Hektické dny má za sebou waldorfská škola, která s posledním červnovým dnem musela opustit budovu v Kuchařovicích a současně hledat nové místo. Rodiče a příznivci tohoto způsobu výuky sepsali petici, s níž se obrátili na město Znojmo s žádostí o vhodné prostory, ale nebyli vyslyšeni. Zastání našli u Jihomoravského kraje, který škole bezplatně na jeden rok pronajal nevyužívaný internát v areálu znojemské Střední odborné školy, Dvořákova. Od prvního září se zde začne vyučovat celkem 74 školáků v první, v páté, v šesté a sedmé třídě. Budou mít k dispozici venkovní hřiště, tělocvičnu a jídelnu školy.
Tlak veřejného mínění, které se sympatiemi přijímá tento typ výuky i skutečnost, že pomoc poskytl „nadřízený orgán“, zřejmě způsobily, že znojemská radnice změnila názor i pohled na waldorfskou výuku a před několika dny jí poskytla chybějící třídy v druhém patře budovy bývalé základní školy na Loucké ulici. Učit se v nich bude 36 druháků a třeťáků, pro které už na Dvořákové nebylo místo. Nechybí tam ani zázemí pro pedagogy a samostatné sociální zařízení. Bezplatnou výpůjčku město garantuje na jeden školní rok. Škola nedávno získala právní subjektivitu jako spolek „Waldorf pro Znojemsko“ a nyní usiluje o zapsání do rejstříku Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy jako „Waldorfská škola Lacerta“, což je latinsky Ještěrka. V následujícím rozhovoru ji přibližuje její ředitelka Alena Vavroušková.
Podařilo se Vám takřka nemožné. Waldorfské škole, která v Kuchařovicích v červnu ukončila výuku, hrozilo, že zanikne. Nebo v lepším případě, že přejde na domácí vyučování. Kdo má podle Vás největší zásluhu na tom, že dál fungujete?
Waldorfská výuka je založena na komunitě, která vzájemně souzní a podporuje se. Tvoří ji žáci, jejich rodiče a učitelé, takže díky tomu se nám dospělým podařilo rychle zmobilizovat síly a bojovat o její zachování. Významný podíl na její záchraně mají rodiče, kteří iniciovali petici, vznik spolku i registraci školy. Navíc, rodiče školáků se teď podílejí na stavebních úpravách – dobudování sociálního zařízení a výměně osvětlení v bývalém internátu na Dvořákové. Na loucké bude asi potřeba jen vymalovat.
Obrovský dík za rychlost s jakou se rozhodl pomoci, patří Jihomoravskému kraji a městu Znojmu, které nám poskytlo chybějící prostory a vydalo kladné stanovisko pro registraci naší školy u ministerstva školství.
Co je na waldorfské výuce nejvíc přitažlivé? Přiblížíte ji nám laikům, kteří o ní mnoho neví?
„Waldorf „je postaven na stejnoměrném rozvoji rozumu, citu a vůle dětí při jejich vzdělávání, na podpoře jejich tvořivosti a probouzí v nich touhu po poznání i umění. Také je vede k odpovědnosti a samostatnosti. Hlavní předměty vyučujeme v epochách (blocích), učebnice používáme pouze výjimečně, zato více pracujeme s různými texty a knihami, místo známek píšeme slovní hodnocení. Školáci se od první třídy učí dva cizí jazyky (u nás němčinu a angličtinu) a důraz klademe na pracovní i řemeslné dovednosti. Jinak naše škola nevznikla ze dne na den. Má za sebou šestiletou historii v Kuchařovicích, včetně kladných hodnocení školské inspekce. V této obci od příštího školního roku obnoví klasickou základní školu, proto jsme hledali nové útočiště.
Kdybych se na jeden den stala vaším žákem, co všechno by mě čekalo?
Učíme hravou, kreativní formou. Snažíme se aby si děti všechno o čem se učí, vyzkoušely na vlastní kůži. Každé ráno se sejdeme na schodech a společně si zazpíváme lidové nebo jiné písničky, které si děti vyberou. Všichni pak odchází probuzení a veselí do tříd. První dvě hodiny jsou v bloku založeném na rytmu, který nazýváme epocha. Školáci se v něm učí učivo jako násobilku nebo vyjmenovaná slova či abecedu a přitom jsou v pohybu, skáčou, žonglují, prostě učivo propojují s rytmickým cvičením. Pak přichází hlavní část, kdy si učivo zapisují a procvičují. Naše děti nemají potřebu od sebe navzájem opisovat, protože chyby nejsou ničím špatným, chybami se skutečně učí. V závěrečné části jim paní učitelka vypráví příběh, který bývá propojený s výukovým tématem a na jeho motivy hrají i divadlo. V první třídě vyprávíme pohádky, v druhé třídě bajky, ve třetí příběhy ze Starého zákona, o Davidovi a Goliášovi nebo o Mojžíšovi. Příběhy spojujeme s tím, co děti ve svém věku právě prožívají. Třeba příběhy ze Starého zákona jim ukazují, že člověk si nese následky svých činů. Po epoše je půlhodinová přestávka, o které děti chodí ven, kde skáčou panáka nebo přes švihadlo, hrají fotbal, každý ten čas tráví podle svého. Pak následují 45ti minutové hodiny, jak je známe z běžné školy, kde se vyučují výchovy a jazyky.
A stihnete všechno, co se děti mají naučit?
Určitě. Rámcový vzdělávací program je pro všechny školy v naší republice závazný a najdete v něm vše podstatné. Na školách se učí většinou podle učebnic, do nichž autoři nacpali mnoho věcí navíc. Myslím si, že někdy je příliš rozšiřujících cvičení spíše na škodu a že děti se pak ztrácí v tom podstatném. Je velmi důležité, aby děti měly čas na kreativní tvorbu. Mají si hrát se slovy a hledat krásu slova. Místo práce s učebnicemi si školáci u nás vytváří vlastní sešity. Pracovní sešity nebo listy jim tvoří paní učitelky samy. I odborníci už přichází na to, že informací je moc a pro žáky je redukují.
Někteří lidé jsou toho názoru, že waldorfské učení je příliš rozvolněné. Co vy na to?
Já bych tuto otázku otočila a zeptala bych se „V čem je naše největší síla?“.
Tak tedy – V čem je vaše největší síla?
Že k dětem přistupujeme jako k bytostem majícím plné právo na svůj názor, který se snažíme respektovat. Učíme je, že mohou i s dospělými nesouhlasit, ale musí se naučit slušně argumentovat a respektovat i názory druhých. Ve škole jsme na besedě měli dva spisovatele a několikrát znojemského sběratele starých fotografií a pohlednic Josefa Vlasáka. Chodíme také do muzea a do knihovny, a všichni se shodují na tom, jak se naše děti umí ptát, jak umí diskutovat či odpovídat na otázky.
Překvapilo mě, s jakým zájmem a nadšením vyprávěla Jitka Bartošová, předsedkyně spolku „Waldorf pro Znojemsko“ o slabikáři, který vytvořila pro svého devítiletého syna. Dělají to i ostatní?
Ano, waldorfští rodiče tvoří slabikář, a to v druhé třídě, kdy už jejich děti umí číst. Paní učitelka jim zadá texty a oni vytvoří a ilustrují slabikář, který svážou jako knihu. Pak se sejdou na čítankové slavnosti, kde dětem slabikáře předají zabalené jako dárek. Je v něm i básnička na konkrétního žáka, kterou napíše paní učitelka.
Další naší tradicí je, že třeťáci na podzim zasejí na malém políčku, které si sami připraví, pšenici, pak se o prázdninách sejdou, aby ji sklidily, vymlátily, umlely z ní na mlýnku mouku a upekly chleba. Nebo kolem svátku svatého Jana Křtitele, který připadá na 24. června, pořádáme svatojánskou slavnost spojenou s ohněm a bylinami. Tato slavnost je plná tradičních činností, jako je pletení věnců, poznávání bylin, vaření svatojánského čaje z devatero bylin. Tento čaj pijí i děti, které běžně bylinkové čaje moc nemusí a i ty si chodí přidávat. Na slavnost zveme i budoucí prvňáčky, pro které je to první setkání se svými budoucími spolužáky a přivítáme je mezi školáky.
Jste soukromá škola, jak je to se školným?
Provoz školy, včetně mezd pedagogů budou nyní platit rodiče v rámci školného. Až bude škola zapsána do rejstříku škol, bude část mezd hrazen z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Když později projdeme kontrolou České školní inspekce, budou rodiče hradit už jen provoz školy.
Kdyby se rodiče rozhodli pro waldorfskou výuku svého dítěte od letošního září, mohou se u Vás ještě přihlásit?
Ano. V některých ročnících máme ještě možnost několik dětí přijmout.
A máte nějaké přání na závěr našeho rozhovoru?
Moc bych si přála, aby se nám pro naše žáky brzy podařilo najít trvalé prostory, kde bychom se mohli dále rozvíjet. Rádi bychom otevřeli i mateřskou školu a později třeba i lyceum.
