(Foto: archiv L. Ferkoviče) Jedním z hasičů z České republiky, kteří ještě nedávno likvidovali požáry na řeckém poloostrově Peloponés, byl devětatřicetiletý Lukáš Ferkovič z Centrální hasičské stanice ve Znojmě. Do Řecka byl vybrán především jako člen krajské skupiny specializované na hašení lesních požárů s pomocí mobilní techniky. Naši hasiči v Řecku letos v létě zasahovali s podporou Evropské unie ve dvou skupinách po dvaadvaceti. Lukáš Ferkovič byl členem té druhé, nasazené od konce července do poloviny srpna. Jednotka měla základnu ve městě Agios Stefanos, které leží nedaleko třetího největšího řeckého města – přístavu Patra.
Která místa byla na poloostrově Peloponés ohněm nejvíce zasažena?
Požáry nejvíce zachvátily lesní porosty a olivové háje, v menší míře obytné domy a hospodářská stavení. Naše jednotka je hasila na Peloponésu například v okolí měst Makyneia, Pirgos, Aigio a Mouzaki. Pro dokreslení situace přidávám srovnání: v České republice máme standardně určenou dojezdovou vzdálenost k události asi 20 minut. V Řecku nebylo výjimkou, že jsme k požáru jeli hodinu a půl až dvě, a i přesto jsme u něj někdy zasahovali jako první. Také jsme museli šetřit vodou, i když hořela větší plocha. Hasili jsme s technikou, kterou jsme si přivezli z naší republiky. Kromě hasičských cisteren to byla čtyřkolka, speciální auto s termovizí na vyhledávání skrytých ohnisek a dva drony.
Kde jste byl jako hasič nasazen?
Měl jsem na starosti hašení na frontě požáru a dohašování, k čemuž neodmyslitelně patří i roztahování a smotávání kilometrů hadic.
Proč jste museli šetřit vodou, když jste často zasahovali v blízkosti moře?
Zásobování vodou na hašení je tam velmi složité. Ve městech jsme se díky napojení na hydranty dostali k vodě poměrně snadno, horší to bylo na venkově. Tlak v hydrantové síti je tam všeobecně slabší, někde bylo obtížné vodu vůbec sehnat a dopravit k ohni. Velmi nám pomáhala letadla, která vodu nabírala přímo z mořské hladiny nebo z jezer a na hořící terén ji vypouštěla seshora. Bez nich bychom se neobešli.
Jak vysokým teplotám jste museli při zásahu odolávat?
Teplota a vlhkost vzduchu se během dne výrazně měnily, od chladnějších rán až po padesátistupňová horka, v nichž byla práce velmi náročná.
Co bylo při hašení nejtěžší, bylo to vedro?
Ano, ale byl to i terén plný skalnatých strží a nebezpečné vegetace, kdy na každém kroku na nás ze země koukaly ohořelé klacky, bodláky a šlahouny. Představte si, že máte na sobě kalhoty, kabát, vysoké boty, na hlavě helmu, brýle, na ústech filtrační masku, k tomu až třicetikilovou výstroj a výzbroj a běháte v horku po kopcích, kde je všudypřítomný prach z požáru. Navíc tam potkáváte škorpiony nebo velké pavouky. Hašení v takovém terénu bylo složité především v noci, i když bylo chladněji. Přes den jsme sice viděli, kam šlapeme, ale mohli jsme se „uvařit“.
Pokud srovnáte vybavení našich a řeckých hasičů, v čem vidíte rozdíly?
Součástí našeho pobytu byl i společný výcvik, i když na něj nebylo moc času. Ve městě Agios Stefanos jsme cvičili s řeckými hasiči ze speciální elitní jednotky EMODE, která se převážně věnuje hašení požárů v přírodě. Také jsme absolvovali společná školení, kdy jsme mezi sebou komunikovali anglicky. Vybavení EMODE je srovnatelné s naším, ale ostatní řecké jednotky hasičů oproti nám výrazně zaostávají, a to i taktikou a výcvikem.
Jaké jste měli zázemí? Myslím tím, kde jste se stravovali a bydleli?
Na hasičské stanici ve městě Agios Stefanos jsme měli jednu velkou místnost. Byl tam koutek s kuchyní, se stoly a židlemi a tam jsme jedli. Chutné obědy a večeře nám dováželi z místní restaurace. V této multifunkční místnosti jsme měli i regál na uložení zásahových uniforem a věcí. Také jsme se zde převlékali na výjezdy. Spali jsme v další, klimatizované, místnosti, což bylo fajn. Podstatná část výjezdů probíhala v noci, to jsme pak nocovali třeba pod olivovníkem nebo v kabině cisternového vozu.
Jak jste trávil volný čas?
Služba byla nepřetržitá, buď jsme hasili, nebo měli pohotovost. Výjimkou nebyly ani 22hodinové zásahy u požárů. Jen pro zajímavost, po příletu na místo jsme byli okamžitě nasazeni na požár, takže pokud sečtu cestu do Řecka a zásah tak jsme se dostali do postele až po 34 hodinách.
Několik vašich kolegů ze Znojma bylo před několika lety v Řecku na podobné misi. Srovnávali jste intenzitu požárů v této zemí dříve a nyní?
Úvodem podotýkám, že podle místních obyvatel letošní požáry nijak nevybočovaly z obvyklého průměru. Jinak se s kolegy shoduji v tom, že je mnohem účinnější, když jednotka českých hasičů je v Řecku již připravena a může zasáhnout okamžitě tam, kde je potřeba. Než když požár vypukne a následně se narychlo balí technika a odjíždí směr Řecko.
A otázka na závěr, co vám dal pobyt v Řecku?
Jako hasič jsem získal ohromné zkušenosti. Naše pomoc byla důkazem, že umíme makat a spolupracovat i s hasiči z jiných zemí. V cizině jsem si také uvědomil, že bez podpory mé rodiny bych tuto práci nemohl vykonávat. A kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych jel znovu, určitě bych neváhal a řekl ano.
Jitka Mitysková
