stabilně v Praze, tak na Znojemsku a na té Moravě se objevuji poměrně často.
Teď jste k nám do Znojma dojel odehrát představení s Divadlem Elf, v němž účinkujete s Michalem Hnátkem. Jak jste se k sobě dostali?
My jsme se poznali už na škole. Míša byl rok pode mnou. Já jsem studoval činohru a Míša loutkové herectví. Potom jsme shodou okolností spolu začali hrát v jednom divadelním souboru a zároveň Míša už hrál tady s tímhle Divadlem Elfem. Pak zase nějakou další shodou okolností jsem se k nim připojil a začali jsme tvořit společně. Je to taková ta shoda různých okolností a je to takové to známé větvení toho, že ten zná toho, ten zase toho, a tak to přišlo.
V Divadle Elf hrajte, zpíváte, tančíte. Taky pro divadlo píšete scénáře, skládáte muziku k jednotlivým představením včetně textů. Co jste tedy více? Jste víc herec, skladatel nebo textař?
Já bych s těmi profesemi, že jsem skladatelem, textařem a zejména pak tanečníkem ubral. Ono ne každý, kdo složí písničku, je hned skladatel. Čili profesí jsem rád herec a zároveň, tím, že jsem studoval také produkci, tak jsem částečně i produkční.
Pořád je to přece tvůrčí práce. Vždyť píšete i scénáře…
To skládání a ta textařina je taková vedlejší činnost. Ano, občas píšu nějaký scénář, teď zrovna pro jeden skečový pořad, který jsme vyráběli pro Primu Cool, ale všechno je to spíš taková vedlejší větev. Ta hlavní je apriori herec.
Možná i proto vás známe z celé řady současných seriálů? Hrajete v Bohémě, Modrém kódu, První republice, Poldovi, ve Vyprávěj a z těch nejnovějších i v 1. misi nebo Místo zločinu: Ostrava. Podle jakého klíče si vybíráte, do jakého seriálu půjdete a do kterého už ne?
Přiznám se, že já na to nemám nějaký mustr, podle čeho mám něco brát nebo nebrat. Vychází to z toho, zda mám čas, zda je to nějaká spolupráce zajímavá a se zajímavými lidmi i pro mne. Opravdu nemám na to nějaký konkrétní filtr, podle kterého bych to bral nebo nebral. Někdo prostě nechce dělat takový typ projektu, někdo zase makový typ projektu. Já to takhle nemám. Spíše, aby mě to nějakým způsobem bavilo, zajímalo a abych měl taky čas. Ten čas je u mne primárně, protože někdy se to už nedá časově stíhat. Tak podle toho si vybírám.
A na mně je, abych ve vymezeném čase pro naše povídání vybral už jen tu obligátní poslední otázku, respektive vzkaz pro naše čtenáře, ať už chodí, nebo nechodí na loutkové divadlo. Měl byste tam něco v tom smyslu?
Já bych asi mohl podepsat to, co říká můj kolega Michal Hnátek, že lidi mají často předsudky vůči loutkovému divadlu v tom, že je jenom pro děti. Já tím, že jsem členem divadla a také pracuji v pražském Divadle Minor, které není jenom loutkové, ale loutkám se věnuje; tak mohu potvrdit, že loutkové divadlo je opravdu záležitost nebo žánr pro celé věkové spektrum a nejenom pro děti. Takže, aby se toho ani dospělí nebáli a občas nějaké loutkové představení navštívili.
