Desítky kněží včetně biskupského vikáře, zaplněný chrám sv. Mikuláše a před ním cimbálová muzika. Tak to vypadalo druhou červencovou neděli v nejznámějším znojemském kostele. Věřící zde slavili 70. narozeniny svého děkana Mons. Jindřicha Bartoše.
Popřát mu přišli nejen jeho kolegové v kněžských rouchách, ale také zástupci města a hlavně jeho farníci. Nádvoří fary u sv. Mikuláše se po slavnostních nešporách zaplnilo do posledního místečka. Mons. Jindřich Bartoš se za více než tři desítky let svého působení v hlavní znojemské farnosti stal velmi respektovanou a zároveň i oblíbenou osobností. Všichni gratulanti oceňovali jeho lidský přístup, oddanost církevní službě, ale také jeho tvrdošíjnost, s jakou se pustil do opravy sakrálních památek v samotném Znojmě i širém okolí, čímž velkou měrou přispěl k rozkvětu polistopadového Znojma i celého regionu.
Rodák z Vysočan na Bítovsku měl díky své rodině k víře blízko od malička. Po absolvování moravskobudějovického gymnázia nastoupil na kněžský seminář v Litoměřicích, což v letech, která náboženství nepřála, nebyl jednoduchý úděl. Ale otec Jindřich Bartoš se jej zhostil s nadšením i zodpovědností jemu vlastní. Naplno mohl rozvinout svůj misijní i organizační talent po roce 1990, kdy se naplno vrhl do obnovy církevního života na Znojemsku a výčet jeho činů by vydal na pořádně dlouhý seznam. Není proto divu, že jeho sedmdesátiny přišly oslavit zástupy vděčných gratulantů, ke kterým se připojuje i redakce Znojemského týdne.
