(Foto: D2mont Merida Cycling Team) Jaro patří aktuálně u silniční cyklistiky slavným klasikám. U horských kol to pak byl předposlední březnový týden jednoznačně Cape Epic. Nejtěžší bikový etapový závod světa, kterému se příznačně přezdívá „Tour de France“ horských kol. Nebývá také v posledních letech zvykem, aby se na televizní obrazovky dostali v takové míře znojemští sportovci či sportovní týmy. Týmovou soutěž dvojic v Jihoafrické republice totiž přenášel sportovní kanál České televize a jedním ze tří českých párů odhodlaných zdolat náročný závod byla i znojemská biková stáj D2mont Merida zastoupená českým maratonským šampionem Lubomírem Petrušem a Karlem Hníkem. Ti mohli být při své premiéře na africkém dobrodružství spokojeni, skončili celkově šestnáctí, byť by to bylo ještě lepší, kdyby je při jedné z etap nepotkala smůla v podobě technického problému. Dlouho totiž bojovali o vysněnou elitní desítku.
700 kilometrů a 16 000 nastoupaných metrů, to čekalo dohromady na startovní pole v sedmi etapách a úvodním prologu. Svůj závod jely také ženy, nás ale pochopitelně kvůli znojemskému zastoupení zajímala mužská část elitní kategorie, v níž figuroval i olympijský vítěz Nino Schurter. Mimo zmíněného dua Petruš – Hník zastupovali Česko také Martin Vakoč s Martinem Stoškem, kteří figurovali jako záložní tým Canyonu Sidi (Marc Stutzmann/Andreas Seewald). V celém poli pak vyčníval vedle již jednou zmíněného Nino Schurtera i další olympijský vítěz Jaroslav Kulhavý, který jel společně s parťákem Filipem Adelem (tým Superior Lions). Cesta za konečnou cílovou páskou se načala prologem, což bylo takové zahřívací kolo. „Na začátku jsem se trochu hůře rozjížděl, chvíli mi trvalo, než jsem se dostal do tempa. Bylo to bez pádu, takže na začátek paráda,“ komentoval úvod, ve kterém dojelo znojemské duo na 23. místě, Karel Hník.
Postupem času se Petruš s Hníkem prokousávali směrem nahoru. Svého maxima dosáhli v královské čtvrté etapě, kterou pořadatelé kvůli velkému horku o něco zkrátili, nejtěžší úseky však zůstaly ponechány. „Byla to taková stíhací jízda, stále jsme se prokousávali dopředu. Takový výsledek je pozitivní věc, kterou člověk vždy potřebuje a určitě to dodá motivaci a mentální sílu,“ popisoval skvělé deváté místo v cíli královské etapy Lubomír Petruš. „TOP 10, paráda, jsme spokojení. Profilově byla sice etapa nejtěžší, za mě ale byla nejlehčí, alespoň pocitově. Od prvního kopce jsem se cítil dobře,“ doplnil jeho parťák Hník. Osudnou se etapa stala pro Jaroslava Kulhavého, který měl ošklivý pád a byť do cíle dojel, zlomená klíční kost vyřadila společně s ním jeho kolegu Adela a tým Superior Lions ze soutěže. Smůla se bohužel nevyhla ani duu z D2mont Meridy, i když to nebylo tak fatální jako v případě Kulhavého.
Před šestou etapou ještě Karel Hník vtipkoval. „Už trochu poznáváme, že je ten týden znát, máme zadky rudý jako paviáni, takže docela sranda.“ Petruš zase kvitoval změnu klima, horko vystřídalo ochlazení. „Nevadí nám to, proti předchozím vedrům je to příjemné zpestření. Není to tak náročné na hydrataci, což bylo doposud hodně klíčové.“ Na trati ale zažívali očistec. Šestou etapu sice dobře rozjeli, pak však přišel technický problém, který odvál vysněnou desítku v celkovém pořadí, část trati do servisní zóny museli dokonce běžet. „V jednom singlu se mi povolily kliky (kliky na kolo jsou díly, které se nacházejí mezi pedály a převodníkem. Pomocí těchto „pák“ jezdec přenáší váhu a roztáčí celou soustavu s řetězem a ozubenými koly – pozn. red.) a něco tam prasklo. Nejdříve jsme se to pokusili nějak spravit, což nám ale moc nešlo. Museli jsme opravdu pomalu dojet do servisní zóny a vyměnit celé kliky, takže zklamání obrovské,“ nezastíral Hník. Svěřenci cyklistické stáje Jiřího Křivánka však flintu do žita nehodili a etapu dokončili, bylo to však s velkou ztrátou padesáti minut na vítěze.
Před šestou etapou byli Hník s Petrušem v celkovém pořadí jedenáctí, po ní se propadli na pozici sedmnáctou a ani závěrečný dílek slavného podniku bikery znojemské stáje nešetřil. „Jako bychom té smůly neměli dost, měl jsem večer nějaké střevní potíže, takže jsem první půlku etapy hodně trpěl, moc jsem toho nenaspal, ale nakonec se to chytlo, zabojovali jsme a myslím, že to bylo na tu smůlu ještě v pohodě,“ bral vše pozitivně dvaatřicetiletý rodák z Jilemnice Karel Hník a jal se hodnotit celý týden, ve kterém nakonec tým D2mont Merida obsadil 16. místo. „I přes ten problém si myslím, že jsme celý závod absolvovali důstojně. Bojovali jsme, nic jsme nevzdali. Na to, že jsme tu poprvé a většinu tratí jsme neměli najetých jako ostatní, myslím, že to bylo hodně dobré,“ povídal do kamery České televize. Připojil se k němu také Petruš. „Jsem rád, že jsme to dokončili s relativně dobrým výsledkem. Hodnotím to také pozitivně. Závod jako takový se vydařil, mohlo to být lepší. Mohla se sice povést víc nějaká etapa či mohla celkově padnout desítka, ale byla to naše první účast, takže dobrý a nabrali jsme zkušenosti do příštích let,“ uvedl český šampion, že v Jihoafrické republice je nevidíme naposled. Ostatně poklonu jim vysekl i Tomáš Přibyl, který Cape Epic spolukomentoval jako expert a sám několikrát africký závod absolvoval. „Byli určitě překvapením. Mají na to. Říká se, že při první účasti na Epicu nemůže nikdo nějak výrazně uspět, ale oni uspěli. Myslím, si, že jeli pěkně.“ Cape Epic ovládl domácí Matthew Beers s Američanem Howardem Grottsem (Toyota-Specialized-NinetyOne) s jedenáctiminutovým náskokem před Švýcarem Nino Schurterem a Dánem Sebastianem Finim (World Bicycle Relief). Bronz bralo holandsko-belgické duo Hans Becking, Wout Alleman (Buff Megamo). Další česká dvojice Martin Stošek a Petr Vakoč (Canoyon Sidi 2) se umístila na osmé pozici. A jak už jsme zmiňovali, Kulhavý s Adelem museli kvůli zranění prvně jmenovaného odstoupit.
Celkové pořadí Cape Epic 2024
-
- 1. Toyota Specialized 91 (Matt Beers (JAR)/Howard Grotts (USA) 25:22:17, 2. World Bicycle Relief (Nino Schurter (ŠVÝ)/Sebastian Fini (DÁN) +11:07, 3. Buff Megamo (Hans Becking (NIZ)/Wout Alleman (BEL) +11:36, 4. Canyon Sidi (Marc Stutzmann (ŠVÝ)/Andreas Seewald (NĚM) +17:47, 5. Wilier Vittoria Factory (Fabian Rabensteiner (ITA)/Samuele Porro (ITA) +27:13… 8. Canyon Sidi 2 (Martin Stošek/Petr Vakoč) +1:12:06, 16. D2mont Merida (Lubomír Petruš/Karel Hník) +1:54:25.
