První lednový týden se ve znojemské Dukle v městské části Louka se svým aktuálním koncertním programem nazvaným Večery tříkrálové představila i s doprovodnou skupinou naše umělecká legenda Richard Müller. Krátce před začátkem koncertu nakonec svolil ke krátkému povídání pro naše čtenáře a řeč přišla kromě jeho desek či písní samozřejmě i na jeho nedávné vystoupení na velkém pódiu Dolního náměstí při Znojemském historickém vinobraní nebo na jeho neméně slavné rodiče.
Pane Müllere, ocitáme se na prahu nového roku, roku 2024, kdy si spousta lidí dává nějaká předsevzetí, a to mě nutí zeptat se i vás na to, zda si nějaká dáváte?
Ne. Nikdy si žádná nedávám.
Rok 2024 teprve začíná, víte, co vám přinese? Ať již soukromě nebo pracovně?
Sám jsem na to velmi zvědavý. Já jsem opravdu velmi zvědavý, co mi ten letošní rok přinese, protože na Slovensku přestalo existovat moje vydavatelství Universal music, a to znamená, že si pravděpodobně budeme muset alba asi vydávat sami, což je momentálně pro mě velký otazník.
Co byste popřál našim čtenářům, svým fanynkám, fanouškům a všem dalším podporovatelům do toho nového roku?
Protože vím, o čem mluvím, tak to bude především ta velmi banální záležitost a tou je to zdraví! Bez zdraví to stejně ani dál moc dobře nejde a to bych přál všem, protože to všechno ostatní se potom dostaví samo.
Teď jste se po letech znovu do Znojma dostavil i vy a budete účinkovat ve velkém kongresovém sále Kulturního a společenského centra Dukla, kde jste už v minulosti vystupoval. Ve Znojmě jsme vás v minulosti už viděli i ve velké sportovní hale, na hradě, v jednom dnes již zaniklém hudebním diskotékovém klubu i na dalších místech. Vzpomínáte si na to?
Když jste to takhle naráz v rychlosti vyjmenoval, tak začínám mít pocit, že si na žádný z těch koncertů v minulosti vůbec, ale skutečně vůbec nepamatuji. Jedině tak bych vám mohl zítra popovídat něco o dnešku.
Ale na to, že jste tu byl před pár roky jako jedna z hlavních hvězd našeho vinobraní, si jistě vzpomínáte.
To ano.
V čem je koncertní program Večery tříkrálové jiný od toho, s nímž jste tu byl na tom zmíněném vinobraní?
Když byl ten koncert na vinobraní, tak tam byly povětšinou ty moje rychlé a veselé písničky. Za to ten můj tříkrálový koncert je víceméně poskládaný z písniček i pomalých, řekl bych přímo komorních, až šansonových a v tom se to liší.
Při vinobraní se vám podařilo dostat do varu celé náměstí, na kterém bylo několik tisícovek návštěvníků. Jste na to zvyklý nebo vás to překvapilo?
Vždycky je to o tom, že když je to venku, tak je veselo.
Na uměleckém kontě Richarda Müllera dnes najdeme více než tři desítky alb. Je nějaké, které vám obzvláště přirostlo k srdci? Kterou ze svých desek máte nejraději?
Paradoxně je to deska, která se mnou nemá až toho tolik společného, protože to je album autorské dvojice Petr Hapka a Michal Horáček nazvané V penzionu Svět; deska, kterou navíc považuji za jednu z nejlepších, které se u nás v České a Slovenské republice vůbec zrodily.
Pokud se vás ptám na některou z vašich desek, musím se de facto na totéž zeptat i u vašich písní. Máte ve svém repertoáru více než tři stovky sólových songů, mnoho duetů. Je některá ze skladeb, která prostě musí pokaždé zaznít? Je nějaká písnička, kterou prostě pokaždé hrajete?
Mám velmi rád písničku Milování v dešti a na druhou stranu opět autorskou písničku od již vzpomínané dvojice Petr Hapka a Michal Horáček, která se jmenuje Rozeznávám. Tu jejich písničku zase pro změnu považuji za jednu z nejkrásnějších milostných písní, které se tu u nás kdy narodily.
Vy jste se narodil do umělecké rodiny, jste synem legendy zasloužilého umělce Vladimíra Müllera a herečkou byla i vaše paní matka. Dnes za legendu bereme i vás. Uvědomujete si, že je rodina Müllerových vlastně pilířem kulturnosti a uměleckých dějin našich států, dvou evropských bratrských národů?
Já si to neuvědomuji. Mně to nedochází. Já dělám písničky podle toho, jaký k nim mám vztah, a to že jsem synem slavných rodičů to také není až zas tak moc podstatné.
Blíží se konec našeho krátkého rozhovoru. Poprosím vás tedy o definitivní tečku za naším povídáním. Máte pro nás všechny nějaké poselství?
Žij a nech žít!
Děkuji Vám za rozhovor a za nás všechny vám pane Müllere přeji do roku 2024 jak to zmíněné zdraví, tak všechno jen to dobré.
I já vám moc pěkně děkuji.
