Je to stěží uvěřitelné, ale Vranovská přehrada neměla desítky let svoji vodní záchrannou službu. Teprve v roce 2022 se několik dobrovolníků rozhodlo ji zde zřídit. Jejich šéfem se stal Martin Vystyd, kterého jsme požádali o rozhovor.
Dovedete si vysvětlit, že na Vranovské přehradě taková léta vodní záchranná služba neexistovala?
Stručně řečeno nedovedu. Nechápu, proč zde nebyla zřízena dříve.
Jak jste se k myšlence vodní záchranné služby na Vranovské přehradě dostal vy?
Jsem v potápěčském klubu Manta Znojmo, kde působil i MUDr. Arnošt Růžička, bývalý šéf znojemské záchranky. Byl to náš společný nápad ještě s předsedou Vodní záchranné služby Nové Mlýny, s nimiž jsem spolupracoval. Šli jsme do toho společně.
Jak těžké bylo tuto myšlenku prosadit?
Bylo to hodně složité. Muselo se zjišťovat, kde by šla zřídit, komu patří pozemky, vhodné budovy. Probíhala jednání s Policií ČR i s celým Integrovaným záchranným systémem, který nám vyšel vstříc. Ale zřízení vodní záchranné služby bylo stejně složité jako jakákoliv jiná složka. Museli jsme sehnat lidi, udělat první valnou hromadu, nechat se zapsat u soudu. První rok to byla jen papírová práce.
Jaký vůbec má vaše vodní záchranná služba status?
Jsme dobrovolnická nezisková organizace, dalo by se říct na úrovni dobrovolných hasičů na obcích, ale jsme vedeni pod Červeným křížem. Takže jsme pobočný spolek pražského prezidia Červeného kříže.
Jak jste začali fungovat prakticky?
Prezidium nám poskytlo první člun, Jihomoravský kraj nám poskytl budovu u hráze a začali jsme sloužit.
Jaký byl váš první případ?
Byl to kolaps pána na pláži. Byli jsme u toho první s kolegou, poskytli jsme předlékařskou pomoc a vzápětí jsme jej předali klasické záchranné službě, která mezitím přijela. Vždy s ní naše akce koordinujeme.
Před vaší budovou vidím na vodě nejen člun, ale také na cestě sanitku. Patří také vám?
Ano, dostali jsme ji teď od Jihomoravského kraje. Zabezpečit pláž nebo chaty je často lepší pozemní cestou než po vodě. Odkurtovat člun, přijet někam, najít místo na kotvení, vyběhnout, nechat člun bez dozoru… to není úplně optimální situace. A zrovna Vranov je taková lokalita, která potřebuje jak člun, tak vozidlo.
Zabezpečujete celou přehradu nebo jen oblast kolem pláže?
Zasahujeme až po Bítov. Zrovna nedávno jsme poskytovali součinnost při hledání utonulého a to jsme byli až prakticky na řece Dyji, už mimo přehradní jezero.
Jaké musíte hlavně řešit případy?
Nejhorší jsou úrazy, často řešíme odřeniny, případně dlouhý pobyt na slunci. Někdy to je i ten alkohol. Takže to jsou takové nejčastější případy tady na Vranově. Často také řešíme zdravotní problémy chatařů, kde není přístup pozemní cestou, takže využíváme loď. Někdy jedeme sami první, v jiných případech počkáme na záchranáře a dovezeme je lodí na místo.
Kolik vás ve vodní záchranné službě slouží?
K dnešnímu dni máme 39 členů. Zdá se to možná jako velké číslo, ale je třeba podotknout, že jsou to všichni zaměstnaní lidé, případně studující, takže pokrýt všechny směny je stále obtížné. V červenci a srpnu sloužíme sedm dní v týdnu čtyřiadvacet hodin.
Kolik času zabere tato služba vám?
Hodně. Pro mě je to celoroční práce. Hlavně získávání dotací, prostředků, sponzorů…
Co byste si přál pro vodní záchrannou službu do budoucna?
Více aktivních členů, více peněz na pokrytí činnosti a hlavně vybavení jednotlivců. Aby každý člen měl svoji výstroj.
Co byste ze své pozice vzkázal rekreantům?
Ať si tady tu dovolenou užijí, ale ať berou zřetel na své zdraví. Neskákat do vody, kde to neznají, chovat se ve vodě obezřetně. Pokud plavou někam dál, vybavit se plovací bójkou, která zajišťuje viditelnost i pro lodní provoz a pokud nastane nějaký problém, může se na ni i zavěsit a čekat na pomoc. To jsou takové základní zásady, které by se měly u vody dodržovat.
