Když mířil útočník Orlů Robert Havlát v závěru prvního čtvrtfinálového utkání po faulu Číhala v předklonu a za doprovodu spoluhráčů do kabiny, nevypadalo to příliš dobře. Naštěstí to nakonec nebylo nic vážného a znojemský forward přispěl k výhře nad Havlíčkovým Brodem i v dalších dvou utkáních, a tím i postupu do semifinále play-off. Během posledního zápasu navíc musel opět zaskočit na postu obránce.
Předně se zeptám, co noha, je to v pohodě?
Jo, dobrý, už je to v pohodě.
Lukáš Číhal, který vás v úvodním utkání série zranil po faulu kolenem, si ani teď moc znojemské fanoušky neudobřil, když tvrdě atakoval Daniela Poizla…
Trochu jsem po něm šel. Nechtěl jsem, aby mu ten zákrok na mě i další věci jen tak prošly…
Znojemští fanoušci mu to také notně dávali najevo, když při každém jeho kontaktu s pukem pískali.
Jo, i diváci po něm trochu šli. Musím ale říct, že na konci zápasu se mi omluvil. Uznal, že to byl na mě nepříjemný faul a že, ho to mrzí, takže v klidu.
O vás je známo, že pro ránu nejdete daleko. V play-off se tedy asi musíte vyžívat?
I když je to kolikrát vyhrocené a na hraně, někdy i za nyní, tak to je to, co mám rád. Jak to dávám pociťovat soupeři já, tak to dává soupeř pociťovat i mně. Umím ránu dát, ale i přijmout.
Vzhledem k odstoupení Daniel Poizla, jste se opět stěhoval do obrany. Bylo pro vás během osmifinálové série s Valmezem překvapení, že trenéři oslovili právě vás?
Ne, my už jsme se o tom bavili před play-off, že kdyby ta situace nastala, že jsem v obraně schopen zaskočit. Od druhého utkání s Valašským Meziříčím jsem šel do obrany. Pak se naštěstí uzdravili nějací beci, plus jsme měli výpomoc z brněnské juniorky, tak jsem šel zpátky do útoku. Po zranění Poizlíka (Daniel Poizl – pozn. red.) jsme bohužel zase museli sáhnout k této variantě, takže jsem šel opět do obrany, ale žádný problém mi to nedělá.
Na co pro vás bylo v obraně nejtěžší si zvyknout?
Nejtěžší je pro mě odhadnout, jaký dát útočníkovi prostor ve středním pásmu a jak si ho najet. Jinak si myslím, že mi nic jiného výraznější problém nedělá, takže asi jenom tato věc.
I podle výsledků a hry šlo vidět, že Havlíčkův Brod vám seděl více než předchozí osmifinálový soupeř z Valašského Meziříčí. Nebo to bylo jen zdání?
Určitě to nebylo jednoduché. Obě série byly těžké, náročné jak fyzicky, tak psychicky. Ve Valmezu nám utekl jeden zápas, jinak jsme všechny utkání zvládli. Šli jsme v obou sériích tvrdou prací za úspěchem a bojovností jsme to urvali. I když jsou dva výsledky s čistým kontem, tak to nebylo snadné a museli jsme se na to nadřít. Nebylo to zadarmo.
Nyní panuje mírná euforie, ale jak vám bylo ve třetím domácím utkání s Valašským Meziříčím, kdy jste po dvou třetinách prohrávali na domácím ledě 1:2? Byl to zatím nejvíc kritický okamžik play-off?
Asi ano. Myslím, že právě tady se ukázala síla a odolnost našeho týmu. Věděli jsme, že máme dobré třetí třetiny. Zvláště proti Valašskému Meziříčí, kdy jsme ho vždy v závěrečné části přehrávali. Věřili jsme, že to urveme, ať se děje, co se děje.
Dá se říct, že postupem do semifinále jste splnili minimální předsezónní proklamovaný cíl. Půjde se vám do něj lépe? Bude to pro vás výhoda, že z vás možná spadl určitý tlak?
Já bych neřekl výhoda, nevýhoda. K play-off se stavíme tak, že chceme dojít co nejdále a uvidíme, na co to bude stačit. Pořádně se připravíme a do další série dáme zase sto procent, uvidíme, co to přinese.
Co říkáte na Havířov? Ten se proti Šumperku trápil. Jednou prohrál a dvě ze tří výher získal až v prodloužení a nájezdech. Čekalo se, že bude suverénní…
Myslím si, že také my, i když jsme s Havířovem většinu zápasů prohráli, tak jsme kolikrát byli i lepším týmem. Jen nám to nevyšlo výsledkově. Každopádně, každá ta dvojička v play-off je jiná, někomu soupeř sedí, někomu zase ne. Nám seděl Brod, jde vidět, že Šumperku seděl Havířov. Vůbec nejde brát ohled na to, že byl někdo nějak postavený v tabulce, play-off je úplně jiná soutěž. Bylo vidět, že Šumperk se na Havířov dobře připravil.
