Čtyři knihy o gangsterovi Radovanu Krejčířovi, tetralogii o šéfovi podsvětí Františku Mrázkovi, dvě publikace o Andreji Babišovi, po jedné o bývalém prezidentu Miloši Zemanovi a o ruské mafii i řadu dalších má na svém kontě investigativní novinář a spisovatel Jaroslav Kmenta. Na pozvání spolku SPOTLIGHT Znojmo o své práci nedávno vyprávěl a diskutoval ve znojemské Enotéce.
Čtyřiapadesátiletý publicista vystudoval pedagogickou fakultu, a pokud by se věnoval této profesi, učil by na prvním stupni tělocvik. Přišla sametová revoluce, do které se Kmenta zapojil také jako vydavatel Zpravodaje Občanského fóra ve svém rodném Nymburku. Jako žurnalista pak pracoval v Československé tiskové kanceláři, byl válečným zpravodajem na Balkáně a v Iráku, redaktorem v Mladé frontě. Poté, co vydavatelství Mafra a s ním i tyto noviny koupil Andrej Babiš, odešel a začal psát pro časopis Reportér. Na serveru Seznam vychází jeho podcasty. Píše i filmové a televizní náměty a scénáře. Podle nich byly natočeny filmy a dokumenty o Františku Mrázkovi, o Berdychově gangu či o Radovanu Krejčířovi. Kmenta ve svých článcích a knihách odhaluje neférové praktiky představitelů politických stran a hnutí, jako například ODS, ČSSD a hnutí ANO 2011. Chystá se také napsat knihu o českém podsvětí i o bývalém prezidentu Václavu Klausovi. Všechny tituly vydal ve svém nakladatelství. Za novinářskou práci byl vyznamenán cenou Karla Havlíčka Borovského a Cenou Ferdinanda Peroutky.
Proč lidi volí Babiše?
Kmenta ve Znojmě hodnotil vlády pravice, levice i hnutí ANO a rozebral příčiny raketového nástupu posledně jmenovaného politického uskupení. „Byla to nespokojenost lidí s ‚modrými kmotry‘ spojenými s pravicovými vládami Topolánka a Nečase. Chápu, když Andrej Babiš přišel s vizí, že zlepší náladu ve společnosti, a že vytvoří „čistou“ stranu“, že jeho kouzlu podlehla řada lidí. Za druhé byl miliardář a říkal, že nebude krást jako modří kmotři, že do politiky nejde kvůli penězům, aby si jich vydělal víc. Třetím důvodem jeho obliby je, že mluví přisprostle a zastává se sociálních skupin, které potřebuje dostat k volbám. V době, kdy byl premiérem, rozdával sociální a jiné dávky, ale na úkor státu. V podstatě tím říkal, dal jsem vám peníze, volte mě,“ zhodnotil Kmenta.
Čapí hnízdo: Nekvalitní práce žalobce
Kmenta poukázal na Babišův střet zájmů, když byl ve vládě jako ministr financí a jako premiér a současně šéfoval asi dvěma stovkám firem ve svém koncernu. Podle něj bylo předání těchto společností do svěřeneckého fondu formální a de facto stále zůstal jejich majitelem. „Měl odejít z politiky, kdy byl trestně stíhaný, navíc, když jako předseda vlády šéfoval rezortu spravedlnosti, který rozhodoval o jeho vině či nevině. Měl počkat, až bude stíhání ukončeno a pak se třeba vrátit. Státní zástupce odvedl neskutečně špatnou a nekvalitní práci. Dle mého vybral z případu Čapího hnízda jen velmi malou část, kdyby se k soudu kauza dostala celá, tak by určitě byl Babiš odsouzen. On už předem věděl, že bude zproštěn viny,“ řekl Kmenta. Poznamenal, že šéf ANO našel i způsob financování aktivit Čapího hnízda. „Jedna jeho firma, například v Německu, si jakoby zadala za obrovské peníze reklamu na některý z jeho podniků a on si z ní pak odepisoval DPH. Návštěvníci Čapího hnízda tam potom vidí reklamu třeba na Lovochemii. Je to daňový podvod, a kdyby to udělal kdokoliv z nás, tak jdeme sedět. Jsem zvědavý, zda se tato část kauzy Čapího hnízda dostane k soudu,“ popsal Kmenta.
Ochromená novinařina
Vydavatelství Mafra, včetně deníku Mladá fronta Dnes, v roce 2014 koupil koncern Agrofert. Vydavatelství sice je ve svěřeneckém fondu, není prakticky řízeno Babišem, navíc ten je prý prodává, ale podle Kmenty to ochromilo normální, objektivní novinařinu. „Právě žurnalisté, a to i z jeho novin, ho měli kontrolovat a jít mu v patách, ale nemohli. Jak ostatně vyplynulo z již dříve zveřejněných nahrávek, Babiš noviny využíval pro své zájmy a svůj prospěch. Na jedné z nich řekl – tuto kauzu udělejte proti socanům (pozn. red. ČSSD), a proti ministrovi XY, který je mi nepříjemný, ale použijte ji až před volbami. To je zneužití moci jako prase,“ konstatoval Kmenta. Poznamenal, že něco podobného se dělo na Slovensku za vlády premiéra Fica a tamní novináři pro to mají trefné pojmenování „ukradený stát“.
Podepiš a mlč!
Před pěti lety vyšla kniha Boss Babiš, ve které Kmenta popisuje podnikatelovu cestu k moci. Další kniha Babišovo Palermo je souhrnem toho, co v politice udělal. „Babišovi hrozně vadilo, že si lidi mohli přečíst o jeho praktikách. Když se stal premiérem, tak po novinářích, kteří mu nejvíc leželi v žaludku, začal tvrdě jít. Byl jsem to já, Sabina Slonková a Janek Kroupa. Najednou se mnou Generální inspekce bezpečnostních sborů řešila únik informací ze spisu. Chtěli, abych odhalil svoje zdroje, což jsem pochopitelně neudělal, ani oba mí kolegové. Na výslech jsem si vždy bral právníka. Také mě nutili, abych podepsal prohlášení o mlčenlivosti. Prý ve svých knížkách používám informace, které jsou přísně tajné, a chtěli, abych podepsal, že jsem s tím srozuměn. Odmítl jsem to, protože jakmile bych to udělal, byla by to překážka pro moji nezávislou novinářskou práci. Pokud bych někdy informace opět použil ve svém článku, tak bych vědomě porušil to, co jsem podepsal a byl bych trestně stíhaný, což oni chtěli,“ přiblížil Kmenta.
Babiš ale nebyl jediný politik, kdo Kmentu neměl rád. Byl to třeba Mirek Topolánek, který ho a jeho kolegu na tiskových konferencích tradičně oslovoval „Kmenta a Dolejší – Blbý a blbější“. „Po osmi letech, poté co Topolánek odešel z politiky, jsme se náhodně potkali a on se ke mně hrnul, jako kdybychom byli největší kamarádi. Já to samozřejmě přivítal, abych zjistil, kam se za tu dobu posunul,“ vyprávěl Kmenta.
Rudý Zeman a jeho poradci
Beseda ve Znojmě se konala druhý den poté (9. 3.), kdy Miloši Zemanovi skončil prezidentský mandát. Pro Jaroslava Kmentu je hrad symbolem demokracie. Zvolení Babiše, který byl protikandidátem Petra Pavla v druhém kole letošních prezidentských voleb, by považoval za její ohrožení. Zemana hodnotí jako jednoho z nejúspěšnějších politiků polistopadové historie, protože byl jednou premiérem, dvakrát prezidentem, jednou předsedou poslanecké sněmovny a šéfem ČSSD, která byla řadu let u moci. „Tento úspěch je logicky založen na jeho vlastnostech. Kvůli nim je ale také vnímán jako politické monstrum, kontroverzní a všehoschopný padouch jako jakýsi joker české politiky s prořízlou pusou a smrtelným úsměvem na tváři. On udělá něco zlého a ještě se usměje a řekne, že to je v pořádku,“ citoval ze své knihy Rudý Zeman Jaroslav Kmenta. Podle něj se Zeman v prvním volebním mandátu ještě místy choval jako zodpovědný politik, včetně jmenování odborníků do bankovní rady, guvernéra České národní banky Jiřího Rusnoka i předsedy Ústavního soudu Pavla Rychteckého. V jeho druhém mandátu vyzvedl jediné, jeho odsouzení Ruska, když napadlo Ukrajinu. Na přetřes se dostali i Zemanovi poradci a bývalí další zaměstnanci hradu, kteří se dopustili mnoha majetkových a dalších deliktů.
Zapleteni s ruskou mafií
„Podhoubí nástupu a vlivu ruské mafie v polovině 90. let v naší republice pomáhali vytvářet a držet nad vodou právě lidé kolem Miloše Zemana. On, aby uspěl, dopouštěl se lumpáren a shromažďoval kolem sebe lumpy. Tím prvním byl komunistický aparátčik a boss předrevolučního Svazu socialistické mládeže Miroslav Šlouf, člověk, který se pohyboval v šedém byznysu po roce 1998. Právě on navazoval kontakty s divnými podnikateli, kteří měli co do činění s Ruskem. Když po nich šli nezkorumpovaní policisté, kteří chtěli ustřihnout chapadla organizovaného postsovětského zločinu u nás, tak mafiáni se na politiky obraceli, aby s tím něco udělali. Zemanovi lidé zakročili, aby tyto kauzy nebyly vyšetřeny. Jednoho policistu dokonce bezdůvodně obvinili z trestných činů a dostal se do vězení, dalšímu podobně zničili život a zlikvidovali i policejní kartotéku s informacemi o těchto zločincích,“ popsal Kmenta.
Pozvání na večeři od kmotra Radovana Krejčíře
Jak se trestně stíhanému zločinci a tuneláři Radovanu Krejčířovi podařilo při zatýkání uniknout ze své vily, když byla plná policistů a státních zástupců? Financoval i politiky, jak se o něm říkalo? Na tyto a další otázky se chtěl Jaroslav Kmenta Krejčíře zeptat přímo v rozhovoru. Dostat se k němu ale nebylo jednoduché, před zákonem se tehdy ukrýval na souostroví Seychely nedaleko jižní Afriky, ale nakonec se mu to přes dva prostředníky podařilo. S Krejčířem a „jeho lidmi“ dokonce povečeřel, ale zažil tam i velmi horké chvilky, včetně řečí o kopání jeho hrobu na zahradě.
Výhrůžky nožem i smrtí
Také posluchači ve Znojmě se Jaroslava Kmenty ptali, kdy měl největší strach. On odpověděl, že život riskoval jako zpravodaj na Balkáně i v Íráku, kde se bojovalo. Stejně tak při setkání s mafiány a šéfy podsvětí, protože: „Nikdy nevíte, kdy jim ‚prdne v kouli‘ a co všechno vám mohou udělat,“ svěřil se novinář. Před vydáním knihy Babišovo Palermo zažil při setkání s jedním člověkem výhrůžky nožem. „Nadávky typu já tě zabiju, už dneska říká každý a nikdo to nebere vážně, ale když vám přijde anonymní dopis, ve kterém si někdo dal tu práci, aby zjistil, kudy a kdy chodíte do práce a vaše děti do školy, jaké máte auto, a že můžete spadnout na koleje v metru v místě, kde nastupujete do vagonu, tak jsem musel provést bezpečnostní opatření, protože nevíte, co se může stát. Nikdy jsem se nebál, ale smrt novináře Mariána Kuciaka a jeho přítelkyně Martiny Kušnírové, ve mě vyvolala obrovské emoce, že jsem byl týden přesvědčený, že novinařinu nechám. Ale nakonec jsem to nevzdal a píšu dál,“ uzavřel Kmenta.
