Skauti se již po pětatřicáté od sametové revoluce sešli 8. května na zřícenině Nového Hrádku u Lukova. U pamětní desky na nádvoří hradu vzpomněli na osm bratrů, členů OS 14, kteří ve druhé světové válce položili své životy. Setkání zahájil mezinárodní skautský signál, který na trubku zahrála vodní skautka Barbora Lazárková, a skautská hymna. Po úvodním slovu sestry Šárky Stehlíkové zazněla píseň o Novém Hrádku, kterou složila sestra Anna Hudcová. Některé oddíly se představily svými pokřiky. Hovořil také znojemský starosta František Koudela. Zastupitelka Znojma Alena Paulenková, spřízněná s Rudolfem Melkusem, jedním ve válce padlých skautů, informovala, že v Brně na Jugoslávské ulici, kde Rudolf Melkus bydlel, byl nedávno umístěn „Kámen zmizelých“ s jeho jménem. Takže k Melkusově ulici ve Znojmě, k pamětní desce na domě ve Znojmě, kde v mládí žil a na Novém Hrádku, přibyla na něj další památka.
Sestra Helena Hrivňáková přednesla poté báseň Jaroslava Seiferta. Sestra Jiřina Čechová zavzpomínala na válečnou dobu, kterou prožila jako dítě, i na to, jak v té době získala a ochutnala prvního vuřta. Její vyprávění zaujalo hlavně oddíly Světlušek a Vlčat. Sestru Evu Jordánkovou, která se zasloužila o rozvoj dívčího skautingu po sametové revoluci, připomněla sestra Věra Burianová. Společně jsme si zazpívali starší skautskou píseň „Nido nemá zdání, co je skautování“. Milé setkání bylo zakončeno státní hymnou a večerkou.
„Děkuji všem příznivcům z řady veřejnosti. Přijeli nás podpořit skauti z Moravských Budějovic, byli zde Pavelkovi, příbuzní padlého skauta Ferdinanda Pavelky. Přihlásil se také Jiří Hudec, jehož tatínek s tímto bratrem kamarádil a bojoval. Poděkování patří pracovníkům Správy Národního parku Podyjí, kteří zajistili dopravu starších skautů a návštěvníků na zříceninu. Stejně tak kastelánce vranovského zámku za vstřícnost i průvodcům hradu. Takže za rok ve stejnou dobu na stejném místě opět na viděnou,“ uvedla Šárka Stehlíková za pořádající oddíl Oldskautů 14 Znojmo.
