Jednou z uměleckých osobností, které navštívily Znojmo na sklonku minulého roku, byl také herec, tanečník a zpěvák Zdeněk Košata známý z celé řady filmů i seriálů. Zdeněk Košata do Znojma přijel s divadelní společností DaP v roli čerta z pohádky Boženy Šimkové Čert a Káča a v pauze mezi jednotlivými představeními si našel čas na krátké povídání pro naše noviny. A protože během rozhovoru padlo přání otisknout interview se Zdeňkem Košatou krátce po jeho narozeninách, které měl minulý týden, konkrétně v den jeho jmenin coby dárek k oběma výročím a zároveň jako dárek všem dalším Zdeňkům, kteří svůj svátek dnes slaví, rádi svůj slib plníme.
Je něco co byste si přál ať už k narozeninám nebo k jmeninám dostat? Je něco, co jste si vždycky přál a zatím vám to nikdo nikdy nedal?
Teď je to taková rychlá otázka a složitá. Já samozřejmě obligátně bych si přál, a to si myslím, že asi každý, zdraví! Jak ten věk jde, tak se dostavují neduhy a těch bych se chtěl zbavit. Chtěl bych být s vnoučaty dlouhou dobu na světě, pokud by to šlo; ale takový to přání má asi každý, a to je to, co moc neovlivníme. Uvidím, co přijde a co nám ta příroda a Pán Bůh dá. Ale nějaké speciální přání na dárky, to já nemám, protože si myslím, že v podstatě to, co potřebuji, mám a nemůžu si stěžovat.
Ve vaší filmografii najdeme na dvě desítky titulů, z nichž některá díla patří do zlatého fondu naší kinematografie. Namátkou vyzdvihnu Kachlíkovo psychologické drama Radost až do rána; Rážův historicko-životopisný velkofilm V erbu lvice o svaté Zdislavě z Lemberka nebo Brabcovo životopisné drama Americké dopisy o hudebním skladateli Antonínu Dvořákovi. Skoro dvě třetiny vaší práce před kamerou ale tvoří seriály: Život na zámku, Hop nebo trop, Sanitka, Vyprávěj, Případy 1. oddělení, České století nebo Rapl. Nezapomněl jsem na něco?
Já nevím, já si statistiky nevedu. Z poslední doby to byla Policie Modrava nebo Dobré zprávy, které máme roztočené. Z těch starších filmů a seriálů, já tak rychle zapomínám na to, co bylo, a někdy i je dobré rychle zapomenout na některé věci, na některé projekty, které nakonec nebyly dobré a úspěšné. Stále se ale občas objevím v malých rolích i roličkách a jsem spokojen.
Teď jsme si v rychlosti zrekapitulovali vaši práci pro kina a televizi. Co divadlo? Ve Znojmě jste hrál pro malé dětské diváky, ale máme možnost vidět vás i v nějakém večerním představení pro nás dospělé?
Ano, to máte. Já hostuji v Divadle Palace na Václaváku už teď jen ve dvou představeních, protože Václav Postránecký nám před lety umřel. A tam to jsou třeba komedie Prachy! s Ondřejem Vetchým nebo Rodina, základ státu s Mirkem Etzlerem a Sabinou Larinovou; ano s takovými hvězdami a tam je možné mne vidět při večerním představení.
Když se některému z našich čtenářů nebude chtít jet za vámi do Prahy, ale rád by to viděl, zeptám se: Jezdíte s nimi i po vlastech českých a moravských?
Jezdíme s tím a až moc s tím jezdíme, řekl bych, že se i jezdí tak složitě, že se jezdí na otočku třeba do Ostravy nebo do Brna a pak ty návraty domů jsou poměrně dost noční; ale vybral jsem si tu profesi, tak si nemůžu stěžovat.
Vraťme se k vašemu hostování u nás. Už jste tu s divadlem DaP byl?
Už jsme tu byli, já tedy s DaPem, divadelní agenturou Praha několikrát. Znojemské divadlo, je moc krásné divadélko, nádherně akustické a já sem rád jezdím.
A co vám naskočí v mysli, když se řekne Znojmo? Je to jenom to divadlo, nebo to jsou i okurky, víno, meruňky a další komodity, které naše město také proslavily?
Mně naskočí to, co tady teď máme, tedy nevím, zda můžu jmenovat onen penzion, ale ten penzion, kde bydlíme, tak ten je úžasný. Tam jsme spokojení a máme tam zařízení i s kuchyní. My jsme s Miladou Bednářovovu, s kterou tu jsem, kulináři, takže my si tady rádi nakoupíme maso a další a pak si tady děláme sami jídlo. Máme tady zároveň i takový ochutnávkový týden a děláme si samé mlsoty.
A co to víno, okurky, památky?
Já tedy nejsem vinař, takže mně, když se řekne Znojmo, vino nevybaví, protože ho ani nepiju a okurky ty si doma dělám svoje. Nechci konkurovat samozřejmě znojemským okurkám, ale jinak ano, Znojmo a architektura taky. Mám rád tady ty procházky, pokud je hezké počasí, kdy je to tady nádherné. Za ta léta, co sem jezdíme, jsem si to tady naprocházel od přehrady až do Šaldorfa. Ej, je to hezké, moc hezké město. Mám tady i kamarády a večer s nimi občas jdeme na pivko. Já sem jezdím rád a je to pro mne tady vždycky pracovní dovolená.
Děkuji za pochvalu našeho města a závěrem vás poprosím o nějaké moudro na závěr. Měl byste pro čtenáře Znojemského týdne nějaký vzkaz?
Moudra už byly řečeny na celém světě mnoha lidmi, chytrými lidmi a chytrá moudra. A ode mne? Aby se lidi měli rádi a aby nebylo smutno, protože to je to nejhorší, co je. Samozřejmě velice nerad zjišťuji, že po těch covidových uzavírkách lidi k sobě zase pomalu a složitě nacházejí cestu, že se to zase roztrhalo. Jak já říkám, ta pospolitost je základní, aby se lidi setkali, popovídali si, aby se otevřeli sami sobě navzájem, že jak budeme doma všichni zavření za dveřmi a nebudeme spolu, tak to je špatné. Lidstvo potřebuje dýchat, a to bych lidem přál, aby to všechno vyšlo, aby si znovu zase našli cestu k sobě, k rodinám, aby se to vrátilo do těch starých kolejí, aby se nebáli někam zase přijít a bavit se otevřeně a povídat si o tom, co je trápí. Ano, není to moc filosofické, ale je to tak ze života. Já jsem starý praktik životní, já spíš život beru prakticky.
