Letošní první červenec nepřivedl do Znojma jen začátek velkých letních prázdnin, ale také historicky první rodinný retro festival Zpátky v čase, který se uskutečnil na horním vnějším nádvoří historického areálu Louka v jižní části města. Festival Zpátky v čase patří v posledních letech k těm, které táhnou diváky doslova z celé bývalé Československé republiky a ani u nás tomu nebylo jinak, neboť v konečném součtu jich ve znojemské Louce přes celý den pořadatelé napočítali více než čtyři tisícovky. Ostatně se není ani čemu divit, když mimo domácích hvězd na hlavním festivalovém podiu vystoupily hned dvě zahraniční mega hvězdy. Ve Znojmě – Louce bylo tak o minulém víkendu možno spatřit na živo nejenom koncertní show proslulé švédské skupiny Rednex, ale také nizozemského hudebně tanečního uskupení 2 Brothers of the 4-th floor. Posledně uvedená formace, kterou tvoří Masta Ez, René Carolito Philips s uměleckým pseudonymem D-Rock a zpěvačka Desirée Claudette Manders vystupující jako Des´Ray si své vystoupení u nás doslova užívala. A užívat si nyní mohou i všichni čtenáři Znojemského týdne, protože je naprostou bombou, když Des´Ray správně napsáno Desirée Claudette Manders svolila ke krátkému rozhovoru, v němž se přiznala jak ke svým československým rodinným kořenům, tak se vyznala z obdivu k nápadu vzniku festivalu i z celého našeho města, Louky nevyjímaje.
Desirée, vystupujete u nás v Louce na festivalu Zpátky v čase, který si vzal za cíl těm starším připomenout dobu 90. let minulého století a odvést tím jejich děti pomocí retro her od počítačů, tabletů, mobilů či herních konzolí. Ukázat hlavně těm nejmladším svět skutečných přátel, přátel a kamarádů živých, reálných a ne těch, co jsou jen na sociálních sítích. Připomenout jim dobu jejich rodičů. Co říkáte tomuto záměru?
Je to něco nádherného a moc tomu fandím. Je opravdu úžasné, to co děláte a s tou vaší ideou, s tou hlavní myšlenkou vašeho festivalu se plně ztotožňuji.
Jak vzpomínáte na ony 90. léta, která Vás i skupinu 2 Brothers of the 4-th floor vynesla na vrchol světové popularity?
Byla to doba barev, barvitosti, doslova bych řekla barvitá doba a hudba tehdy byla plná rytmů. Byla to taky doba, ve které jsme se cítili dobře a hudba těch let byla pro radost.
Hudbě z těch let se ale dnes vytýká, že byla prvoplánová a že disco hudba je jen o několika málo tónech, které se neustále opakují…
…ano, není to moc složitá hudba, je jednoduchá, není náročná. Je to jednoduchá, nenáročná hudba, která je ale přátelská. Hudba, která nás všechny dodnes baví, která se hraje pořád a bude se hrát i nadále. Hudba, která nás všechny vrací v čase a skutečně nás všechny dokáže přenést zpátky v čase, vlastně přesně tak, jak je to i v názvu vašeho festivalu.
V těch vzpomínaných 90. létech jste celosvětově prorazili s hitem Dreams. Je to písnička, která udělala nejenom vás, ale dle mého je to vlastně i takový symbol těch let…
…je to navíc i velmi speciální hit, protože díky němu všichni ví, kdo je 2 Brothers of the 4-th floor.
Pak přišly i další vaše velké hity Never alone; Let me be free; Do you know a celá řada dalších, které dodnes hrají rádia po celé planetě. V čem spatřujete klad vaší tvorby?
Naše písničky vychází z toho, že milujeme život a a podle toho i žijeme. A taky chceme nejenom v písničkách všem lidem říci, aby žili svůj život plný lásky a i oni sami, aby byli naplněni láskou.
Je až neskutečné, že vaše tvorba je tu s námi přes třicet let a dodnes dokáže mnohé posluchače zaujmout. Skupina 2 Brothers of the 4- th floor se stala živoucí hudební legendou a dle předpokladu tu s námi zůstane a nebude zapomenuta. Máte pro to nějaké vysvětlení?
Je to krásné, když to takhle říkáte a já s Vámi musím souhlasit. Ano, nikdy neumře. Nikdy nebude zapomenuta, protože dnes už hudba není tolik melodická a už se v ní ani tolik nezpívá. Proto jsme moc rádi, že naše hudba mohla něco začít, že naše hity jsou tu s námi pořád a pevně věříme i tomu, že tu s námi zůstanou napořád.
V letošním roce, pokud jsem to správně nastudoval, vystupujete se skupinou 2 Brothers of the 4-th floor u nás v České republice již podruhé. Čím jsme si to zasloužili?
Jste strašně moc fajn lidi. Lidi tady v Česku jsou vstřícní, pohostinní a já sem k vám opravdu moc ráda jezdím.
A jak se vám líbí přímo tady na našem festivalu?
Moc se mi tu líbí. My, 2 Brothers of the 4-th floor, jsme velice šťastní, že jsme tu mohli být s vámi v tomto nádherném, přenádherném a úžasném městě. Jsme opravdu velmi šťastni, že tu s vámi můžeme být. Je tu úžasné publikum, naprosto fantastická atmosféra. Já vám za to všechno moc děkuji a proto jsem i tady část písničky zazpívala také v češtině.
Co je za tím, že vy, rodačka z nizozemského Haagu dokážete česky zpívat?
Protože moje babička pochází z Československa, mám slovanské kořeny. Ano je to tak, Československo je země mojí babičky.
Když přišla nabídka hrát a zpívat letos znovu na festivalu v České republice, nastudovala jste si něco o našem městě? Znala jste Znojmo dřív? Slyšela jste třeba v minulosti o Znojmě, o evropské řece Dyji, o Národním parku Podyjí či Nadnárodním parku Thayathall?
Ne. Bohužel ne, ale když pokaždé někam přijedu, mluvím tam hlavně s místními lidmi, kteří mi pak o těch místech řeknou mnohem víc. Poví mi i o historii a i něco o tom městě jako takovém. A tak se nyní musím přiznat, že doteď jsem jinak o Znojmě, o Louce, o Dyji, o parku vůbec nic nevěděla. Já se obecně hodně zajímám o historii měst, budov a tak. A tady ve Znojmě i tady v Louce jsem místem naprosto uchvácená. Už po cestě jsme z auta viděli a obdivovali celou okolní nádhernou přírodu, tak moc odlišnou od té přírody země, z které pocházím.
A prohlédla jste si alespoň část z celého historického areálu tady v Louce. Líbí se Vám?
Hned na úvod musím vyzdvihnout nádhernou scenérii celého historického areálu tady v Louce. Je to tu velmi nádherné. Je to přímo tajemné, mystické místo, které rozhodně stojí za návštěvu. Teď už taky vím, že Znojmo má tady v Louce jednu z nejstarších historických budov ve střední Evropě. Doufám, že se sem ještě někdy jednou vrátím, přímo sem k vám.
Máte nějaké své osobní motto? Něco, co Vás žene dopředu?
Moje životní krédo je: mít sen a za ním si jít. Vždyť musíte věřit jako první věc především sám v sebe, protože když něco chcete, musíte to udělat. A to bych opravdu přála úplně všem.
Desirée, tím se dostáváme skoro na závěr našeho povídání. Budete mít tedy nějaký vzkaz úplně pro všechny čtenáře Znojemského týdne?
Zprávu pro všechny lidi? Něco, co bych jim chtěla říci? Myslíte třeba něco jako poselství všem lidem?
Ano.
Chtěla bych říci všem lidem, že jim touto cestou posílám spoustu lásky, a chci jim také říci, aby měli své sny, aby si za nimi šli, vytrvale šli a vydrželi v tom, protože jedině pak se všechny vaše sny vyplní a stanou se skutečností. Chtěla bych tím teď taky použít vlastně i ten náš první megahit Dreams – tedy sny, v němž zpívám, že všichni mají sny, chtějí je naplnit a pokud za nimi jdou, tak se naplní. Pokud máte své vlastní sny a přání a chcete je, musíte hlavně sami sebe nakopnout, protože pak se sny vyplní; tedy: Mějte své sny a jděte si za nimi, aby se pak staly pravdou.
Děkuji za rozhovor
Daniel Rubeš. Překlad: Erika Ševčíková
