Nový rok se již rozběhnul naplno. Ediční plány novin však mají svá ohlédnutí za uplynulým rokem nachystána opožděně, a proto se nyní i my ve Znojemském týdnu vracíme rozhovorem s herečkou, tanečnicí a zpěvačkou Lucií Vopatovou k uvádění pohádky Boženy Šimkové Čert a Káča, která se hrála na scéně Městského divadla Znojmo závěrem loňského roku. Lucii Vopatovou většina z našich čtenářů bude znát hlavně z velmi populárních televizních seriálů Co ste hasiči nebo Devadesátky, v nichž hrála milenky hlavních hrdinů, a nejenom na ně, ale taky na nedaleké Bantice přišla řeč v krátkém povídání mezi představeními.
Lucie, jaká je ta Vaše Káča? Je tou, jak ji známe ze stejnojmenné opery od Antonína Dvořáka nebo je milou vesnickou, i když prostořekou dívkou, která se jen zaplete s čertem, jak ji známe od Jana Drdy? Jaká je Káča, kterou pro divadlo Milady Bednářové napsala Božena Šimková?
Já si právě myslím, že si mě na Káču vybrala principálka Miládka Bednářová právě proto, že jsem v sobě měla tu správnou drzost, a tak právě kvůli k tomu, a taky asi i, že až zas tak nejsem úplně moc milá.
Vy že nejste milá, neřekl bych…
(smích) …samozřejmě, že jsem milá, ale na tu Káču je to asi hlavně kvůli té drzosti.
Právě skončily Vánoce, čas, který v sobě skrývá mimo jiných také mnoho lidových tradic. Když už jste Lucie, musím se Vás zeptat: Držíte onen zvyk, že se oblečete celá do bílého a chodíte celý den v bílém a vymetáte všechny kouty v bytě? Držíte všechny zvyky dne svaté Lucie, která noci upije, ale dne nepřidá?
Já myslela vymetat podniky, (hodně velký smích) tedy hlavně vymetat podniky, to spíše to, než abych vymetala něco doma v koutě a chodila ve svátečním. Tohle se mě netýká, nelíbí se mi to a já po pravdě Vánoce ani moc neprožívám, ani mě nebaví tohle období.
Když už Vás tedy v den Vašich jmenin nepotkám v bílém, v čem Vás uvidím třeba na domácích jevištích?
Já v divadle teď bohužel moc nehraji. Já se spíše víc věnuji televiznímu natáčení.
Pokud se budeme bavit o natáčení televizních seriálů, vím, že jste hrála v seriálech o hasičích a taky v Devadesátkách, které silně zabraly jak u kritiků, tak u širokého diváckého obecenstva, co dalšího?
K natáčení, když já nevím, zda bude vaše čtenáře vůbec zajímat, co jsem natočila, zda i vás zajímá, co všechno jsem natočila.
Ale ano, nebuďte zas přehnaně skromná. Připomeňte, prosím, našim čtenářům, o co šlo v těch mnou zmíněných seriálech a co dalšího před kamerou už máte za sebou?
Tak dobře. Byl to třeba ten seriál Devadesátky, kde jsem měla možnost zahrát si jednu z hlavních rolí s Kubou Prachařem nebo potom třeba ten seriál, Co ste hasiči a teď jsem dotočila pokračování toho seriálu, tedy Co ste hasiči 2.
Jste hasička? Myslím tím v tom seriálu.
Já jsem v tom seriálu nebyla hasička, já byla milenka jednoho z hlavních hasičů v tom seriálu.
Co film? Už máte za sebou i nějaké filmové účinkování před velkou kamerou?
Film bohužel zatím ne. Na to stále čekám. Celou dobu čekám, že přijde nějaké filmové natáčení a na to opravdu stále čekám.
Vrátíme se na začátek našeho rozhovoru, a sice k divadlu DaP, s kterým tady jste. Divadlo a Pohádka k nám do Znojma jezdí poměrně často. Vy jste tu ji tedy s ním byla taky? Měli jsme vás možnost už ve Znojmě potkat?
Tady s tím divadlem jsem ve Znojmě po prvé. Ano, s divadlem poprvé.
Říkáte mi to tak, jako byste ale naše město Znojmo znala. Vy sem k nám jezdíte soukromě a často, co?
Ano, já sem jezdím docela často, protože mám tady kousíček od Znojma v Banticích svoje kamarády, za kterými jezdím. Jezdím sem často, a je to asi deset kilometrů od Znojma, co tam mám svoje kamarády, a tímto bych je rozhodně ráda pozdravila.
Prosím, teď ještě závěrem pozdravte i naše čtenáře. Pošlete jim nějaký vzkaz.
Choďte na pohádky! Choďte na pohádky, protože pohádky léčí. Pohádky jsou krásné a léčí a mají, aspoň někdy, šťastné konce.
