Vyschlé potoky, usychající stromy, vyšší riziko požárů i náročnější obnova lesa. Extrémní sucho už dávno není problémem jen zemědělců nebo zahrádkářů. Výrazně zasahuje také lesy, které se s nedostatkem vody potýkají několik let po sobě. Pro lesníky je to výzva, která mění zažité způsoby hospodaření a nutí hledat cesty, jak připravit lesy na měnící se klima.
Vlna mimořádně vysokých teplot trápí náš region s určitými přestávkami již od počátku prázdnin. Její dopady jsou patrné téměř na každém kroku. Stačí se projít Gránickým údolím. Gránický potok je na mnoha místech zcela bez vody a jen v několika tůních přežívají poslední zbytky života. Citlivější druhy postupně mizí a biodiverzita potoka se v průběhu let ochuzuje. Netrpí jen potok, ale i okolní les. Sucho se neprojevuje jen tím, že nerostou houby nebo předčasně zasychají maliny a ostružiny. Stromy mají méně vody, rostou pomaleji a jejich zdravotní stav se zhoršuje. Oslabené dřeviny nemají sílu bránit se škůdcům, jsou náchylnější k chorobám. S vysychající krajinou se zvyšuje riziko lesních požárů.
Právě proto se mění i způsob, jakým o les pečujeme. Mnohé postupy, které fungovaly ještě před několika desetiletími, už dnes nestačí. Lesníci přizpůsobují hospodaření novým podmínkám – mění druhovou skladbu porostů, podporují jejich věkovou pestrost a upravují pěstební zásahy tak, aby les lépe odolával dlouhodobému suchu. Jedním z důležitých opatření je větší uvolňování porostů. Na hektaru dnes zůstává výrazně méně stromů než dříve – přibližně 200 místo někdejších 600. Každý strom tak získává více prostoru pro kořeny i korunu, lépe hospodaří s vodou a vytváří příznivější podmínky pro celý porost.
Proměňuje se druhová skladba lesů. Od rozsáhlého pěstování smrku se ustoupilo a větší prostor dostávají listnaté dřeviny i další druhy lépe přizpůsobené současným podmínkám. Zkouší se například výsadba dubu ceru, rozšiřuje se podíl modřínu a nové porosty se zakládají jako druhově pestré směsi. Právě rozmanitější les bývá stabilnější a lépe odolává suchu, škůdcům i dalším výkyvům počasí.
Možná překvapivě dnes nejvíce trpí borovice. Přestože byla dlouhá léta považována za dřevinu dobře snášející sucho, kvůli stále sušším zimám a horkým létům na mnoha místech masivně odumírá. Na vhodných lokalitách ji postupně nahrazuje například modřín. Nedostatkem vláhy ale trpí všechny dřeviny. U listnáčů se oslabení projevuje celkovým chřadnutím a náchylností k chorobám, například duby snáze podléhají tracheomykóze.
Sucho ovlivňuje také obnovu lesa. Lesníci stále více využívají přirozené zmlazení, tedy mladé stromky, které vyrostou ze semen přímo v lese. Taková obnova bývá přírodě bližší, v současné době ekonomičtější a často vede ke vzniku odolnějších porostů. Její úspěch však závisí i na přiměřených stavech spárkaté zvěře. Tam, kde je jelenů nebo srnců příliš mnoho, nemají mladé stromky šanci vyrůst. Oplocení všech ploch není dlouhodobě ekonomicky ani prakticky možné, proto se stále více využívají přírodě blízké způsoby hospodaření a obnova lesa pod ochranou mateřských stromů.
Významnou změnu přináší také nový lesní hospodářský plán, podle kterého budou Městské lesy Znojmo hospodařit v příštích deseti letech. Oproti předchozímu plánu se výrazně změnily priority. Zatímco dříve převažovala plánovaná mýtní těžba, dnes je hlavním úkolem především péče o mladé porosty vzniklé po kůrovcové kalamitě. Právě jejich kvalita rozhodne o tom, jak budou zdejší lesy vypadat v budoucnu.
Lesy se vždy dokázaly měnícím se podmínkám přizpůsobovat. Dnes našim silně člověkem ovlivněným lesům musíme pomoci. Cílem není bojovat s přírodou, ale hospodařit tak, aby byly lesy pestřejší, zdravější a odolnější vůči klimatickým změnám. Je to dlouhodobá práce, jejíž výsledky uvidíme až za mnoho let. Právě dnes ale rozhodujeme o tom, v jaké kondici předáme lesy dalším generacím. Nicméně stále platí, že bez vody není život. Voda je nejcennější surovinou, kterou máme. Čím více jí dokážeme udržet v krajině, tím lépe budou změnám klimatu odolávat nejen naše zahrady, ale i lesy kolem nás.
Jana Trojanová
