Kraví hora, ten pahorek nad Znojmem s nejvyšším bodem 347 m od mořské hladiny, který zdobí vzácná vřesovištní flora a jeho stráně jsou osázeny zahradami, patří k přírodním skvostům Znojma.
Rád bych jako pamětník zavzpomínal a ve stručnosti popsal poměry a události z období před osmdesáti lety na tomto kopci. Začnu válečným obdobím. V době nedostatku všeho si mládež přesto našla zábavu a činnost i se skromnými prostředky, na to byl „Kravák“ ideálním místem. Hra na indiány, na vojáky, fotbal s bosýma nohama a tenisovým míčkem ve vřesovišti, pak se jít dolů ke splavu vykoupat. Lov ryb pod kameny pod splavem byla další činnost. A vylovené ryby hned upéct vedle na skalce. A zpátky na Kravák. Většinu volného času trávila mládež venku v přírodě. Mimo jiné se věnovala i povinnému sběru léčivých bylin do školy. Byl to úplný opak oproti současnosti.
Kraví hora, to bylo také vojenské cvičiště, které se využívalo převážně v dopoledních hodinách. V jámách a palpostech po vojácích se dlouho držel sníh, který jsme ještě zjara konzumovali jako zmrzlinu. Přesto všechno tam byla spousta různého života, který vůbec vřesu nevadil, byl i tak bohatě zastoupen. Hemžilo se to zde sysly, také divocí králíci byli hojně zastoupeni. Uprostřed byl mokřad, odkud při přiblížení pravidelně startovali dudci, kteří zde v blízkosti také hnízdili. Návštěvníky pak doprovázela hejna koroptví a skřivanů. V křovích bylo vůbec plno hnízd různého ptactva. Většina se pak až na malé výjimky ztratila. Nevím proč, ale v době zrání ovoce byla nelegální návštěva zahrad častá. Zahrady bývaly velmi málo oplocené stejně jako velké třešňové sady v okolí Konic, které byly rovněž cílem polního pychu kluků.
Na podzim ožil Kravák pouštěním draků a okolní lesy houbaři. Babky sbíraly šípky na čaj, neboť šípkové keře zde byly hojně zastoupeny. V zimě byl kravecký kopec eldorádem pro sáňkaře i lyžaře. Známá byla Holderova rokle vpravo před Konicemi a hlavně cesta k řece Dyji. Ke konci války si pamatuji velké krátery v polích na jižním svahu blízko železničního mostu, který se nepodařilo bombometčíkům zasáhnout. Také si pamatuji na v 50. letech armádou rozstřílený Vrbkův starý pomník. To jsou mé vzpomínky na Monte Kú, jak mládež nazývala tento kopec ještě dlouho po válce.
Arnošt Hammer
