(Foto: NP Podyjí) Rozšiřování cizokrajných druhů je hrozbou pro přírodní rozmanitost na celé naší planetě. Zejména exotické stromy a keře umí zcela změnit podmínky a vytlačit původní rostliny a živočichy. Jednou z nejproblematičtějších dřevin je trnovník akát (Robinia pseudoacacia), což je původně severoamerický strom, který se v Evropě masivně rozšířil během minulého století. Představuje problém v chráněných územích a odstranit jej není jednoduché. Správa Národního parku Podyjí a Magistrát hlavního města Prahy patří k prvním institucím, které k jeho systematickému odstraňování přistoupily, a právě na jejich lokalitách probíhal výzkum. Nové výsledky ale ukazují, že samotné vykácení akátu ještě neznamená návrat původního lesa.
Vědci a ochránci přírody z Česka, Slovenska a Maďarska zkoumali, co se s lesem děje po likvidaci akátu. Zaměřili se na změny v půdě, v rostlinném podrostu a sledovali brouky vázané na odumřelé dřevo. Porovnávali původní doubravy, živé a suché akátiny po aplikaci herbicidu a také plochy, kde už byly suché akáty odstraněny. Akát jako užitečný strom vysazovali naši předkové, aniž by tehdy znali jeho negativní vliv, kdy má tendenci se šířit. „V Podyjí nejvíc ohrožuje světlé lesy a stepní lokality. Je to skutečný nezmar a jeho likvidace je velmi náročná,“ seznamuje Robert Stejskal ze Správy Národního parku Podyjí. Podotkl, že v Podyjí je akátu opravdu hodně a správa parku se snaží jej postupně eliminovat, i když zatím jen na vybraných místech podle stanovených priorit.
Tým z Botanického ústavu a Biologického centra Akademie věd ČR proto na jedenácti místech v Čechách, na Moravě, na Slovensku a v Maďarsku sledoval, jak rostliny a brouci osidlují plochy po odstranění akátu. „Půda si akát ‚pamatuje‘ ještě dlouho poté, co zmizí. Akát totiž s pomocí bakterií váže vzdušný dusík a výrazně tak obohacuje půdu o živiny. V podrostu akátin proto převažuje několik běžných druhů, například kopřivy, kterým vyhovuje nadbytek živin. Živiny v půdě zůstanou i několik let po odumření nebo odstranění akátu,“ vysvětluje hlavní autor studie Vojtěch Lanta z Botanického ústavu Akademie věd ČR. Doplňuje, že přebytek živin brání návratu původních rostlin. Vegetace sice vykazuje známky zlepšení, ale obnovuje se jen pomalu.
Brouci se vracejí
Je zajímavé, že brouků bylo nejméně v živých akátinách. Podle odborníků z Biologického centra Akademie věd ČR jich po odstranění akátu výrazně přibylo a jejich druhové složení se přiblížilo společenstvům původních doubrav. Studie nedávno zveřejněná v prestižním mezinárodním časopise Journal of Environmental Management ukazuje, že likvidace invazního akátu je sice nezbytným krokem, ale sama o sobě nestačí. Zatímco živočichové dokážou na změny reagovat poměrně rychle, návrat původní vegetace výrazně zpomaluje „paměť půdy“. Autoři proto doporučují kombinovat odstraňování akátu s dalšími opatřeními, například cíleným výsevem původních druhů, řízenou pastvou nebo v některých případech i odstraněním horní vrstvy půdy. Jen tak je možné dosáhnout dlouhodobé obnovy druhově bohatých a stabilních lesů.
Jitka Mitysková
