Uplynulý rok byl pro mě satisfakcí, říká Jiří Křivánek

Jako manažer vede jeden z nejlepších týmů horských kol v České republice a provozuje vlastní cyklistické obchody. O kom je řeč? O Jiřím Křivánkovi. V roce 2015 založil společně s kamarádem Lubomírem Petrušem bikeový tým D2Mont Merida Cycling Team a jak sám zmiňuje, rok 2021 pro něj byl satisfakcí. Jeho svěřenec Jan Strož získal titul mistra České republiky v horských kolech v maratónu. Úspěchy ale sbírají i ostatní závodníci. V rozhovoru jsme si povídali nejen o zmíněných úspěších v roce 2021, ale i o tom, jak je těžké vést cyklistický tým, jaké jsou plány i vize, ale i o cyklokrosu a cyklistice obecně. Ostatně, nakousli jsme i ožehavé téma souznění cyklistů a řidičů na silnici.


Když jste zakládal tým v roce 2015 a nyní se ohlédnete, splnilo to vaše představy?

Ano. Uplynulý rok byl pro mě satisfakcí, výsledky i Honzou Strožem. Doufám, že to bude fungovat ještě dále. S generálním partnerem máme domluvenou smlouvu na tři roky. Uplynulý rok byl první, ještě zbývají dva. Bude pokračovat D2mont i Merida. Tito dva generální partneři drží z nejvyšší části rozpočet. Nemusím tak být ve stresu ohledně finančního zajištění.


Soustředíte se především na závody horských kol, ale v týmu máte i cyklokrosového závodníka Lubomíra Petruše. Jaké jsou vaše vize právě v cyklokrosu? A je velká prestiž mít v týmu takového závodníka?

Lubomír je v týmu i z důvodu, že se mnou tým zakládal, jsme kamarádi, máme spolu i obchodní vazby. Je to pro mě také velká věc, že se vrátil k nám, protože měl také řadu jiných nabídek. Mohl jít do nejlepšího českého silničního týmu. Zvolil si cestu k nám, nikdo ho nikam netlačí. Pro mě je velký úspěch, když jede světový pohár a je tam třeba jako jediný Čech. Jediná česká vlajka za náš tým, protože nejezdí v reprezentačním dresu, ale reprezentuje náš tým D2mont. Je to příjemné, když se na to divám v televizi a mluví tam o něm jako o jediném Čechovi. Dva roky se připravoval na silnici a svalová vlákna jsou připravena na vytrvalostní sport, ne na ten výbušný jako je cyklokros. Takže dva, tři měsíce mu bude trvat, než se do toho dostane. Věřím, že na příští sezónu bude připravený a mohl by být nejlepší.


Vy, nejen ve Znojmě, provozujete i cyklistický obchod, jsou Češi nadšení cyklisté?

Jsou. Během dvou let se to hodně zvedlo. Paradoxně tomu pomohl i covid, lidé začali více jezdit na kolech, elektrokolech. Česko se cyklisticky zvedá a lidé jezdí čím dál více. Obzvláště u nás ve Znojmě, je hodně turisticky navštěvované. Máme tu národní park, vinice. Mám i půjčovnu kol, ve které to vidím. Před sezónou je úplně vypůjčovaná. Znojmo je cyklistické město.


Odpovídá tomu i infrastruktura?

Chystají se nějaké nové cyklostezky do Chvalovic. Samozřejmě byl bych rád, kdyby tu bylo více cyklostezek, protože, když se podíváme o kousek dále do Rakouska, tak jsou jich tam mraky. Ale myslím si, že touhle cestou pomalu město jde, snaží se.


Když vezmeme i hobby cyklistiku, poslední dobou rezonuje téma cyklisté a řidiči. Jak vy vnímáte mnohdy až hodně vyhrocený boj?

Bohužel. Když vidíme, když jsem na soustředění, jak je to v zahraničí, kde je povolení dvou cyklistů u kraje vedle sebe, nikdo na nás netroubí, nikdo nás neobjede pěti centimetry. Vrátíme se do Česka a je to troubení, ostřikovače, vytlačení ze silnice. Zaplaťpánbůh, že tu máme kousek Rakousko, i když bych jako patron raději jezdil v Česku. Mám rád Česko, bohužel to situace vůbec neumožňuje. Lidé jsou neohleduplní a dělají naschvály. Samozřejmě ne všichni, ale je jich velká většina, kteří neumí jezdit kolem cyklistů.


Celý obsáhly rozhovor najdete v pondělním vydání Znojemského týdne.