Stále populární herec, režisér, ale také tanečník a zpěvák Ondřej Havelka je u nás na znojemském okrese po několik posledních roků poměrně častým hostem. Tentokrát vystupoval v rámci nedávno skončeného ročníku Hudebního festivalu Znojmo, a protože se jeho koncert i s uskupením Melody Makers uskutečnil v zahradách areálu státního zámku v Uherčicích, startovalo tak i jeho tamní kulturní léto. V Uherčicích také vznikal rozhovor pro čtenáře Znojemského týdne, který probíhal těsně před zvukovou zkouškou.
Pane Havelko, ptát se vás na Hudební festival Znojmo je, myslím, zbytečné, protože s Melody Makers jste tu díky němu vystupoval již vícekrát…
Já sem jezdím rád, protože se velmi dobře známe s Jiřím Ludvíkem. Je to náš kamarád a taky je to folklorista a já jsem taky velký milovník folkloru. Naše vztahy jsou velmi přátelské a vždy tady bylo skvělé publikum.
Reklamy na váš koncert píší, že půjde o nový projekt, který je zároveň díkůvzdáním legendárnímu Jiřímu Traxlerovi. Jak vznikal?
Opravím vás v tom, že to není zcela nový program, ale je to program, který jsme dlouho nehráli. Tento program vznikal a začal vznikat, když bylo Jiřímu Traxlerovi 99 let a my jsme si řekli, že mu k jeho poctě, k těm jeho jubilejním 100. narozeninám připravíme speciální koncertní program.
Spolupodílel se na něm i on sám Jiří Traxler a dožil se pak také jeho premiéry?
Jiří Traxler se té premiéry už nedožil. Respektive v devadesáti devíti letech odešel do jazzového nebe, ale ten program jsme realizovali a hráli jsme ho. Taky jsme ho měli moc rádi. Je to vlastně už pár let, co Jiří odešel; to bylo v roce 2011 a to je před deseti lety, co jsme ho hráli. Pak jsme byli občas dotázání nebo požádáni, abychom ho reprízovali někde, kde se to vyloženo hodilo, a Jiří Ludvík řekl, že by ho strašně moc rád měl tady taky.
Uherčický zámek je znám i z celé řady filmů a pohádek. Z těch úplně nejnovějších třeba Svatojánský věneček Jiřího Stracha nebo Hodinářův učeň Jitky Rudolfové, který má dokonce Českého lva. Viděl jste je?
Já se na pohádky nekoukám. Já nemám televizi. (veliký úsměv)
No vidíte, a přitom i díky pohádkám jste se vy i vaši rodiče stali hybateli kulturních či filmových a televizních dějin…
Já si myslím, že moji rodiče nebyli zas tak velcí hybatelé dějin a já už vůbec ne. To strašně přeháníte. (polichocený úsměv).
Vedli vás rodiče k umělecké profesi?
To ne, ale především táta mně otevíral dveře do hudebního světa. Je pochopitelné, že tím, že člověk vyrůstá v takové múzické rodině, tak ho to zcela jistě ovlivní. Takže nebylo to tak, že by mě přímo k tomu směrovali. To byla nakonec moje volba.
Vaše volba je také fakt, že jsme vás už dlouho neviděli v žádném filmu ani v televizi jako herce. Co tedy kromě zpívání s Melody Makers děláte, když nehrajete?
My a já především koncertuji jen s Melody Makers a tuhle profesi střídám s režií. Já teď hodně režíruji. Ale je taková výjimka jedna, naše představení, jehož jsem spoluautorem, a které jsem režíroval. Jmenuje se Zločin v Posázavském pacifiku. To je taková komedie o českých trampech a o tom zvláštním světě, který si vytvářeli. Tak v tomhle představení jsem převzal jednu roli po kolegovi, který už to nemohl dál hrát. A to je jediná výjimka, kdy se ukazuji i jako herec, protože jinak jsem už tu profesi pověsil na hřebík.
Co byste vzkázal našim čtenářům?
A čtenářům vzkazuji, aby nevěřili populistům. A protože budou volby, ať proboha už nevolí Babiše! (opět široký úsměv)
Celý rozhovor najdete v tištěné podobě Znojemského týdne nebo v jeho elektronické podobě.
