(Foto: Radomír Němec) Přes poměrně vydatné srážky v posledních dnech prošla letos příroda na jihu Moravy velkým horkem, což vedlo k jejímu vysušení. To není dobrá zpráva pro houbaře, protože v půdě někde vyschlo i podhoubí, z něhož houba čerpá vodu a živiny pro svůj růst.
„Ale nezoufejme, po dostatečném zalití krajiny se začínají objevovat jako první pýchavky nebo štítovky (houbařsky ne příliš atraktivní), což všechno jsou houby rozkládající mrtvou organickou hmotu. V travnatých plochách s vrstvou stařiny najdeme pýchavku obrovskou, tu a tam je k vidění i pečárka. V okolí vodních ploch, kde bývá větší vlhko, rostou holubinky a velmi sporadicky i hřibovité houby. Především modrající hřiby,“ seznamuje botanik Jihomoravského muzea Znojmo Radomír Němec. Dodává, pokud nepohrdneme pýchavkami a připravíme si z nich chutné řízečky, musíme vybrat kusy, které jsou uvnitř ještě bílé. Pokud mají nažloutlou barvu, tak už zrají a ke konzumaci se nehodí. Na pýchavkách si rádi pochutnají i plzáci. Velmi dobře to poznáme už z dálky, protože mají v sobě navrtané otvory a připomínají hlavu. Není bez zajímavosti, že její latinský název zní Calvatia gigantea, kdy calva je latinsky hlava.
V regionu přibývá teplomilných hub
Oteplování v našich zeměpisných šířkách svědčí teplomilným houbám. Na Znojemsku se začala pravidelně objevovat muchomůrka Vittadiniho (na fotu). Před dvaceti lety šlo o obrovskou vzácnost, byla uvedena v Červeném seznamu v kategorii kriticky ohrožený druh i ve vyhlášce k Zákonu o ochraně přírody a krajiny číslo 114 z roku 1992 Sbírky. Dnes jejich nálezů přibývá. Těžištěm výskytu této vzácné bedlu připomínající muchomůrky je Středomoří. Ve znojemském regionu byla poprvé zdokumentována Jaroslavem Krejčím v lese Hója u Božic před padesáti lety. Pak ji u nás nikdo nezaznamenal. „Až v roce 2016 jsme ji objevili v okolí Jaroslavic a před pěti lety poprvé i na území Národního parku Podyjí,“ seznamuje botanik.
Je to u nás jediný druh muchomůrky, který nevytváří mykorhizní symbiózu s kořeny dřevin. Najdeme ji zejména na člověkem ovlivněných stanovištích od konce jara do podzimu. Tato krásná a statná muchomůrka by se dala zaměnit za některý druh bedly. „Nic hrozného by se nestalo, tato houba je také jedlá. Muchomůrka Vittadiniho se ale k jídlu rozhodně doporučit nedá. Neoplývá příjemnou vůní, takže ke sběru neláká, a navíc stále patří mezi kriticky ohrožené druhy,“ zdůrazňuje Němec.
Muchomůrka nese jméno italského lékaře a mykologa Carla Vittadiniho (1800–1865), který se mimo jiné zabýval tímto druhem hub.
