Tak trochu jako slepý k houslím podle svých slov přišel k fotbalovému klubu 1. SC Znojmo FK jeho nový majitel ukrajinský podnikatel ve stavebnictví Andrij Lyčkivskij. Od svého angažmá si slibuje napravení poškozené pověsti klubu a narovnání vztahů s městem i s mládeží. V našem rozhovoru s bezprostředností sobě vlastní odpovídal na otázky budoucnosti znojemského fotbalu.
Jak jste se vůbec do znojemského fotbalu dostal?
Byla to opravdu nestandardní situace. Vůbec jsem neměl v plánu ve fotbale podnikat. Fotbal jsem sice v Česku hrával, ale tyto ambice jsem neměl. Na Znojmo jsem se napojil přes jednoho hráče Maksyma Solomku, kterému jsem pomáhal, a on mě požádal, ať sem zavolám, protože v té době nebylo jisté, jestli se tady bude nebo nebude hrát. Že mu majitel nebere telefon a on neví, jestli má se Znojmem počítat nebo si hledat něco jiného. Dovolal jsem se panu Šobovi, ten mi řekl, že tady asi fotbal padne, ale za pár dní se ozval, že do toho vstoupil nějaký investor z Německa, který klub od pana Youssefa (Youssef Abdellaoui – pozn. red.) převezme. Řekl jsem si dobrá, mohu sem nějaké hráče, o které jsem se také staral, ještě poslat. Pak se mi ozval zmíněný německý investor, což byl ve skutečnosti Armén a ten mi nabídl nějaká procenta v klubu s tím, že mám přehled o hráčích, znám to tady na jižní Moravě a že bych mu s tím mohl pomáhat. Řekl jsem fajn, fotbal mě baví a rád pomůžu. To bylo v úterý, v sobotu se mělo hrát a nebyli tady žádní hráči. Tak jsem rychle obvolával ty hráče, hlavně z Portugalska, kteří tady byli dříve, platil jsem za ně letenky, ubytování, všechno. Měl jsem zařídit začátek a on to pak měl dotovat. Ale nevěděl jsem, že je to strašný podvodník. Ten tým jsem nějak poskládal, půjčil si čtyři hráče z dorostu a hráli jsme s Blanskem, kde nás zařízli rozhodčí a prohráli jsme. Narychlo jsem sehnal i trenéra a on už si to nějak začal skládat. Pak přijel Youssef i ten Armén, mělo se něco dohodnout, ale vznikla mezi nimi obrovská hádka, bylo tam i nějaké tahání za košile, prostě hrůza. Vyšlo najevo, že ten Armén vypsal falešný šek, zfalšované byly i bankovní převody, takže žádné peníze Youssefovi nepřišly. Pochopil, že Armén je podvodník, který už něco podobného provedl v hokejovém Ústí, a špatně to tam dopadlo. Takže tady měl fotbal skončit, protože Youssef už do toho nechtěl žádné peníze dávat a nikdo jiný nebyl. Tak mě Radovan s Radimem (ředitel klubu Šoba a sportovní manažer a sekretář klubu Hübner – pozn. red.) prosili, ať tady fotbal zachráním a já jsem do toho docela bezhlavě šel. Prodal jsem jeden dům, který jsem měl, a nacpal peníze do fotbalu.
O jakou částku zhruba šlo?
Domluvili jsme se s Youssefem na nějakých splátkách, mimo to samozřejmě musíme počítat i peníze na chod klubu. Jakmile lidé zjistili, že Znojmo zase nějakým způsobem funguje, začal každý chodit s nataženou rukou. Zjistil jsem, že je tady za 2,5 milionu exekucí a různých dluhů. Takže jsem něco vyplácel, o něco jsem se soudil. Dva soudy už jsme vyhráli, proti Šturmovi (bývalý ředitel klubu – pozn. red.) a proti Prokešovi (bývalý manažer klubu – pozn. red.). Bylo toho víc. Ty exekuční věci ale byly jasné.
Nedávalo mi ani logiku, že se můj předchůdce soudil s městem. Také jsme za celou dobu nedostali žádné dotace. Takže to dopadlo, jak to dopadlo, spadli jsme, ale teď začínáme znovu od nuly. Byl tady ve všem hrozný chaos, fotbal měl špatnou pověst a my to teď začínáme pomalu celé ladit. Ale bylo to opravdu hrozné.
V tom stavu ten klub neměl prakticky žádnou hodnotu. S čím jste do toho tedy šel?
Myslel jsem si, že sem budu přivádět nějaké hráče z Ukrajiny, které časem zpeněžíme a tímto způsobem budeme vydělávat na chod klubu. Jenže tím, že jsme spadli do divize, tak ti hráči nemají žádnou hodnotu. Navíc nikdo nechce jít do čtvrté ligy, na tu třetí přece jen někdo slyší, ale na čtvrtou už ne. Je to bolestná věc, do které jsem šel se srdcem, ale ne s rozumem.
Jaké máte představy do budoucna?
Začínáme od nuly, chtěl bych to postavit na českých hráčích. Jasně, že to nebude lehké. Do Znojma nikdo nechce jít, je to daleko a dostat sem kvalitu je složité. Takže kádr doplňujeme Ukrajinci, máme dva Afroameričany, kteří zůstali z minulé sezóny a jsou fakt dobří. Chci to postavit i na českých trenérech, už tady nechci žádné cizince. Chci, aby to šlapalo a mělo to lepší pověst.
No ta pověst fotbalového Znojma je hodně pošramocená…
Čekal jsem, že přijdu a lidé mi budou v té záchraně fotbalu pomáhat, ale všichni se otočili zády a nikde jsem pomoc nenašel. Byl jsem z toho hodně zklamaný. Máme problémy i s tréninkovými plochami. Kamkoliv jsem se obrátil, všude byly dluhy. Nikdo s námi nechtěl spolupracovat, všechno musíme platit a nemáme ani korunu dotací. Mrzí mě i situace na stadionu, kde mají všichni přednost před fotbalem. Musíme pořád někomu ustupovat, mládeži, atletům, ragbistům (americkým fotbalistům – pozn. red.), kustoda je mi až líto, jak musí pořád vyklízet kabiny. Je to smutná realita, Přitom stadion se takhle zrekonstruoval právě díky fotbalu.
Kolem hřiště nevidím ani žádné sponzorské bannery, jak je to v tomto směru?
Špatné, nemáme nikoho, jedinou výjimkou je Znovín, který nám poskytuje naturální plnění v podobě vína. To je vše.
Jak takhle chcete pokračovat do budoucna?
Nejdřív musíme změnit pověst fotbalu. Jak už jsem řekl, chci to postavit na českých hráčích, už jich máme devět. Chci to nastavit tak, aby to fungovalo. Samozřejmě máme cíl postoupit hned zpátky a další rok do druhé ligy. Alespoň takové byly mé ambice, ale ta realita je bohužel jiná. Každopádně až půjdeme na město, měli by už vidět, že nějakým způsobem fungujeme, že tady máme české hráče, české trenéry, české vedení, bude v něm i bývalý starosta Vlastimil Gabrhel, tak se ta image fotbalu snad zlepší.
Na fotbal však nezanevřelo jen město, ale také diváci. Co s tím?
Bohužel poslední dva, tři roky tady hráli prakticky jen cizinci a lidé na fotbal přestali chodit. My chceme prestiž fotbalu vrátit a s ní na stadion i diváky.
A co vztah s mládeží? Ani ten není ideální…
To mě také hodně překvapilo. Má stejné logo i stejný název, ale je to jiná firma. Už za majitele Tunky se to vyvinulo tak nešťastně, že je to prakticky jiný subjekt. Je to, jako by vám „vytunelovali firmu“. Přitom mládež nemůže fungovat bez nás a my bez nich. A já s nimi chci vycházet dobře. Nemám problém za nimi jít a vztahy narovnat. Už se to pomalu láme. Oni mi půjčí nějaké dorostence, já jim zas mohu přivést nějakého mladého šikovného hráče z Ukrajiny. Ta spolupráce musí být oboustranně výhodná, jinak to nejde.
František Střecha
