Až příští týden vypukne jubilejní čtyřicátý ročník vinobraní, jeho výraznou součástí budou i členové znojemského souboru Tambora Bohemica. Ve vlastnoručně šitých historických kostýmech je můžete vidět nejen v tradičním průvodu či při otevírání mázhauzů, ale také v dechberoucím představení na motivy inkvizičních soudů. Se dvěma zakladateli skupiny, jež navazuje na šedesát let starou tradici znojemských historických souborů, Pavlem Fučíkem a Williamem Špilajem (na fotu vlevo a vpravo) jsme si před vrcholnou akcí roku povídali nejen o slavnostech vína a burčáku.
Tambora Bohemica je poměrně mladý soubor, ale už má kolem osmdesáti členů, můžete přiblížit její začátky?
Pavel Fučík: Tento spolek jsme založili v dubnu roku 2020, ale scházeli jsme se už tak rok, rok a půl před tím. Začínali jsme jako menší skupina v šesti lidech. Spojovalo nás bubnování, chodili jsme už delší dobu jako bubeníci na vinobraní, takže jsme se domluvili, že založíme vlastní skupinu. Když pak přišel covid a velké vinobraní nebylo, chodili jsme alespoň v takovém menším průvodu. Druhý rok vlastně byla stejná situace, takže jsme chodili znovu, to už nás bylo víc, dvacet čtyři a měli jsme i Bakcha. No a další rok už bylo klasické vinobraní, a to jsme předváděli inkviziční soud, to už nás bylo přes šedesát a v současnosti je nás osmdesát. To už je teď náročnější, organizovat takovou velkou skupinu lidí. Začínali jsme jako bubeníci, kteří si budou bubnovat pro radost, ale vyvinuly se z toho docela velké akce. Nebylo by to možné dělat bez podpory Města Znojma a Jihomoravského kraje, kterým tímto děkujeme.
Jak jste vlastně dali dohromady tolik lidí?
William Špilaj: Popravdě, těžko, ale nakonec to nějak šlo.
Pavel Fučík: Jsme převážně Znojmáci a lidé z okolí. Bylo to třeba tak, že nás někdo viděl a zaujalo ho to a přihlásil se. Nebo jsme také zveřejnili, že hledáme lidi a ozvali se zájemci. Je to i tak, že už s námi chodí celé rodiny.
Říkali jste, že jste začínali na vinobraní, kdy to bylo?
William Špilaj: Já jsem začal chodit v roce 2013.
Pavel Fučík: Já jsem se připojil o něco později.
Měli jste před tím k bubnování nějaký vztah?
Pavel Fučík: Já ne, u mě byl ten prvotní impuls záliba v historii. Začal jsem bubnovat až na vinobraní.
William Špilaj: Já jsem k těm bubnům tíhnul od malička. Jakýkoliv randál, to bylo něco pro mne. Už před nějakými lety, jsem si koupil bicí, pak jsem je zase prodal a nakonec šel tou cestou historického bubnování.
Kolik vlastně máte bubnů?
Pavel Fučík: Máme dvanáct nových bubnů. Kupovali jsme je přes internet jako pochodové bubny. K tomu máme i nějaké starší kousky.
Kde vlastně berete kostýmy, to asi nezajdete někam do obchodu s oděvy a nenakoupíte je tam, že?
Pavel Fučík: Jsou to převážně naše kostýmy. Navrhuje je i šije Vilda.
William Špilaj: Ano, navrhuji je i většinou šiji sám. Ale když mi pomohou kamarádi nebo nějaká švadlena, jsem rád. Ono to není jednoduché. Často je to styl pokus – omyl. Buď prostříhám pět, deset metrů látky anebo ne. Tak to je. Bohužel čím dál těžší je sehnat vhodné látky. Většinou je dnes vše syntetika, a ta když zmokne, tak se může prakticky vyhodit. Déšť je tak pro nás noční můra.
Kde berete inspiraci při návrhu kostýmů?
William Špilaj: V publikacích o historii. Většinou ve 14. či 15. století. Někdy si půjčíme třeba ozdobné prvky i z jiné doby. On je taky rozdíl třeba v kostýmech pro vinobraní a pro jiné akce. Vinobraní je v podstatě divadlo a je třeba myslet na to, aby návštěvníci měli na co koukat. Nějaká vlna by je asi neuspokojila. Musí to být samet a nazdobený. Ale zase ne přezdobený, aby to nebylo jako karneval v Riu. Takže je tam nějaký reálný základ a pak je tam i něco přidané, aby se bylo na co dívat. Většinou mě něco napadne v hlavě a začnu tvořit. Za pochodu se to pak třeba změní.
Na jakých akcích vás lidé kromě vinobraní ještě mohou spatřit?
William Špilaj: Objíždíme jarmarky, děláme svaté Martiny, bubnujeme třeba i na Diamantbraní ve Středisku volného času, ale tou největší akcí je vinobraní.
Jak vlastně svá vystoupení secvičujete?
William Špilaj: Minimálně čtrnáct dní před každou akcí začínáme zkoušet. Připravujeme se vždy na to konkrétní vystoupení.
Pavel Fučík: Třeba na vinobraní začínáme zkoušet už počátkem srpna nebo ještě v červenci. Hlavně o víkendech. U inkvizičního soudu je to ještě trochu složitější, protože tam je i mluvené slovo, takže musíme mít i čtené zkoušky. Navíc tam musíme mít i nějaký kaskadérský dohled, aby ti kluci uměli padat a neublížili si. Je to běh na delší trať.
Překvapily vás někdy interakce diváků?
William Špilaj: To ani ne, ale samozřejmě je úžasné, když lidé začnou bouřlivě tleskat. To je taková známka, že to asi děláme dobře.
Pavel Fučík: No na vinobraní musíte počítat s tím, že vám tam běhají opilci. Proto máme na začátku průvodu rytíře se štíty, kteří nám dělají cestu. Nemáme jako na hlavním průvodu ty koně, tak je nahrazují ti rytíři a prometávají nám tu cestičku.
Na závěr kdy a kam se na vás mohou zájemci o vinobraní přijít podívat?
William Špilaj: V sobotu 13. září budeme od 19 hod. vystupovat na nádvoří znojemského hradu. Před tím projdeme historickým centrem. Jinak ale budeme v permanenci prakticky o celém vinobraní. Otevíráme mázhauzy, obejdeme oba průvody tam i zpátky a po tom sobotním se převlečeme a půjdeme dělat představení inkvizičního soudu.
Kam byste se do budoucna ještě rádi posunuli?
William Špilaj: No hlavně bychom to chtěli udržet.
Pavel Fučík: Ono to není jednoduché. Když máte tolik lidí, není jednoduché, aby všichni chtěli obětovat tolik času, kolik naše činnost vyžaduje. Ta dnešní doba tomu moc nepřeje, není už moc těch, které by historie zajímala.
