S představením Sirény na cestách, k nám do velkého kongresového sálu společenského centra Dukla ve Znojmě – Louce přijela minulý týden také herečka, tanečnice a zpěvačka Jitka Asterová. Dnes již umělecká legenda Jitka Asterová si také před začátkem produkce našla chvíli na krátký rozhovor.
Ptát se vás na to kolikrát jste byla ve Znojmě je asi bezpředmětné, že?
Ve Znojmě já byla nesčetněkrát…
Co se vám tedy vybaví, když slyšíte Znojmo?
Je pravda, že když se mě někdo ptá a říká: ty máš skvělé povolání, ty poznáš celou republiku, tys byla tam a tam a jaký to tam bylo; tak já na to říkám: přivezou mě za tmy, vystoupím na jevišti a za tmy zase odjíždím…
Takže se vám nevybaví nic? Nemáte žádnou konkrétní vzpomínku na naše město?
Bohužel musím říci, že nemám žádnou konkrétní vzpomínku, protože to je přesně tak, jak jsem řekla už před chvílí.
Nejenom já si pamatuji, jak jste k nám jezdila a poměrně často s pražským Činoherním klubem…
Ale já tu nebyla jenom s Činoherním klubem, což je opravdu tak 30 let, ale já jsem sem jezdila taky často s Dášou Bláhovou a s představením Monology vaginy a myslím si s představením Sirény na cestách jsme tu po druhé.
Jak byste charakterizovala Sirény na cestách? Co si má pod tím neznalý čtenář představit?
Vzhledem k obsazení tomu celému vévodí Sandra Pogodová, která je tam ta hlavní, a ta to celé řídí. To ona je ten takový uragán, co nás s Lindou neustále překvapuje svou silnou energií. Já i Linda na ni koukáme, co z ní občas vypadne.
Díky tomu je asi každé vystoupení jiné? To znamená, že kdybychom na něj šli zas a zas pokaždé se budeme smát jiným vtipům, jiným situacím z obyčejného života?
Ano, to představení, ta talk show je ten uragán, jak to chceme nazvat a je to pokaždé jiné. My máme postavenou kostru, to samozřejmě, ale podle lidí, podle toho, jak reagují, se to odvíjí. Prostě občas se u toho některé věci mění.
A zpívá v Sirénách jen Linda Finková nebo zpíváte i vy? Dostala jste prostor prezentovat i nějaké svoje písničky, které jako muzikálová interpretka zpíváte nebo jste zpívala v divadle?
Linda zpívá samozřejmě a nádherně zpívá, ale mně zpívat ty dvě zakázaly, takže zpěv obstarává jen Linda se Sandrou. Já jsem v jedné písničce, která tam je, chtěla a s chutí participovat trošku zpěvně, ale bylo mi to zakázáno, takže já tam jen tančím.
Jak dlouho se Sirénami na cestách už brázdíte naši a Slovenskou republiku?
To máte tak, že už jezdíme třetím rokem. Ano, je to až neuvěřitelné, ale dělá nám to obrovskou radost, protože dostáváme zpět úžasnou energii od diváků.
Smějeme se tady na Moravě jiným vtipům a narážkám než se smějí diváci v Čechách?
Co se toho týče, tak já miluji moravské publikum, protože je, řekla bych, vděčnější, ale kdybych měla říci, čemu se více smějí v Čechách a čemu více na Moravě, tak to tak budeme dělat. A takhle to vyloženě není. Vyloženě jsme se ani nesetkali s tím, že by na Moravě bylo vlažné publikum. Tady jsou lidé opravdu velice spontánní, a jak říkám, nám tu energii vrací dvojnásobně a my sem jezdíme velice rády.
Ten, kdo vás nestihnul tady v Dukle na Sirénách, má smůlu, ale co kdyby za vámi chtěl třeba na divadlo, kam byste ho pozvala?
Já bych všechny ráda pozvala, ať si sednou klidně doma a zapnou si rádio, protože já jsem každý den, ať sudý nebo lichý týden, od dvanácti do jedné na Českém rozhlasu, kde mám svůj pořad a ten se jmenuje: Byl jednou jeden rok.
To je od onoho vašeho proslaveného Sexy života asi o něčem jiném, že? O čem je Byl jednou jeden rok?
Je to vlastně taková hra, kde já říkám určité indicie, co se v tom jednom konkrétním roce udály a posluchači hádají, v kterém roce se to všechno událo. Ten pořad už děláme třetím rokem a hrozně mě to baví.
A do divadla na vás tedy zajít nyní nelze?
Vzhledem k vytíženosti se Sirénami, a to my jezdíme třeba i patnáct až dvacet představení v měsíci, tak jsem si úmyslně nepřidala žádné další divadelní představení, protože bych neměla čas kdy ho nazkoušet ani kdy s ním jezdit, a tak bych musela být alternovaná a to se mi vůbec nechce. A k tomu mám i jednu svou velkou lásku a tou je láska k józe. Ono se to málo ví, ale já jsem certifikovaná lektorka jógy a tak ve svém volném čase učím své kamarády základům jógy, takže si tím myslím, že toho už mám i tak víc než dost.
Poprosím vás tedy o nějaký vzkaz na závěr našeho krátkého rozhovoru.
Já bych vzkázala jednak ženám a jednak mužům, co mě momentálně napadlo, a to je, že šedesátka je druhá třicítka a že já jsem se vlastně nikdy necítila tak dobře, jako teď po šedesátce. Takže věk je jenom číslo a tak vám chci vzkázat: Tomu číslu se nepoddávejte, rozhodně také neusněte na vavřínech a dělejte něco, jak pro svou duši, tak pro svoje tělo, a to je můj vzkaz.
